Za několik dnů se spustí vrcholný summit států seskupení BRICS, které bude svět letos velice pozorně sledovat. Dá se čekat, že ani naše média, která jsou obvykle k událostem, které vedou k větší multi-polaritě v uspořádání současného světa a k vykolejování snah USA o globální hegemonickou dominanci dost informačně zdrženlivá, to nebudou přehlížet, zvláště když letos se dá čekat i určitý mezník ve vývoji této organizace, která se v zemích mimo Západ stala nesmírně atraktivní a jejíž politika je třetím světem vnímána jako konečně přicházející naděje na emancipaci rozvojových zemí. Kolem zemí BRICS se tedy tvoří nový širší rámec BRICS+, v němž se bude projednávat světová problematika a její řešení mezi BRICS a širší skupinou zemí. Navíc je teď řada uchazečů o členství BRICS, které se stalo daleko atraktivnější a uznávanějších než tradiční seskupení hlavních světových ekonomik G7, a rozběhne se i řada nových programů a iniciativ.
Navíc se země BRICS před nějakým časem dohodly, že konečně už nastal čas, aby rozběhly technickou inovativní revoluci, neboť jak je vidět, tak od zemí G7 se už od časů silikonové revoluce asi další převrat v technologických inovacích čekat nedá a v reálu probíhá určité zpomalení technologických inovací oproti situaci před několika desetiletími.
Také rozběh ekonomického oživení po skončení pandemie se Západu moc nepodařil a země G7 ekonomicky spíše stagnují, a tak čínský prezident Xi vyzval před summitem země BRICS, aby se dohodly na iniciativě, kterou konečně světovou ekonomiku rozhýbou. A většina Západních pozorovatelů a médií toto zasedání bude sledovat prizmatem geopolitického soutěžení mezi G7 a BRICS. Stojí tedy zato podívat se na ekonomický rozvoj přinášených světu těmito seskupeními a porovnat jej.
Skupina G7 jako mocenský kruh dominantních hráčů světové ekonomiky vznikla před 50 lety během diskuse Západních ministrů financí v knihovně Bílého domu. Následně z toho vznikla skupina nejsilnějších světových ekonomik USA, Británie, tehdy Západního Německa, Francie, Itálie, Japonska a Kanady. Tyto země v té době nejvíce těžily z poválečného ekonomického boomu a ke světovému HDP přispívaly asi 40 %.
Nicméně nastal čas nově se vynořujících ekonomik, které se nespokojovaly s vývojem světové ekonomiky jen pod taktovkou G7 a skupina nejvýznačnějších z nich založila seskupení BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). A toto seskupení původně Západem pojmenované tímto názvem znamenajícím v češtině CIHLY asi i trochu posměšně, vytrvale ekonomicky roste daleko rychlejším tempem než G7 a Západ jako celek.
A nedávno, porovnáváme-li HDP zemí G7 a BRICS ne jen prostě v dolarech denominované produkci, nýbrž upravené paritou kupní síly (PPP), tak země BRICS v takto více realistickém porovnání skupinu G7 už překonaly. Standardní způsob je totiž silně pokřivený silou mezinárodních směnných kurzů privilegovaných měn jako dolar. Porovnáme-li ale produkci v zemích BRICS, jako by se všechno jejich zboží kupovali za ceny v USA v dolarech, dostaneme (PPP) upravený produkt a v tom je už BRICS před G7. Ten vychází z cen v místních měnách a je ohledně skutečné hodnoty produktů výstižnější.
Označení skupiny silných nově se vynořujících ekonomiky dostalo svůj název BRIC roku 2001, roku 2009 prodělalo určitou vývojovou změnu na formálnější seskupení a roku 2010 přizvaly i Jižní Afriku, takže od té doby je to BRICS. Další takový významný okamžik v životě tohoto seskupení s rozšířením institucionálního rámce, přijatých politik a s dalším rozšiřováním skupiny o další země, bude zřejmě pokračovat letos v srpnu na summitu v JAR.
Do roku 2014, kdy bylo Rusko po připojení Krymu vyloučeno z G8, se na BRICS nepohlíželo jako na rivala skupiny G7. Do té doby si G7 spíše zkoušela hrát na mentora BRICS, ale od toho okamžiku se začala otevřeně chovat jako rival a nehrát si ani na nějakou vstřícnost k zemím jako Čína.
Zvláště, když se rozběhly další iniciativy BRICS, jako Čínou inspirovaná Iniciativa pásu a cesty, vlastní rozvojová banka a spousta finančních mechanismů včetně alternativ ke SWIFT a diskutuje se o měně BRICS, která by podrývala dominanci dolaru. Ale tento vývoj se G7 zadusit nedaří a podíl zemí BRICS na globálním HDP oproti zemím G7 podle realističtějšího přepočtu pomocí PPP roste podle následující tabulky.
Čína už od reformy Teng Siao-pchinga roste závratným tempem, až se stala roku 2010 ve standardním vyjádření druhou největší světovou ekonomikou. V posledních letech začala prudce růst i Indie, která roku 2022 dosáhla HDP upraveného pomocí PPP 12 bilionů $. Takže jen tyto dvě země vytváří téměř čtvrtinu HDP světa přepočteného PPP ve výši 164 bilionů $.
V následující tabulce jsou HDP zemí obou seskupení roku 2023 jak nominální, tak přepočtené PPP, kdy T znamená bilion.
V upravené podobě obnáší v roce 2023 HDP BRICS 56 bilionů $, zatímco G7 jen 52 bilionů $.
Zejména Čína a Indie prožívají něco, jako býval ekonomický boom Západu v jeho zlatých letech po II. světové válce a produktivita, platy a spotřeba bohatnoucího obyvatelstva tam rostou závratným tempem. A podle projekcí Mezinárodního měnového fondu pro stagnující země G7 a prudce se rozvíjející země BRICS bude roku 2028 produkce dosavadních zemí BRICS obnášet HDP podle PPP třetinu globální ekonomiky.
Ač nominálně, nikoliv v reálných cenách ale vychýleně kvůli vysokým cenám v zemích G7 a přehnanému kurzu dolaru má ovšem G7 46 bilionů $ HDP a BRICS jen 27,7 bilionu $. Ale váha BRICS na světové scéně je nesmírná, a tak třeba pokusy Západu sešikovat za sebou (jako že za světovým společenstvím, za které se rádi vydávají) rozhodující země včetně rozvojových po vypuknutí Ukrajinské krize, naprosto selhaly.
I ropné arabské země se odmítly zachovat jako v dobách, kdy bývaly pod patronátem USA, a k Rusku se nechovají jako ke konkurentovi, nýbrž jako k vítanému partnerovi pro rámec spolupráce na trzích ropy a plynu. Žádná ze zemí BRICS se nepostavila i přes nátlak vyvíjený Západem proti Rusku. Naopak mocenské hry Západu ještě více urychlily vytváření dalších alternativních obchodních mechanismů a dopravních tras zaváděných v rámci BRICS, Iniciativy pásu a cesty a dalších navazujících spolků jako Šanghajská organizace pro spolupráci a posílily příklon zemí např. v Africe a Latinské Americe k zemím BRICS.
Žádná ze zemí G7 už dávno nezažila rychlý hospodářský růst nebo inovativní revoluci. Země BRICS rostou mnohem rychleji a překonaly řadu překážek růstu, které v minulosti zemím prudký růst obvykle vykolejovaly. Těší se, že to budou ony, které přinesou v dohledné budoucnosti další inovativní revoluci, a teď se chtějí dohodnout, jak v nadcházejících měsících konečně rozhýbat oživení světové ekonomiky po pandemii.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze