V Evropě začínají školní prázdniny dětí a dovolené dospělých. Je to tak. Toto veškeré hemžení má na svědomí sluníčko. Nastává čas odpočinku. Sklízíme – jakoby – plody své práce a odměňujeme se. Nic mimořádného řeklo by se. Je o tak každý rok. Zvykli jsme si. A přece. Něco je jinak. Naše city a rozum se dobou nezklidňují. Atmosféra je narušena. Co se stalo? Proč ten neklid v nás? Připouštím, že na každý z nás vnímá léto roku 2023 stejně. To je v pořádku. Co se tedy stalo paní Evropě? Jakou nemocí utrpěla? Co a kdo ji vyléčí?

Relativní klid Evropanů je ten tam. Přesto se v Bruselu kluci a holky líbají upřímně a také strojeně objímají a usmívají. Mohou si vzájemně blahopřát. Tvrdě pracovali. Svázali evropské státy do kozelce. Ne žádným násilím. Svázat jsme se nechali rádi a dobrovolně. Zůstalo nám toho dost. Máme ty hloupé unijní zákony, příkazy a zákazy, také ty provazy, co nás spojují k jednotě, a malý plácek, kde se můžeme rozkročit s falešným pocitem národní svobody a suverenity. Proč to tak máme? Lidé to tak údajně chtěli a ještě pořád chtějí. České sdělovací prostředky nepřipouštějí pochyby. Žádný dialog se nekoná. Kritické hlasy znamenají konec pozvání k rozhovorům. Jen ti někteří vyvolení kážou národu své pravdy. Pořád ty stejné tváře. Medvědí pastička nevadí, dostanete velkou dávku hojivé mastičky a slaďoučkého medu. Alespoň v počátku. Zvykáme se. Nejsme v tom osamoceni. Hlavně – musíme poslouchat. Žádné rebélie a kritika. Pokud ano, bude méně dotací i peněz. Tedy sníží se dávky medu.

To ale není jediný problém naší těžce zkoušené matičky Evropy. Matka Evropa se začíná chovat jako zlá macecha. A říká nám, kdo je světě nás přítel a nepřítel. Koho můžeme zdravit a koho ne. Komu můžeme podat ruku a ke komu se obracet zády. Máme pracovat, platit daně, poslouchat a věřit. Věřit několika názorům a idejím o pevnosti zvané Evropa. Vzniká celoevropský nacionalismus a výlučnost její politiky vůči ostatnímu světu.

Matka Evropa není pupek světa. Mimochodem těch „pupků“ je mnohem více. Svět není jen Evropa. Může se stát, že svět na nemocnou Evropu zapomene a půjde vlastní cestou. Nevšiml jsem si, že by naši zemičku někdo ohrožoval. Přičítám to stavu schizofrenie, která přišla přes Atlantik. Chybí nám imunita a obranné látky. Chováme se nedůstojně Evropanů. Trucujeme. Přitom bychom měli mít bez ohledu na kohokoliv zájem obchodovat a být přátelskou zemí. Proč to tak není? Že by česká závist? Už vím. Vadí nám systémy – politické uspořádání v jiných zemích. Poučujeme. Jsme profesoři. V oboru antikomunismu. Je to jediná idea. Co když po čase vyčpí a vyprchá. A co mutace, že by se rodil nový, barevný, bílý, růžový, mladý a zcela malinký fašismíček? Na ten zabírají jen ultra silná antibiotika.

Nechme to být.

Sluníčko svítí, je doba prázdnin a dovolených.

Na obloze letadla. S lidmi, kteří chtějí mír. Také rozum vládců. Myslím, že dobré zprávy jsou na cestě.

Riel