Autor: Danny Haiphong, zvláštní komentátor aktuálních událostí pro CGTN, je nezávislý novinář a výzkumník ve Spojených státech. Je redaktorem Black Agenda Report, spolueditorem Přátel socialistické Číny a zakládajícím členem mezinárodní kampaně No Cold War. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Ve věku 100 let odcestoval bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger do Pekingu a 20. července 2023 ve zlomovém okamžiku ve vztazích mezi Čínou a USA se setkal s čínským prezidentem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching) a dalšími představiteli.

Návštěva vyvolala velký zmatek mezi západními médii a členy amerických politických kruhů. Někteří význam návštěvy přímo odmítli. Jiní vyjádřili mentalitu „kyselých hroznů“. Mluvčí Národní bezpečnostní rady John Kirby tuto reakci nejlépe demonstroval ve svém tvrzení, že je „nešťastné, že se soukromý občan může setkat s ministrem obrany a komunikovat, zatímco Spojené státy ne.“

Mimo politickou třídu zašli uživatelé sociálních sítí v USA tak daleko, že tvrdili, že Čína špatně chápe Kissingerovu skutečnou roli ve světě. Kritici poznamenali, že zatímco Kissinger hrál hlavní roli při normalizaci vztahů mezi Čínou a USA, jeho působení v zahraničněpolitickém establishmentu bylo také charakterizováno agresivními intervencemi USA ve Vietnamu, Laosu, Chile a několika dalších zemích. Málokdo na straně USA se tedy pokusil skutečně porozumět straně Číny.

Kissingerova návštěva znamená důležitou příležitost nejen pro Čínu, ale i pro lidstvo jako celek. Vztahy mezi Čínou a USA nemají pouze bilaterální povahu. Vztah mezi těmito masivně vlivnými zeměmi má dopad na každého a všechno, kdo žije na této planetě.

Jaké jsou tedy klíčové poznatky z poslední návštěvy Kissingera?

Za prvé, diplomacie na vysoké úrovni není hra s nulovým součtem. Prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) nazval Kissingera „starým přítelem“, protože Čínu navštívil více než stokrát a je připomínán pro jeho vedoucí roli při sbližování vztahů Číny a USA k jejich nejvyššímu bodu.

Čína dodržovala diplomatický protokol s USA a důsledně zdůrazňovala slovy i skutky vzájemně výhodné a mírové vztahy se Spojenými státy. Kissingerova návštěva však byla naléhavě nutná, protože USA se zavázaly omezovat Čínu, a tudíž narušit diplomatické vztahy prostřednictvím přístupu s nulovým součtem.

Kromě toho Kissingerovo vřelé přijetí vyslalo americké straně silnou zprávu, že Čína je připravena zapojit se do dialogu, aby vrátila vztahy na správnou cestu. Je proto odpovědností Spojených států zachovat se recipročně. Setkání na vysoké úrovni s americkým ministrem zahraničí Antonym Blinkenem, ministryní financí Janet Yellenovou a vyslancem pro klima Johnem Kerrym znamenalo pozitivní období pro dialog mezi oběma stranami.

Tyto rozhovory však přinesly jen málo konkrétních výsledků. USA neustaly s žádnou ze svých jednostranných politik vůči Číně, jako je obchodní válka nebo pokračující sankce vůči čínskému ministru obrany Li Shangfu, které zbrzdily rozhovory o otázkách obranné spolupráce.

A konečně, poslední návštěva Kissingera v Číně je jasnou známkou toho, že arogance a hegemonie se staly „koulí na řetězu“ progresu. Studená válka zasévá semena horké války. Kissingerovo znepokojení nad možností velkého mocenského konfliktu není historicky nepodložené. První studená válka nejenže přivedla svět nebezpečně blízko k jadernému konfliktu, ale také způsobila velké utrpení chudším národům, které byly chyceny do západního projektu „zadržování“ komunismu. Na rozdíl od první studené války však politika agrese vůči Číně postavení USA ve světě spíše poškodila, než aby ho posílila.

Jak správně poznamenal prezident Xi Jinping, svět zažívá změny, ke kterým nedošlo za celé století, a Čína v nich sehrála pozitivní roli. Nepřátelství USA vůči Číně postavilo jejich zahraniční politiku do rozporu s většinou národů, které s Čínou sdílejí společný zájem na mírovém a prosperujícím rozvoji.

V průběhu posledních pěti až deseti let zhoršování vztahů Číny a USA se urychlil vznik multipolárního světa. Mnohostranná ujednání, jako je čínská iniciativa Pásmo a stezka, Šanghajská organizace pro spolupráci, BRICS a Dohoda o regionálním komplexním hospodářském partnerství, rychle rostla, protože stále více zemí usiluje o suverénní rozvoj prostřednictvím větší regionální a globální integrace. Více zemí hledá alternativy k americkému dolaru a nespravedlivým ekonomickým vztahům, které vzešly z jeho dominance.

Éra hegemonie jakékoli země se tedy chýlí ke konci. Kissingerova návštěva upozornila na volby před kterými stojí americká elita, která se snaží za každou cenu zachovat hegemonii USA. Možnosti jsou následující: nastavit vztahy s Čínou na správnou cestu v zájmu stability a společné prosperity nebo pokračovat na cestě sebeizolace a destrukce pomocí provokací. Čína dala jasně najevo, že její preferovanou cestou je diplomacie. Nyní je na americké straně, aby rozhodla, zda je schopna kráčet po této cestě.

Jia