Spojené státy Americké mají evidentní problém, protože na jedné straně jsou si vědomy, že v budoucnu budou pravděpodobně i nadále jedním centrem ze tří velmocí světa (Čína, Rusko a USA) budoucího multipolárního světa. Na straně druhé, mají USA tendenci neustále si zachovávat své dominantní postavení unipolárního světa, a udržovat tento status nastavováním vlastních nadnárodních i globálních pravidel, ať už jsou v souladu s mezinárodním právem, nebo jsou s ním v přímém rozporu. A to prostě do budoucna není možné, z hlediska fungování globálních systémů.

Co z toho vyplívá? Vnitřní rozpory státní struktury řízení je v takovém napětí, že nelze v jejich případě dojít k jednoznačnému dlouhodobému konceptuálnímu postupu, zejména v globálních otázkách. Vnitřní rozpor je bohužel na úrovni všech řídících sfér. Oblast ekonomiky, která je páteří fungování systému, nevyjímaje. Několik strukturálních řídících center stojí prostě proti sobě a dokonce v některých případech dochází k fatálním střetům.

Výsledkem je nekoordinovaná strukturálně řízená politika USA navázaná na reálnou moc, o kterou usilují ve vlastních zájmech všechny struktury. Jestli se nenajde synergický prvek, který dokáže uchopit globální politiku USA tak pevně, aby předešel možná i vlastnímu rozložení USA a ekonomickému propadu na takové úrovni, že nebude schopen v dlouhodobém horizontu se dostat minimálně na tu pozici, která je mu v multipolárním světě předurčena.

Čím dál více jsme svědky, že ze strany Západu pod vedení USA, neustále až kampaňovité, především v politicko-ekonomické rovině, je cílem brzdit, narušit či zničit vztahovou závislost na Čínských ekonomických trzích, například v současné době pod záminkou „odstraňování rizik“ vůči Číně. A to zásadně narušuje globální ekonomiku a nejen brzdí její rozvoj, ale i může způsobit nevratné poškození těchto struktur a jejího reálného fungování. Čína si toho je vědoma, a proto její pozice je také postavena na pevném základu stability, trpělivém přístupu. Čína rovněž zná svou obrovskou odpovědnost moc dobře a proto také tuto odpovědnost velmi chytře nenechává jen na sobě a rozkládá ji například do různých zejména ekonomických struktur jako jsou BRICS, ŠOS a nebo Asijský tygr.

Čína si je také vědoma, že to ona bude nucena, kdo v případě ekonomickému rozložení USA bude muset z vnějšku řídit tyto velmi složité procesy a vše ekonomicky zabezpečit tak, aby se celý proces nevymknul z pod-kontroly. Čína proto nemá absolutně žádný zájem na tom, co si řada Evropských politických státu a lídrů myslí a to, že za každou cenu chce zničit ekonomiku USA a Západu. To není pravda a dokazuje to také celá řada návštěv lídrů a představitelů Západních států v samotné Číně, kde jim čínská strana jasně vysvětluje, aby vedli konkrétní dialogy o spolupráci a utlumili tu politikou kampaně proti Číně, což mimo jiné destabilizuje mír v nejen v regionech. Ano, je to na samotných Spojených státech Amerických najít v sobě nejen lídra s pozitivním charakterem synergie, ale také společenskou racionalitu.

Roman Blaško