Autorka: Emilia Fernandezová, speciální komentátorka pro CGTN, je bezpečnostní a politická analytička se zaměřením na jihoasijskou geopolitiku a doktorská výzkumná pracovnice na Univerzitě v Lucernu ve Švýcarsku.

„Smrtící vlna veder zasáhla Evropu a potenciálně tlačí na rekordní teploty.“

„Kalifornské údolí smrti sálá 53°C, jak brutální vlny veder pokračují.“

„Čína zaznamenala 52,2°C, což překonalo rekordy vysokých teplot.“

To je světová klimatická situace v době čtyřdenní návštěvy zvláštního vyslance amerického prezidenta pro klima Johna Kerryho v Číně, jejímž cílem je bojovat proti změně klimatu. Toto je Kerryho třetí cesta do Pekingu ve funkci amerického klimatického vyslance a třetí cesta vysokého amerického zástupce do Číny od návštěvy amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Číně minulý měsíc, což vysílá důležitý signál nejen pro čínsko-americké vztahy, ale také pro globální správu klimatu.

Jako hlavní globální mocnosti, hrají Čína a USA konstruktivní úlohu v usnadňování globálních klimatických jednání a akcí, a inspirují se navzájem k podnikání mnoha ambiciózních klimatických projektů. Spolupráce mezi Čínou a USA je nepochybně nepostradatelná v naléhavém boji proti globálnímu oteplování. Navzdory spolupráci Pekingu a Washingtonu jsou odborníci na klima pesimističtí ohledně efektivních výsledků v řešení změny klimatu kvůli „hlavní překážce“, která brání čínsko-americké spolupráci v této otázce.

Hrozící výzvou pro jejich klimatickou alianci je nekonzistentnost klimatické politiky Washingtonu. Všeobecně známé politické rozdělení v oblasti klimatické politiky nejen otřásá USA, ale také brání efektivní spolupráci s Čínou a dalšími zeměmi.

Nedostatek kontinuity v klimatických politikách vede k nejistotě, která nakonec podkopává pokrok, kterého by mohlo být dosaženo prostřednictvím spolupráce mezi Čínou a USA v oblasti klimatu. Čína a USA mají společnou odpovědnost při naléhavém řešení globální změny klimatu. Ačkoli tyto dvě supervelmoci mají potřebné diplomatické, finanční a technologické schopnosti pro řešení klimatické krize a řízení transformačních změn, aby sjednotily svět v těchto otázkách, čelí obrovským výzvám při přinášení plodných výsledků hlavně kvůli nekonzistentní politice Washingtonu.

S blížícími se prezidentskými volbami v USA začíná být zjevný zásadní posun v politikách, prioritách a závazku vůči mimořádným klimatickým situacím. Zatímco demokraté tlačí na agresivní klimatické akce, republikánská opozice vykolejila pokrok vedoucí k takové změně politiky.

Takové nesrovnalosti vyplývající z politického přechodu vedou k roztříštěnému přístupu ke klimatické katastrofě. Hluboké rozdíly mezi demokraty a republikány vyvolávají nesouhlasný údiv mezi mezinárodními partnery, natož u Číny. Zřetelný rozdíl v postojích ke klimatu proměnil tuto otázku v jádro sporu na obou stranách politického spektra v USA. Tato hluboce zakořeněná polarizace zpochybňuje pozici Washingtonu jako spolehlivého globálního klimatického partnera.

Je důležité prozkoumat některé konkrétní příklady, kdy politická transformace v USA vedla k významným posunům a nesrovnalostem v politice týkající se klimatu. Jedním z nejvýznamnějších příkladů je odstoupení Washingtonu od Pařížské dohody a jeho opětovné přistoupení. V roce 2017 tehdejší americký prezident Donald Trump prosadil stažení z Pařížské dohody, ale prezident Biden se rozhodl opět připojit ke stejnému paktu poté, co se v roce 2020 dostal k moci.

Trumpova administrativa zrušila některé environmentální předpisy, jako je například plán čisté energie, zatímco Bidenova administrativa se rozhodla zrušit tato zrušení. Během svého funkčního období se Trump snažil snížit federální daňové pobídky pro projekty obnovitelné energie, ale Biden se nyní snaží zvýšit finanční prostředky na výzkum a vývoj čisté energie. Zatímco Trumpova administrativa zdůrazňovala produkci fosilních paliv, Bidenova administrativa upřednostňuje projekty čisté energie.

Takové příklady jasně ilustrují hlavní nesrovnalosti v klimatické politice Washingtonu, které vrhají stín na globální spolupráci při řešení klimatické krize. Rozdílný přístup různých amerických vlád činí pro Čínu a další země extrémně obtížné zapojit se do dlouhodobé spolupráce s Washingtonem. Takové nekonzistentní politiky podkopávají důvěru a vysílají matoucí signály světu, včetně Pekingu.

Následně klimatická skepse v americké politické sféře odrazuje a demotivuje zúčastněné čínské strany, jak vládní, tak soukromé organizace, k podnikání a investování do jakýchkoli kolektivních projektů souvisejících s klimatem.

Předtím, než požádají Čínu o plavbu přes nezmapované vody, USA musí zajistit konzistentní a předvídatelné klimatické politiky. Nejistota nejen brání čínsko-americké iniciativě v oblasti klimatu, ale také zpomaluje celkové tempo globálních opatření v oblasti klimatu.

To je důvod, proč by Washington měl řešit tuto „největší překážku“ tím, že zvolí stabilní a jednotné politiky, překročí politické rozdělení a zapojí se do klimatické spolupráce s Čínou a dalšími zeměmi s cílem zabránit klimatické katastrofě a zajistit udržitelnou budoucnost pro další generaci. （Kl）