Museli bychom respektovat, že svět je trochu pestřejší a barevnější než dekadentní, arogantní a sebestředný Západ, upozorňuje v aktuálním interview pro CMG bezpečnostní analytik Jan Schneider. Podle něho je celkem zřejmé, kdo nutkavě zvyšuje světové napětí, a kdo naopak vzbuzuje celosvětové naděje, že bude tlumit napětí v mezinárodních vztazích.

Jak hodnotíte novou Bezpečnostní strategii ČR, podle níž je hrozbou pro naši bezpečnost Rusko? Souhlasíte? A pokud ne, co je podle vás onou skutečnou hrozbou?

Skutečná bezpečnostní strategie nemůže být z logiky věci veřejným textem. Otravuje-li vláda obyvatelstvo tím, co by mělo zůstat skryto, jde jednoznačně o bílou politickou propagandu. Vzniká na základě ideologických požadavků a její souvislost s realitou bývá povětšinou pouze povrchní, formální – nikoliv odborná, věcná.

Skutečná bezpečnostní strategie vyplývá z nekompromisní analýzy rizik bezpečnostních hrozeb, vycházející z nejrůznějších zdrojů, od supertajných, přes akademické, až k veřejným, přičemž poznatky jsou pečlivě vyhodnoceny a verifikovány.

Na rozdíl od mnoha úslužných »zpravodajců« nezastávám názor, že v této dále nezpracované podobě by měly být předány politikům, aby s nimi pracovali. Oni se totiž z 99 procent v životě vidí s něčím takovým poprvé, a jejich »kreativní přístup« hrozí spuštěním třeba až třetí světové války, aniž by kdo pořádně věděl proč. Zpravodajská komunita proto musí být zastřešena špičkovým společným pracovištěm, které nepřizvukuje žádné přispívající zpravodajské službě. Zpracuje souhrnné stanovisko, obsahující varianty možných reakcí vlády, i s jejich možnými důsledky. Na politicích je pak pouze vlastní výběr, politické rozhodnutí podložené odbornou analýzou, kterou cestou se chtějí dát.

Zásadní je skutečnost, že bezpečnostní hrozbu lze bezvýhradně a natrvalo ztotožnit s nějakým politickým subjektem pouze na základě odtržení od reality, chcete-li, falešného vědomí, neboli ideologicky. Skutečné bezpečnostní hrozby jsou jevy, které přicházejí odkudkoliv, bez ohledu na ideologii.

Když to hodně zjednoduším, zmíním starou zpravodajskou poučku »sledujte především stopu peněz; vše ostatní je ideologie«.

Čína podle materiálu zpochybňuje mezinárodní řád, což přináší negativní důsledky i pro euroatlantickou bezpečnost. Souhlasíte? A jaká je podle vás role Číny ve vztahu k EU, resp. ČR v současnosti?

Ano, Čína zpochybňuje mezinárodní řád asi tak, jak Charta 77 »zpochybňovala« právní prostředí státu – tím, že žádala, aby se stát choval podle svých vlastních zákonů. Čína pochopitelně odmítá zavedené manýry, především používání dvojího metru, double-speak a další nešvary.

Postoj k mezinárodnímu řádu výmluvně ilustruje vztah k OSN, kteroužto organizaci Spojené státy ignorují, když jim jde o agresivní »ochranu svých zájmů« třeba na druhém konci světa.

Vztah k Číně budeme napravovat dlouho, než se ho naučíme vybalancovat, a nebýt ani hnusní, ani permanentně v předklonu. Jenomže to bychom museli respektovat, že svět je trochu pestřejší a barevnější než dekadentní, arogantní a sebestředný Západ.

Jan Schneider na dubnovém semináři k budoucímu směrování česko–čínských vztahů. Vlevo předseda Rozumných Petr Hannig, vpravo poslanec Petr Sadovský (ANO)

Prezident Petr Pavel prohlásil, že Čína ve skutečnosti nemá zájem na urovnání konfliktu na Ukrajině. Mnozí naopak poukazují na pravý opak a vnímají roli Číny jako naději pro budoucí mír. Jak to vidíte vy?

Čtěte tu absurditu doslova – jurodivý prezident jasnozřivě prohlásil, že ví, co Čína chce ve skutečnosti! Pak ovšem můžeme snížit schodek státního rozpočtu tím, že zrušíme zpravodajské služby, a budeme jen čekat, až prezident bude mít zase všech svých 107 pohromadě a oblaží nás nějakým globálně platným analytickým vývodem.

Samozřejmě, že pět tisíc let předávané a obohacované čínské tradice obsahuje mnohá poučení, proč není nutno opakovat chyby, učiněné v minulosti. Myšlenková tradice Spojených států, pokud mi prominete tento nadnesený pojem, je oproti tomu nicotná. Jinak řečeno, slovy G. K. Chestertona, odráží nekonečno a jest plna světla – a to z toho důvodu, že se podobá louži: jest mělká a stojatá.

Přičtěme k tomu výrok George Friedmana z knihy Příštích sto let: »USA jsou historicky válečnickou zemí. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje.«

Z toho je celkem zřejmé, kdo nutkavě zvyšuje světové napětí, a kdo naopak vzbuzuje celosvětové naděje, že bude tlumit napětí v mezinárodních vztazích.

Jak hodnotíte tzv. obrannou smlouvu mezi Českou republikou a USA? Je to vazalský akt, jak upozorňuje vlastenecká scéna v ČR?

Nejen vlastenecká scéna, ale jakákoliv rozum a svědomí ctící bytost vidí, že jde o zásadní díru pod linii ponoru do lodi naší suverenity. Vzdání se jurisdikce, spolehnutí na slovo, že se u nás nebude na nám dobrovolně nepřístupných místech dít nic zlého, špatného či protizákonného, to je tragédie »mnichovského« formátu.

Věřit na slovo Západu, který sice dal vedení Sovětského svazu slovo, opakovaně a dokázaně, že se nepohne ani o píď na východ, aby pak na východ za třicet let ušel tisíc kilometrů, to je opravdu špatný vtip.

A co si myslíte o nákupu letounů F-35 za 122 miliard? Kromě toho, že kritici upozorňují na předraženost pořizovací ceny, investice údajně ještě vzroste například přestavbou letiště v Čáslavi, nutným přeškolením pilotů a servismanů či započtením letové hodiny, která je čtyřikrát dražší než u gripenů. Skutečně v ten moment jdeme do stovek miliard?

Další příznak šílenství, naprosté nezodpovědnosti, a nebojím se říci, že jestli je někde na místě podezření z korupce, pak je to zde. Letadla jsou svým charakterem nevhodná (tedy pokud nechceme vést proti někomu jadernou válku), příliš drahá, a hlavně – nejsou. Budeme je sice platit, ale to je asi tak všechno, co se reálně stane.

Petr Kojzar