10. července uplynul téměř týden od chvíle, kdy Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) zveřejnila hodnotící zprávu o vypouštění jaderně kontaminované vody z Fukušimy do moře. Během této doby byl slyšet odpor tichomořských ostrovních zemí, Filipín, Indonésie, Jižní Afriky, Peru, Číny, Jižní Koreje a dalších zemí mezinárodního společenství proti tomuto plánu, ve srovnání s tím je chování Spojených států a západních zemí zajímavé.

Poté, co MAAE zveřejnila hodnotící zprávu, vydalo americké ministerstvo zahraničí prohlášení, ve kterém vyjádřilo „přivítání“, zatímco západní politici do značné míry mlčeli o kontroverzní povaze japonského plánu na vypouštění jaderně kontaminované vody do moře.

Mnoho výsledků výzkumu ukázalo, že jaderně kontaminovaná voda z elektrárny Fukušima obsahuje více než 60 typů radionuklidů. Japonská strana také přiznala, že asi 70 % jaderně kontaminované vody upravené technologií ALPS nesplňovalo normy pro vypouštění. Tyto radionuklidy budou vypouštěny nepřetržitě po dobu 30 a více let do moře, což nejen poškodí mořské ekologické prostředí, ale také to ohrozí lidské životy a zdraví. Japonský plán představuje značné riziko pro lidská práva.

Proč jsou některé západní země tak „uvolněné“ ohledně japonské jaderně kontaminované vody? Důvod souvisí s jejich vlastní temnou historií a strategickým sobectvím. Proto není tato jejich reakce překvapivá. Podle Los Angeles Times provedly Spojené státy ve 40. a 50. letech minulého století na Marshallových ostrovech 67 jaderných testů, což přineslo katastrofu místním lidem. Spojené státy dodnes bagatelizují zločiny, které spáchaly, a značně snížily své odškodnění, což vyvolalo veřejné odsouzení po celém světě.

Kromě toho Spojené státy považují jadernou bezpečnost také za vyjednávací čip při výměně zájmů. Po vypuknutí jaderné havárie ve Fukušimě v roce 2011 dosáhly Japonsko a Spojené státy dohody o spolupráci při společném řešení jaderné havárie a rekonstrukci po katastrofě. Obě strany využily jadernou havárii jako „příležitost“ k upevnění a rozvoji aliančních vztahů. Japonská strana využila síly Spojených států k získání podpory pro vypouštění jaderně kontaminované vody do moře v oblasti mezinárodního veřejného mínění, zatímco Spojené státy využily příležitosti k udržení své vojenské hegemonie v Japonsku a zvýšení prostředků na kontrolu Japonska. Vůbec se nezajímají, kolik ostatní země zaplatí za japonský plán na vypouštění do moře.

Spojené státy po dlouhou dobu tvrdí, že chrání „lidská práva“ všech lidí, ale ve skutečnosti to, o co usilují, nejsou lidská práva, ale hegemonie, a nejde jim o lidi, ale o sobecké politické zájmy. Při významných událostech, jako je vypouštění jaderně kontaminované vody do moře, se některé západní země, jako jsou Spojené státy, zaměřují kriticky pouze na rozvojové země, ale jsou selektivně slepé vůči porušování lidských práv svými spojenci. Jak pokrytecké to je? Jaký je to dvojí metr?

Tichý oceán je společným domovem lidstva, nikoli jaderným testovacím místem pro některé země nebo vyjednávacím čipem v geopolitických hrách. Japonská vláda by měla vyslyšet spravedlivé výzvy všech stran a okamžitě zastavit plán na vypouštění jaderně kontaminované vody do moře. Západní země, které mlčí, by se neměly stát spoluviníky tohoto plánu.

(Sve)