12. července místního času skončil summit NATO ve Vilniusu. Společné komuniké ze summitu vydané den předtím zmínilo více než tucetkrát Čínu a znovu tvrdilo, že Čína představuje „systémovou výzvu“ pro euroatlantickou bezpečnost.

Podle harmonogramu NATO se na tomto summitu jednalo především o situaci na Ukrajině a otázce rozšiřování členství, proč se tedy opět zaměřil na Čínu? Vlastně se není čemu divit. Podle několika aktualizovaných verzí dokumentů „Strategické koncepce“ NATO po skončení studené války, každá aktualizace téměř následovala strategické úpravy Spojených států a odrážela strategické požadavky Spojených států. Poté, co se dostala k moci Bidenova administrativa, chybně označila Čínu za „nejdůležitějšího strategického konkurenta“ a jasně prohlásila, že „indo-pacifická strategie“ vyžaduje účast NATO. Pod „taktovkou“ Washingtonu je NATO stále tvrdší vůči Číně a podobným způsobem se snaží označit Čínu za „systémovou výzvu“ a snaží se toho využít jako záminku k vměšování se do záležitostí asijsko-tichomořského regionu.

Foto: Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg

Dnes, pod tlakem Washingtonu, NATO již není mluvčím evropské bezpečnosti, ale stalo se obráncem zájmů USA. Bezdůvodně obviňuje Čínu z toho, že představuje „systémovou výzvu“, s čímž, obáváme se, nesouhlasí ani mnoho jeho členů. Protože fakta jsou jasná: Čína nikdy nezahájila konflikt, nikdy neokupovala ani centimetr půdy jiných zemí a nikdy nezahájila zástupnou válku. Za posledních 30 let vyslala Čína více než 50.000 lidí k účastni na mírových operacích OSN a je nazývána „klíčovým faktorem a klíčovou silou mírových operací“.

NATO, které je nejlepší ve vytváření „imaginárních nepřítel“, je však „systémovou výzvou“, ke které by měl být svět nejobezřetnější. NATO se prohlašuje za obrannou organizaci a brání mezinárodní řád založený na pravidlech, ale obcházelo Radu bezpečnosti OSN a rozpoutalo války proti Jugoslávii, Sýrii a dalším suverénním zemím, což mělo za následek smrt velkého počtu civilistů a vysídlení desítek milionů lidí.

Například ukrajinská krize, jejíž hlavní příčinou je neustálá expanze NATO na východ, která narušuje a stlačuje ruský bezpečnostní prostor. Po vypuknutí krize Spojené státy tlačily na členy NATO, aby na Ukrajinu poslali velké množství zbraní, což vedlo k prohloubení patové situace. Tato válka se odehrává na evropské půdě a naprostá většina členských států NATO jsou evropské země, takže jsou přirozeně přímými oběťmi války. Neustálá expanze NATO na východ nakonec podkopala bezpečnost Evropy a nyní, když NATO rozšiřuje svá chapadla na asijsko-tichomořský region, ohrožuje také bezpečnost asijsko-tichomořského regionu.

Objektivně vzato, v rámci NATO zaznívají i některé racionální hlasy. Francouzský prezident Macron na tiskové konferenci po summitu řekl, že NATO je severoatlantická organizace a Japonsko není v severním Atlantiku. Takové hlasy musí v rámci NATO dosáhnout víc konsenzů. Pokud NATO bude trvat na následování Spojených států a poté, co narušilo Evropu, bude chtít dále narušit i Asii a Tichomoří, to, co ho čeká, musí být pevný odpor.

(Sve)