Autor: Rong Xiaolan, zvláštní komentátor aktuálních záležitostí pro CGTN, je doktorským kandidátem v oblasti mezinárodních vztahů a globální správy na Institutu sociální kultury na Technické univerzitě v Macau. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Evropská unie se snaží znovu získat vliv v Latinské Americe, protože šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell loni prohlásil, že rok 2023 by měl být „rokem Latinské Ameriky v Evropě a rokem Evropy v Latinské Americe“.

Po osmileté absenci dialogu na nejvyšší politické úrovni uspořádaly oba regiony v Bruselu od 17. do 18. července třetí summit EU a Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC). Summit „znamená nový začátek starého přátelství,“ uvedla během setkání předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Vztah mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky stagnoval během posledních osmi let kvůli rozmanitosti politických postojů, hospodářské a obchodní nerovnováze a kulturním rozdílům. Od vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu v únoru loňského roku a vzhledem k intenzivnější čínsko-americké konkurenci, je CELAC stále významnější pro strategické bezpečnostní uspořádání EU.

Na jedné straně konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou ohrožuje energetickou bezpečnost v Evropě. Latinskoamerické země jsou významnými producenty a dodavateli energie a surovin pro EU, včetně ropy, zemního plynu a lithia. Na druhé straně úzké vztahy s CELAC přispívají k většímu uplatňování vlastní vůle EU v mezinárodních záležitostech.

V případě EU její představitelé na zasedání Evropské rady koncem června znovu potvrdili svou jednotu na podporu Ukrajiny. EU již Ukrajině nabídla politickou, humanitární a vojenskou pomoc a potlačila Rusko řadou přísných sankcí. Evropská unie proto očekává, že latinskoamerické státy přitáhne na svou stranu prostřednictvím významného summitu a společně schválí sankce proti Rusku na podporu Ukrajiny v konfliktu.

CELAC však odmítnul prohlášení navržené EU a namísto toho obhajuje mírové řešení rusko-ukrajinského konfliktu. CELAC v této otázce odmítá slepě následovat Západ z geopolitických, ekonomických a bezpečnostních důvodů. Z geografického hlediska jsou Latinská Amerika a Karibik daleko od centra evropského vojenského konfliktu. Rusko-ukrajinský konflikt tedy představuje malou hrozbu pro jejich regionální tradiční bezpečnost.

Kromě toho je CELAC tvořen rozvojovými zeměmi, které mají omezené domácí trhy a závisí na vnějším trhu, takže slepě stát v řadě velkých mocností pro ně představuje vysoké náklady a riziko. Přestože hospodářský rozvoj Latinské Ameriky je neoddělitelný od podpory Spojených států a EU, region se také spoléhá na ruská hnojiva a dovoz obilí. Například více než 80 procent zrn Nikaraguy pochází z Ruska. Proto bez ohledu na to, zda by podporovaly Rusko nebo Ukrajinu, budou latinskoamerické ekonomiky v budoucnosti čelit obrovským ranám a neznámým rizikům.

V důsledku poklesu vývozu z Ukrajiny a Ruska se latinskoamerický energetický a zemědělský trh výrazně rozšířil. Během roku 2022 získala Brazílie obchodní přebytek v hodnotě 62 miliard dolarů a vývoz ropy a zemního plynu roste také v Peru a Kolumbii.

Na rozdíl od USA a EU, které považují za hlavní cíl potlačovat a trestat Rusko, CELAC zdůrazňuje, že hledání koordinace a mírového řešení konfliktu by mělo být prioritou v duchu multilateralismu. Jinými slovy, ukončení konfliktu je důležitější než jen sankcionování Ruska.

Státy ve třetím světě by měly zachovat svou autonomii v mezinárodních záležitostech a pevně uchopit svůj osud do vlastních rukou, namísto slepého následování západních mocností, aby nebyly obětí konfrontace mezi velmocemi. Proto je moudré, aby CELAC zůstal v rusko-ukrajinském konfliktu neutrální.

Jia