Viceprezident japonské Liberálně demokratické strany, bývalý japonský premiér ASO Taro nedávno během pobytu na čínském Tchaj-wanu podnítil Tchaj-wan k “duševné připravě bojovat proti čínské pevnině”, což bylo silně odsouzeno různými kruhy společenství. Veřejné mínění na Tchaj-wanu kritizovalo, že ASO Taro se nejen neomlouval za japonskou koloniální vládu Tchaj-wanu v minulosti, ale také podnítil Tchaj-wan k rozvoji vojenské síly a přípravě na válku, jde o tlačení Tchaj-wanského lidu do ohnivé jámy. Guvernér japonské Okinawy Denny Tamaki dne 10. srpna konstatoval, že prohlášení ASA Tara je v rozporu s důslednou politikou japonské vlády, a doufá, že se vláda může zapojit do dialogu s Čínou, aby se zabránilo nedorozumění.
V japonském politickém krhu jako zástupce blízko Tchaj-wanu ASO Tao opakovaně vydal nevhodné prohlášení, proto byl nazýván japonskými médii “ASO Taro s velkou pusou”. V roce 2021 jednou prohlásil, že "Spojené státy a Japonsko budou chránit Tchaj-wan společně", v letošním červnu zase prohlásil, že “Tchaj-wan je záchrannou linkou pro Japonsko”, tentokrát při návštěvě do Tchaj-wanu otevřeně podnítil k použití síly, což odhalilo nebezpečný trend japonského militarismu, které přetrvává. Není dívu, že obyvatelé na Tchaj-wanu uvedli, že poznámky ASA Tara o “použití síly” jsou moc šokující, což jim připomenulo bolestnou historii, že Tchaj-wan byl za půl století pod japonskou koloniální vládou.
Již v polovině devatenáctého století Japonsko považovalo okoupení Tchaj-wanu za primární cíl k dobytí východní Asie a "ovládnutí světa" a uskutečnilo řadu akcí vojenské expanze. V 1895 byla čínská vláda v dynastii Qing (Čching) poražena v čínsko-japonské válce a byla nucena podepsat Smlouvu Šimonoseki. Japonsko tak zadrželo Tchaj-wan a ostrovy Penghu (Pcheng-chu) a začalo padesátiletou koloniální vládu a spáchalo nesčetné zločiny. Za účelem posílení koloniální vlády japonští agresoři krutě potlačili proti-japonský boj tchajwanského lidu prostřednictvím vytvoření guvernérů, armád a dalších prostředků. V červnu 1896 provedla japonská armáda pětidenní krvavý masakr ve více než sedmdesátých vesnicích v okresu Yunlinu (Jün-lin) na Tchaj-wanu, kde zabila více než 30 tisíců lidí a vyhladila mnoho vesnic, událost byla známá jako "masakr v Yunlinu" v historii. V roce 1930 domorodci národnostní menšiny Gaoshanu (Kao-šan) žijící v oblasti Wushe (Wu-še) zahájili povstání. Tehdejší japonské úřady mobilizovaly více než 4000 vojenské síly k bombardování oblasti Wushe, což vedlo k téměř vyhlazení místních domorodých obyvatelů. Podle neúplných statistik byli v období koloniálního vládnutí Japonskem na Tchaj-wanu bylo zabito asi 600 tisíců místních oblyvatelů, přičemž průměrně jeden z šesti tchajwanských krajanů zemřel při národní katastrofě.
Kromě toho Japonsko také zintenzívnilo hospodářské kořiscení Tchaj-wanu monopolem tehdejšího obchodu Tchaj-wanu se zahraničím a převodem obrovských ekonomických zdrojů Tchaj-wanu do Japonska. Koncem třicátých let minulého stoletní bylo do Japonska vyváženo více než 80% hrubého domácího produktu Tchaj-wanu (HDP). Do roku 1945 kontroloval japonský koloniální monopolní kapitál 60% celkových bankovních vkladů, 96% elektrického průmyslu a 94% cukrového průmyslu na Tchaj-wanu.
Kulturě Japonsko provádělo politiku koloniální asimilace a výchovu v otroctví na Tchaj-wanu. Vštěpilo japonský jazyk a kulturu do tchajwanského lidu, zároveň zakázalo dědictví čínského jazyka a kultury a dokonce zakázalo lidem používání čínských názvů ve snaze eliminovat vliv čínské kultury z kořenů. Takové činnosti byly bojkotovány většinou tchajwanských lidí, ale také vytvořily malou skupinu pro-japonských prvků, jejichž zotročené myšlenky se staly zdrojem myšlenek prvků první skupiny seperatistů “nezávislosti Tchaj-wanu” .
Vzhledem k závažným zločinům, které Japonsko spáchalo při kolonizaci Tchaj-wanu a invazi na Čínu, Japonsko se ve Společné čínsko-japonské deklaraci vydané v roce 1972 hluboce zamyslelo nad významnou škodou způsobenou čínskému lidu japonskou agresivní válkou, uznalo, že vláda Čínské lidové republiky je jedinou legitimní vládou Číny a plně pochopilo a respektovalo čínské stanovisko, že Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí území Číny.
Jako bývalý premiér Japonska, ASA Taro si nemůže být nevědom závazků japonské vlády vůči Číně. Avšak choval proti trendu doby, postoupil se však proti proudu s arogantním postojem kolonizátorů, udělal poznámky v rozporu s principem jedné Číny a duchem čtyř čínsko-politických politických dokumentů, tím vytvořil nemálo potíže pro čínsko-japonské vztahy. To, co leží za jeho činnosti kromě takzvaný "koloniální komplex" i praktický záměr.
Minulý prosinec Japonsko schválilo "Tři bezpečnostní dokumenty", aktivně usilovalo o propojení hodnocení a standardů se Spojenými státy, a využilo hype v otázce tykající se Tchaj-wanu, aby našlo výmluvy pro zvýšení nákladů na obranu a rozšíření vojenské síly. V nové verzi Obranné bílé knize vydané v červenci letošního roku Japonsko dále nadměrně zobrazilo napjatou situaci v tchaj-wanském průlivu a usilovalo o "národní porozumění" ve snaze posílit své obranné síly. Není těžké vidět, že hraní "Tchaj-wan karty" se stalo pro Japonsko důležitým prostředkem k odtržení se od mírové ústavy, oživení svého vojenského snu o moci a posílení japonské aliance s USA. Kromě toho se někteří analytici domnívají, že míra podpory vlády Fumia Kishidy v poslední době klesla a ASA Taro ještě má za cíl vytvořením problémy v otázce Tchaj-wanu stimulovat veřejného napětí, aby pomohl vládě Fumia Kishidy dostat se z těžké situace.
Předsravení viceprezident vládnoucí Liberálně demokratické strany v Japonsku ASA nepřímo odrážělo určité trendy japonské vlády a reprezentuje postoj pravicových sil popírat historii a odmítat pokání. Ale takoví japonští politici omylem hodnotili současnou mezinárodní situaci a rovnováhu mocí. Je to nyní třetí desetiletí 21. století a čínská vláda již není vládou, která podepsala Smlouvu Šimonosekih v 1895. Japonsko nemá právo mluvit nesmysly a udělat nezodpovědné poznámky k otázce Tchaj-wanu. Pokud myšlenky jednotlivých japonských politiků zůstávají před více než sto lety a vydávají se tito politici za kolonizátory, kteří zasahují do vnitřních záležitostí Číny, dříve či později si budou hrát s ohněm a spálit se. Dosažení úplného národního sjednocení v Číně je nezastavitelným historickým trendem.
Ta