Autorka: Anne O. Kruegerová, bývalá hlavní ekonomka Světové banky a bývalá první zástupkyně výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu, je profesorkou mezinárodní ekonomie na Škole pokročilých mezinárodních studií na Univerzitě Johnse Hopkinse a členkou Centra pro mezinárodní rozvoj na Stanfordově univerzitě.
Ke zděšení mnoha ekonomů zachovala administrativa amerického prezidenta Joe Bidena většinu cel a obchodních bariér zavedených jeho předchůdcem. Na rozdíl od očekávání většiny analytiků zavedly Spojené státy další protekcionistická opatření, jako například Bidenovu politiku „kupovat americké zboží“, což vede k vyšším nákladům pro americké spotřebitele a daňové poplatníky.
Během prezidentského období Donalda Trumpa USA uložily 25% celní sazbu na dovoz oceli a 10% sazbu na dovoz hliníku. Trumpova administrativa zahájila obchodní válku s Čínou, stáhla se z Transpacifického partnerství (TPP), které vyjednali bývalí prezidenti USA George W. Bush a Barack Obama s dvanácti zeměmi na březích Tichého oceánu, a „znovu sjednala“ severoamerickou dohodu o volném obchodu a převedla ji na dohodu Spojených států, Mexika a Kanady.
Trump se rozhodl přijmout tyto a další kroky jednostranně, i když pokračování multilaterálního přístupu prostřednictvím Světové obchodní organizace by bylo mnohem efektivnější a s menší pravděpodobností by poškodilo americké spojence. Bidenova administrativa však zašla ještě dál a plně zahrnula průmyslovou politiku tím, že přijala Zákon o snížení inflace (IRA) v hodnotě 430 miliard dolarů, který obsahuje stovky miliard dolarů dotací na zelené technologie a obnovitelné energie, a Zákon o čipech a vědě v hodnotě 280 miliard dolarů, jehož cílem je vytvořit robustní americký polovodičový průmysl.
Podle Bílého domu podpoří Zákon o čipech domácí výrobu polovodičů a vytvoří „desítky tisíc dobře placených, odborových stavebních pracovních míst a tisíce dalších vysoce kvalifikovaných výrobních pracovních míst“ a zároveň mobilizuje stovky miliard dolarů dalších soukromých investic. Pro usnadnění přesunu výroby čipů zákon přiděluje 52 miliard dolarů na výzkum a vývoj a školení pracovníků a poskytuje 25% daňový úvěr domácím výrobcům. Dotováním amerických společností však zákon efektivně diskriminuje zahraniční výrobce. Podobně IRA poskytuje subvenci 7.500 dolarů kupujícím elektrických vozidel (EV) vyrobených v USA, což dává americkým modelům výhodu oproti čínským a japonským konkurentům.
Studie však opakovaně ukázaly, že dotace často poškozují země, které je uplatňují. Tato opatření mají tendenci snižovat hospodářskou soutěž, tlumit inovace, zvyšovat náklady a znevýhodňovat vývozce, kteří spoléhají na dovážené vstupy. Ještě horší je, že když jedna země zavede dotace na zvýšení konkurenceschopnosti svých domácích výrobců, jiné země na to obvykle zareagují vlastní protekcionistickou politikou. A tato odplata a její eskalace škodí ekonomikám jiných zemí a jejich obchodním partnerům.
Už teď je jasné, že nadcházející dotační válka nebude mít jasné vítěze. V závislosti na velikosti odvetných zahraničních subvencí mohou vyrušit některé (ne-li všechny) konkurenční zisky, které měla původní subvence poskytnout.
Tato dynamika je zřejmá zejména v odvětvích, jako jsou polovodiče, baterie a EV. V reakci na Bidenovu průmyslovou politiku například Evropská unie nedávno dala zelenou plánu v hodnotě 43 miliard eur (47 miliard dolarů) na posílení svého polovodičového průmyslu, zatímco Korejská republika a Japonsko rovněž zavedly plány dotovat domácí výrobu čipů. Současně evropské, japonské a jihokorejské společnosti zakládají nebo investují do amerických zařízení, aby získaly nárok na dotace IRA a daňové úvěry.
I když by Bidenovy dotace mohly zvýšit domácí kapacitu výroby polovodičů, zejména vzhledem ke schopnosti Ameriky překonat většinu konkurentů, bude to mít svou cenu. Morris Chang, zakladatel Taiwan Semiconductor Manufacturing Company, nedávno odhadl, že výroba čipů je v USA o 50 % dražší než v čínském regionu Tchaj-wan, kde se v současnosti vyrábí více než 90 % špičkových čipů na světě. Chang je skeptický, že stávající americké dotace budou stačit na vyplnění této mezery v nákladech. Jak však poznamenává Adam Posen z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, skutečnou cenou ekonomického oddělení „nejsou ani tolik obchodní bariéry, na to, jak jsou špatné, ale snížený růst produktivity.“
Navíc významná část peněz vynaložených na průmyslové dotace pravděpodobně bude vyplýtvána, což zvýší zátěž všech daňových poplatníků. Přesměrování těchto finančních prostředků na vzdělávání, odbornou přípravu, výzkum a infrastrukturu by více přispělo ke zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu, a to jak doma, tak ve světě. Naneštěstí americká ministryně obchodu Gina Raimondová nedávno označila Zákon o čipech jako vzor pro podporu dalších domácích sektorů. Vzhledem k tomu, že ostatní země téměř jistě budou reagovat věcně, zdá se, že Trumpova obchodní válka s Čínou se proměnila v rozpočtovou válku dotací, kterou nikdo nemůže vyhrát. (Kl）