Pohled na Wall Street v New Yorku, the US Photo: IC

USA v poslední době začaly šířit mantru o potřebě opatření proti rizikům plynoucím z napojení ekonomik na Čínu, ač tato údajná nebezpečí lze těžko standardními metodami rizikového managementu vyčíslit, kdy největší doložitelná nebezpečí z čínských dodavatelských řetězců plynoucích jsou svévolné, pravidla Světové obchodní organizace porušující restrikce USA a některých jejich spojeneckých vlád proti standardnímu volnému obchodu s Čínou v protitržní snaze vytěsnit ji z dodavatelských řetězců špičkových technologií. Ale doložitelnou skutečností je, že největším zdrojem tržních rizik současného světa jsou USA, a největší úsilí celosvětově vynakládaná proti globálním rizikům jsou úsilí zaštítit se proti rizikům šířeným do světa z USA, kdy prominentními riziky jsou rizika spojená se samotným US dolarem jako globální měnou.

1. srpna ratingová agentura Fitch Ratings snížila vrcholný kreditní rating americké vlády poprvé za poslední dvě desetiletí o jeden stupeň s odůvodněním zhoršováním fiskální situace USA v posledních třech letech a neustálého úpadku hospodaření americké veřejné správy v posledních dvou desetiletích. Snížení ratingu je jedna z největších pohrom pro důvěru trhů v danou zemi, což pro ni má značné negativní dopady. Když roku 2006 nastoupila Topolánkova vláda, trvalo úřadování jeho ministra financí Vlastimila Tlustého jen velmi krátce. Ministr totiž, aby zvýšil volební preference ODS a snížil je ČSSD, zveřejnil kritiku rozpočtové politiky předchozí vlády, po které se bankéři a businessmani pustili do vlády, jak si může ministr financí dovolit prohlašovat takové propagandistické nesmysly, které hrozí sražením ratingu České republiky s katastrofálními důsledky pro ekonomiku země.

No ale v USA to asi žádnou katastrofu nevyvolá. Stejně jako v roce 2011, kdy též došlo k nemyslitelnému – ke sražení ratingu USA, totiž stejně dnes jako tehdy v podstatě ratingové agentury, aby si samy uchovaly důvěru trhu, musely konečně alespoň maličko zkorigovat hodnocení USA, které už u samotného businessu tak vysokou důvěru, jakou naznačují oficiální ratingy, zdaleka nemají.

Agentura Fitch tedy teď uznala trochu realitu a snížila USA základní rating jako dlouhodobému vydavateli zahraničních měn z AAA na AA+ a to nejen kvůli neustálému zhoršování fiskální situace USA, ale v této zemi upadá prý i veřejná správa: „Podle Fitch v posledních 20 letech probíhá neustálé zhoršování standardů veřejné správy včetně těch fiskálních a vývoje zadlužení,“ uvádí agentura a poukazuje na neustálá politická přetahování o dluhový strop s rozhodnutími až v poslední minutě, která erodují důvěru trhů ve finanční řízení země, a země navíc nemá žádný střednědobý fiskální rámec, jako většina normálních zemí, kdy rozpočtový proces je i šíleně komplikovaný. Bidenova administrativa se už dala slyšet, že za to snížení ratingu může Trump.

Podobná situace byla i při předchozím snížení ratingu roku 2011 v časech, kdy se konečně podařilo vybřednout z finanční krize 2008, do které USA uvrhly svět, ale vázl start nějakého pořádného oživení. Mnoho zemí se v důsledku toho propadlo na nízký kreditní rating, ale hlavní viník Amerika, ač prolezlá všemi finančními neduhy si ho stále držela nepatřičně vysoký a mezi ekonomikami mimo Západ se ozývalo čím dál více hlasů, že globální jih si bude muset zřídit vlastní ratingové agentury, neboť rating USA je do očí bijící ukázkou toho, že těm zavedeným „nezávislým“ agenturám moc věřit nelze.

Letos jsme v květnu zažili situaci, kdy se v americkém Kongresu obě strany hádaly o dluhový strop, přičemž vláda argumentovala, že tak přísný dluhový strop nemůže fungovat, neboť by nešlo si brát nové dluhy za účelem splácení těch starých, což by v americké fiskální situaci zemi nutně uvrhlo do státního bankrotu. Nakonec se zase v poslední minutě na čemsi dočasně domluvili, aniž by pro zemi vznikl nějaký koncepčně přijatelný výhled do budoucna. Bral by snad někdo za takovýchto okolností vrcholný rating USA vážně? Navíc, pokud USA nezmění rozpočtové priority jako vojenský rozpočet a financování konfliktů v zahraničí aj., není snižování tempa státního zadlužení představitelné.

Agentura Fitch též hrozí vysokou pravděpodobností, že v posledním letošním kvartálu se USA propadnou do mírné recese. Navíc vysoké úrokové sazby, přes které v důsledku dolaru jako dominantní měny vyváží nedostatek kapitálu do celého světa, vyvolají v blízké budoucnosti nedostatek kapitálu a dluhovou krizi i v samotných USA, když tam stárne populace, rostou náklady zdravotní péče a přes dlouhodobou neudržitelnost rozpočtu není na stole vůbec žádná reforma fiskální politiky.

Pravdou však je, že na rozdíl od snižování ratingu jiným zemím, které mívá hrozné dopady, USA nic moc nehrozí, neboť to, co říká Fitch, je nošením dříví do lesa, stejně jako degradace amerického ratingu, který stejně nikdo nebral vážně. Jen to trochu pomůže agentuře, že ji teď bude svět brát více vážně. Přispívá to však povědomí, že USA jsou v současnosti jedním z hlavních zdrojů globálních tržních rizik a že jejich měna dolar je šiřitelem zamoření světa finančními riziky. A přispěje to k hledání spolehlivých tržních partnerů, jako je Čína, vůči níž bychom se podle Washingtonu měli zaštiťovat proti-rizikovými opatřeními, a k hledání alternativ k současným globálním finančním mechanismům a instrumentům napojeným na Washington, jako je dolarový systém.

Normálně se hodnocení zemí od ratingových agentur promítá do rizikových přirážek požadovaných v ziskovosti při investování do takové země a při obchodování s ní. Jenže současná monetární politika USA uměle zvyšuje sazby veškerých půjček a tzv. překážkové sazby kalkulované výnosnosti všech investic po celé planetě, zvláště je-li v tom přítomno finanční vyrovnávání přes dolary nebo v dolarech denominované přeshraniční zadlužení.

Nelze se tedy divit, že už před poklesem i tak nadhodnoceného ratingu USA se rozběhl proces de-dolarizace, když na US dolar a rostoucí úrokové sazby v USA se pohlíží jako na hlavní příčinu světového nedostatku kapitálu k zotavení po pandemii a dluhové krize sužující zejména rozvojový svět. Zvyšuje to snahy využívat jiných měn, ve kterých je kapitál dostupnější, jako čínský yuan či denár Arabských emirátů, i jiných finančních mechanismů a instrumentů mimo dosah Washingtonu a snahy vstupovat do dodavatelských řetězců a partnerských vztahů s jinými protistranami, než s těmi pod vlivem Washingtonu.

Reálný rating důvěry světa v USA a ve vizi světa, kterou tato supervelmoc jako rádoby globální hegemon světu nabízí, je hodně hluboko pod tím, co si odvážná ratingová agentura Fitch dovolila stanovit.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze