Ve videorozhovoru v cyklu O čem se mlčí se prof. Petr Drulák, bývalý první náměstek ministra zahraničních věcí ČR, vyjádřil zejména k aktuální politice České republiky vůči Číně, k obnovování hospodářských styků západního světa s Čínou po pandemii covidu a specifické hospodářské politice, tedy socialismu s čínskými rysy.

Českou nepřátelskou politiku vůči Číně pak konfrontoval s pragmatickým přístupem západních politických a ekonomických lídrů, USA, Německa, Francie, kde ČR hraje nezáviděníhodnou roli okopávače kotníků Číně.

„Nám se často stává, že jsme takříkajíc papežštější než papež. To znamená, že my děláme něco, co jako bysme viděli Američanům na očích, i když Američané dělají úplně něco jiného. A je to určitá taková setrvačnost, určité to podlézání… Myslím si, že to je celkem obvyklé v tom smyslu, že my si myslíme, že se zavděčíme, děláme věci, které jsou proti našemu zájmu. V té Číně je to naprosto evidentní. Těm Američanům to nevadí, protože oni vlastně vidí někoho, kdo dělá ten tlak, jakoby vyvíjí tlak na Čínu, kdy mohou říct, podívejte se, jak jsou s vámi v Evropě nespokojeni, ale nás to vlastně tak netrápí, my se s vámi můžeme dohodnout a pak třeba těm Čechům domluvíme. Takže je to do určité míry česká setrvačnost a do určité míry tam může být určitá americká hra, kdy vlastně Američanům nevadí, když takhle někdo okopává Číňanům kotníky.“  

Hovořil o tom, že po covidu se politické a hospodářské vztahy západních zemí vracejí do normálu. Svědčí o tom uzavírané obchodní dohody a politická jednání na nejvyšších úrovních Číny s představiteli vlád a nadnárodních firem západu. Přitom Česká republika neobnovila ani jednu z přímých leteckých linek mezi Prahou a Čínou, naopak postcovidovu éru jsme zahájili uzavřením konzulátu v Čcheng-tu v provincii Sečchuanu, jedné z hospodářsky nejperspektivnějších čínských provincií a česká vláda rozhodně nepomáhá českých podnikatelům, kteří jsou ještě aktivní v česko-čínských vztazích, na rozdíl od našich západních sousedů.

„Covid všechno utlumil, po covidu se věci vracejí k normálu a mezi Čínou a ostatními zeměmi, Spojenými státy, Německem, Francií, prostě ty věci se vracejí k normálu. S Prahou to tak není. To znamená, neobnovují se ty linky, měli jsme několik přímých leteckých linek mezi Prahou a Čínou, neobnovila se ani jedna. No a ČR zahájila to období obnovování tím, že zavřela konzulát v Čcheng-tu v Sečchuanu, v jedné z těch nejperspektivnějších provincií. Takhle když k tomu přistupujeme, tak se samozřejmě nemůžeme divit, že i těch příležitostí bude samozřejmě méně pro české firmy. Co já vím, tak čeští podnikatelé z toho mají obavy. Ti, co jsou aktivní v česko-čínských vztazích vidí, že tam vláda nepomáhá, naopak bude házet klacky pod nohy.“

Velmi zajímavě a pragmaticky vysvětlil podstatu čínského hospodářského vzestupu a základů čínského systému, tedy tzv. socialismu s čínskými rysy.

„Číňané jsou velmi pragmatičtí, oni k těm západním doktrínám přistupují s určitou rezervou. Čínská komunistická strana se dodnes hlásí k marxismuleninismu, ale to neznamená, že by dogmaticky vynucovali věci, které jsou s tím spojené. Oni si z toho vybírají věci, které jim dávají smysl, udržují si vedoucí úlohu strany, což jim dává určitou kontrolu nad ekonomikou, ale pak v mnoha ohledech pouštějí trh do celé řady věcí, do kterých my jsme trh ani nepustili. Vzniká tak naprosto zvláštní model politiky a ekonomiky, který je založen jednak na tom, že je to vláda jedné strany, to platí, to není demokracie v tom našem slova smyslu, není a nebude, ale současně se snaží vlastně z té kapitalistické ekonomiky vytěžit to, co je nejvýhodnější… Takže oni to určitým způsobem kombinují tak, aby to dávalo smysl a uvidíme, zda se jim to bude dařit do budoucnosti…“

Karel Pravda, zvláštní korespondent CMG v Praze