Kulturní i historické bohatství Číny je napevno svázáno s Hedvábnou stezkou a velbloudími karavanami, které vyrážely z východní Číny daleko na západ za obchodem i poznáním. A duch těchto karavan přežívá v místech, jako je historická a kulturní rezervace Moshikou. Najdete ji přímo v Pekingu. A její nejznámější ulice Modekou, která vypadá, jako by zamrzla v čase před sto a více lety, vás snadno přenese do minulosti.
Moshikou o rozloze 34,46 hektarů bylo vyhlášeno historickou kulturní rezervací Pekingem v roce 2002. Chlubí se dvěma státem chráněnými historickými místy: chrámem Fahai a chrámem Cheng’en. Ovšem jako první v této čtvrti navštívíte famózní uličku Modekou, která je dlouhá 1,5 kilometru a je hlavní vstupní branou do této čtvrti. Představte si procházku po stezce, kterou kdysi před tisíci lety procházeli velbloudi převážející hedvábí, koření, řemesla a další zboží.
Park ve staré části Moshikou s moderním znamením tohoto roku, roku Zajíce
Ulice, kterou kráčely dějiny
Dnes mohou turisté i čínští občané chodit po stejné stezce ve tvaru draka. Kamenná dlažba, cihlové domy s lakovanými střechami, a všudypřítomné sochy velbloudů i jejich vodičů hned od úvodu dávají vědět, jak dlouhou a bohatou historii toto místo má. V čase festivalu světla pak stromy v okolí zdobí stovky lampionů a dávají ulici úžasné kouzlo. Ulice není ale jen starou promenádou. Je to živoucí místo plné obchodů se suvenýry, čajovnami, kavárnami i výstavními plochami a sály. Na ulicích najdete stánky s ovocem, i pouliční umělce, kteří dokáží třeba z cukru tvořit úžasná foukaná zvířátka.
Umění je v uličce na každém kroku, starobylé domy jsou často pomalované a najdete zde i bezpočet keramických zvířat. Pro Evropana to může působit jako kýč, ale pro Čínu je spojení starého a nového typické. Kombinace citlivě zrestaurovaných domů a dvorů, měděných soch, starých kamenných stolů a mlýnských kamenů, které lze v ulici najít a kterými je proslavená, doplněná na každém kroku o křiklavě barevná zvířata, kočky, zajíce, srnky, jarní květiny i bláznivá barevní plastová lízátka působí nakonec pohádkově. Oproti velkoměstu s mrakodrapy a širokými ulicemi, které necháváte za zády, si připadáte jako v jiném světě.
Oblast Moshikou byla obydlena již za dynastie Zhou, která vládla v letech 1046 – 256 před naším letopočtem. Tehdy byla spíše bojištěm vojenských stratégů a tento kraj pod válčením trpěl. Proslavila se až za dynastií Ming a Čching, kdy se touto oblastí táhla starověká velbloudí stezka vedoucí z hlavního města do vnějšího světa a vesnice začala prosperovat díky obchodníkům. Camel Xiangzi, klasická postava vytvořená spisovatelem Lao She, pochází právě odsud. Vesnice fungovala jako výchozí i odpočinkový bod pro mnoho karavan, obchodní i servisní uzel, což přineslo vesnici slávu i prosperitu. Původní název tohoto místa byl odvozen od mlýnských kamenů, protože se zde mnoho nákladů karavan i zpracovávalo. Později vesnice změnila název na Moshikou aneb »vzorová ústa«, což znamená »vzor všech vesnic«.
Na začátku Čínské republiky se stala slavnou bohatou vesnicí a jako první byla v roce 1922 elektrifikována, což výrazně podpořilo rozvoj místní ekonomiky a společnosti. V ulici Modekou najdete i bronzovou sochu dětí, které obdivují první elektrickou lampu v ulici. Celá čtvrť s hlavní ulicí byla během posledních dvaceti let citlivě zrestaurována a následně otevřena veřejnosti. Na konci listopadu 2021 byla hodnocena jako jedna z deseti »nejkrásnějších ulic a uliček v Pekingu«.
Pokud chcete poznat, jak toto místo žilo dříve, stačí sejít z hlavní ulice do vedlejších menších uliček. Ty jsou stále obydlené místními obyvateli. V Oblasti je registrováno 1 556 domácností s cca 10 tisíci stálými obyvateli, které tak počtem převyšují davy návštěvníků. V těchto bočních uličkách najdete klasické krámky se zeleninou, ovocem, domácími potřebami a podobně. Tyto ulice jsou také mnohem živější a takové »opravdovější«. Vypadají jako velmi běžný trh na předměstí Pekingu před čtyřiceti nebo padesáti lety. Navíc vždy usměvaví a vstřícní místní obyvatelé každého rádi obslouží a pomohou s výběrem. Ochutnat můžete tak vedle tradičního čaje či jídel v restauracích a bufetech na hlavní třídě i klasickou čínskou pohostinnost a vstřícnost i v těch nejmenších uličkách a krámcích.
Borovice bělokoré před chrámem připomínají draky
Muzeum s nevšedním pohledem na umění
Pokud se vydáte z hlavní ulice směrem do kopců k chrámům, budete míjet stánky s polodrahokamy a ručně vyráběným papírem či malovaným hedvábím. Výše ulice lemuje park se sportovišti na pravé straně a na levé staré usedlosti. Jedna z nich, bývalá čajovna Xishan Cuilin, je přestavěna na Fahai Temple Mural Art Center. Pomocí citlivé i moderní renovace se z klasického nádvoří dostanete do super moderního muzea plného uměleckých i technických zázraků. Vzniklo zde pohlcující centrum digitálního umění na motivy nástěnných maleb v chrámu Fahai. Středisko se skládá ze dvou pater. V prvním patře na úrovni původního podlaží jsou výstavní prostory, prodejní plocha pro kulturní a kreativní produkty a kavárna. V přízemí pak vznikl velký prostor, který se může pochlubit moderními digitálními technologiemi. Tyto technologie oživují šest set let staré nástěnné malby chrámu Fahai a divákovi vysvětlují kulturní, uměleckou, akademickou a historickou povahu těchto nástěnných maleb. Malby zde ožívají, předvádějí prastarou techniku vzniku maleb, charakteristické tahy i užití byerv a vysvětlují historii zobrazených bohů a vládců.
Muzeum seznamuje také s historií stavby a objevu chrámu Fahai. Kromě zobrazení historie a hlavního obsahu chrámu Fahai prostřednictvím videí, přijímací sál také restauroval příslušné dokumenty a kulturní památky objevené a chráněné během historie chrámu Fahai, včetně první zprávy o nástěnných malbách chrámu Fahai v Illustrated London News v roce 1937, stejně jako návrhy na ochranu, které navrhli odborníci a učenci jako Ye Qianyu, Xu Beihong a Shen Yanbing v roce 1950. Na pilířích v prvním patře jsou uvedena především jména řemeslníků, kteří postavili chrám Fahai, včetně královských malířů Wan Fuqing a Wang Zhu.
Nejzávažnějším ikonickým obrazem chrámu Fahai je Tankasri Avalokitesvara (Voda a Měsíc Kuan-Yin). Proto je u vchodu postavena obří obrazovka s délkou a šířkou téměř čtyři metry, která tento obraz zobrazuje s velkým rozlišením. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout každý tah štětcem, každičký detail.
Ovšem nejúžasnějším zážitkem je speciální projekční místnost, kupolový sál s 360° prostorovým promítacím systémem a prostorovým zvukem. Kolem diváka sedícího uprostřed kopule se ze všech stran promítá film s názvem Dream Fahai, který je inspirován Wan Fuqing, malířem nástěnných maleb v chrámu Fahai. Analýzou nástěnných maleb vědci zjistili, že malíř během své tvorby prošel mnoha revizemi a obnovami. Shlédnout tak můžete příběh o malíři z dob, kdy byl chrám dostavěn a jeho božské inspiraci v zakázaném království, která mu pomohla s dokončením maleb.
Fahai Temple Mural Art Center
Chrámy Fahal a Cheng'en
Když vyjdete z muzea a vydáte se cestou dál do kopců mezi borovicovými a cypřišovými lesy, dojdete k soustavě chrámů. Když projdete vstupní branou, můžete obdivovat nejen klasické chrámové zděné budovy s dřevěnými malovanými trámy a těžkou keramickou střechou. Známe a významné jsou také čtyři cypřiše a malý kamenný most při vstupu do chrámu. Most se čtyřmi cypřiši a jedním obloukem je jen část z původních pěti oblouků. Čtyři cypřiše ve čtyřech rozích mostu pak vypadají jako mostní pilíře. Na nádvoří před Velkou Buddhovou síní pak můžete vidět i dvě prastaré bělokoré borovice, které zde rostou prý již tisíce let. Každá je vysoká téměř 30 metrů. Stromy vypadají jako dva majestátní draci s jejich mléčnou kůrou připomínající lidem šupiny. Úžasné jsou také stropy malované vzorem mandala v průchodech mezi jednotlivými nádvořími. Nejznámější jsou ale nástěnné malby dynastie Ming. Ty jsou souhrnně známé jako »Pět zázraků« Fahajského chrámu.
Chrám Fahal postavilo dávné Ministerstvo průmyslu imperiální vlády dynastie Ming. Stavba byla zahájena v roce 1439 a dokončena v roce 1443. Chrám byl pojmenován císařem Yingzongem, »Zhu Qizhen« z dynastie Ming. Byl to tantrický chrám postavený pro královskou rodinu.
Zajímavý je i obrovský bronzový zvon, který drží malý drak a na kterém je na vnitřní i vnější straně vyryto asi 8 000 znaků, včetně čínských, tibetských a sanskrtských. Zvon byl odlit ve 12. roce Zhengtorig (1447). Je vysoký 1,75 metru a váží 1067 kilogramů. A při plném úderu byl jeho hlas slyšet na míle daleko.
Úchvatná je i samotná síň. Má tři převislé kesonové stropy, jejichž střední část je vymalována nádhernými a neobyčejně barevnými vzory mandal. Jsou cenné, protože architektonické malby pocházejí z dynastie Ming jen zřídka.
Nejpopulárnější z pěti zázraků je ale deset nástěnných maleb pocházejících z dynastie Ming ve Velké síni. Nástěnné malby se rozprostírají na 236,7 metrech čtverečních. Detailně jsme je mohli prostudovat v již zmíněném muzeu. Faktem ale je, že téměř 600 let po dokončení jsou nástěnné malby stále zářivé a plně barevné. Jejich znamenitost a umělecká hodnota je srovnatelná s evropskou renesanci. Není divu, že v roce 1988 byl chrám vyhlášen národním klíčovým kulturním dědictvím.
O kousek dál stojí chrámu Cheng'en. Styl nástěnných maleb v něm je téměř totožný se stylem v chrámu Fahai. Přestože byl postaven o 70 let později než chrám Fahai, jedná se o dílo uprostřed dynastie Ming, které má více než pětisetletou historii. Malby v chrámu Fahai zobrazují bohy a malby v chrámu Cheng'en zase lidi. První chrám je tedy náboženský a druhý sekulární. Tento chrám byl totiž sídlem císaře Zhengde z dynastie Ming. Od jeho dokončení existuje tajemství »tří-ne«, které nařizují: neotevírat bránu chrámu, nesmějí do něj žádní poutníci a žádná bódhimanda, tedy místo k meditaci a osvícení. Chrám Cheng'en je tedy nepřístupný a zároveň tak nejtajemnější chrám v Pekingu.
Helena KOČOVÁ