Již brzičko se sejdou lídři BRICS v Jižní Africe. Zřejmě v ideálním čase. Sejde se 5 + 30 šéfů svých zemí. Mají na to plné právo, každý lídr se může sejít s kým chce. Summity jsou zpravidla pro pozvané. Není to asi klubové setkání bez programu. Vždy jde o posun cíle. Spolupráce s cílem.

Proč se scházejí tito představitelé? Co je spojuje?

Na tyto otázky je odpověď myslím relativně snadná.

O čem budou jednat? Na čem se asi shodnou? Tak to vůbec nevím. Mohu jen a jen myslet a přemýšlet. A mýlit se. Nevadí. Je to dobré myslet a předpokládat. Spolek BRICS není malá partička. Jde o pořádnou partu se 3,5 miliardami obyvatel. Státy BIRCS se podílejí na světové ekonomice 31,5 % a prognózy z mnoha zdrojů uvádí, že v roce 2030 už těchto 5 zemí bude mít 50% podíl na světovém HDP.

Vnímám intenzivně pocit, že ten 15. bude důležitý, ne-li klíčový pro světovou výrobu, zejména pro průmysl, kybernetiku a výrobu potravin. To směrem dovnitř jednotlivých ekonomik zemí. Směrem „ven“ uslyšíme, možná, hlasitý popis reality vztahů mezi skupinou – říkejme jí „stará“ či „tradiční“ – tedy „Evropskou unií“ a Spojenými státy a skupinou „novou“, „realistickou“, tedy státy BRICS.

Vztah mezi „starou“ a „novou“ není vztah lásky matky a dcery či snad sourozenců. Ó nikoliv. Žádné rodinkaření.

Avšak také nejde o dvě cizí tělesa v kosmickém vakuu. Kdybychom se podívali pozorně, jsou státy obou skupin propojeny tak silně ekonomickými vlásečnicemi, žílami a tepnami, že by se dalo suchou nohou přejít od jedné k druhé.

Aby nedošlo k omylu. Přínos EU a USA je historicky ohromující! Po první válce, kdy si evropská šlechta sestřenic a bratranců měřila svůj testosteron nenávisti a předvádění chuti rozdělit si svět, to byl lid Spojených států, který také pomohl Evropě. Stalo se tak i záhy porážce fašismu a militarismu. Na to nesmíme zapomenout. Málo hovoříme o lidech poválečných generací. To byli také hrdinové. Díky nim jsme dnes na své životní úrovni. Díky nim jdeme dále, pracujeme a obáváme se o budoucnost.

Nic nevzniká z ničeho nic. Jen něco vzniká z něčeho. Svět se stal více rozporuplným. Vyhýbali jsme se otázce, zda mohou žít všichni lidé slušně, tedy pracovat, mít příbytek, nemít hlad a žízeň, mít rodinu a rozvíjet se. Ti chudobní to ale chtějí. Chtějí mnohem více. Dosud jsme využívali jejich země. Hladili děti po hlavičkách a pošilhávali po nerostech. Tito totiž chtějí stále více. Mají na to nárok. Oni se cítí přehlížení. Jejich možnosti jsou přesně takové, jaké jsme měli my a jaké máme i nadále. Země tak zvaného třetího světa mizí a země čtvrtého světa nejsou žádné.

Svět v touze rozvíjet se neráží na existující protekci. Státy si nejsou rovny. Někdo si je dělí podle poslušnosti a loajality. Mnoho zemí se ocitlo ve vzduchoprázdnu a pociťovali ekonomické ale i politické či vojenské ohrožení. Tyto zkušenosti a nerespekt k těmto zemím Asie, Afriky a Jižní Ameriky zřejmě stál u zrodu BRICS.

Vždy očekáváme. Jsme ve střehu. Když César přešel řeku Rubikon, netušil důsledky tohoto kroku. Dnes jsou vládní strany zemí konfrontovány s přáním voličů. Voliči zmoudřeli. Ano, chápu vznik BRICS jako zmoudření představitelů mnoha zemí. Uvědomění si sví jedinečnosti a práva podílet se na světové prosperitě a zvýšit autoritu země ve světě.

Nic míň. Nic Víc.

Je zde i aspekt. Stalo se moderní ovládat své teritorium země. Zabývat se potřebami obyvatel mnohem více než dříve a postupně se zmocňovat nerostných zdrojů na svém území jako výrazu samostatnosti a suverenity. Zvedli se schopnosti technické inteligence a manažerů v řízení. Nedochází-li ve vnějších ekonomických podmínkách ke srovnatelným podmínkám, mají státy přirozeně změnit svou politiku – jde také o možnosti přístupu k mezinárodnímu finančnímu trhu. Každá ze zemí BRICS má co nabídnout světové ekonomice. Když je řeč o finančních trzích, zdá se, že země BRICS budou chtít a moci provést korekci směnných kurzů vůči tak zvaným světovým měnám. Zásoby zlata a stříbra, garance státu a finanční přebytky to mohou umožnit. Vůdčí role Čínské lidové republiky je významnou jistotou v tomto procesu. Jakou roli by mohl sehrát, připusťme si, byť jen na okamžik, nový yuan a rubl si lze obecně jistě domyslet.  Doufejme jen, že média Evropy najdou prostor o summitu v Johannesburgu pravdivě informovat.

Nejsem ponořen do stavů ekonomik jednotlivých zemí BRICS. To ale nevadí, abych měl jako člověk očekávání o čem asi, zřejmě, snad, doufám, bude jednat. Tak tedy.

-          Zřejmě o zapojení jednotlivých zemí do nových odvětví průmyslu na jejich územích a zvýšení odpovědnosti za celek formou integrace do perspektivních oblastí jako je robotizace a kybernetika.

-          Asi bude zájem o rozvoj energetiky z tradičních zdrojů a jádra a integrace přenosových soustav.

-          Asi bude rozšířen program rozvoje zemědělství a zajištění vody, rozšiřování silnic, dálnic a letišť.

-          Předpokládám, že budou rozšířeny plány výstavby další infrastruktury pro města a vesnice. Také půjde o gigantický plán odstraňování důsledků živelních katastrof a prevenci před nimi.

-          Snad bude položen důraz na další projekty vzdělání, výstavby škol a universit.

-          Také se jistě bude hovořit o parametrech právních kvalit a vzájemných smluv a způsobech řízení s využitím zkušeností více ekonomicky rozvinutých členů BRICS.

-          A konečně, očekával bych sjednocení zahraničních politik tam, kde jednotlivé státy tuto potřebu pociťují.

-          Nakonec. Nevyloučil bych rozhovory o ochraně investic a zájmů BRICS jako celku. Jinými slovy, jak čelit jednotlivě či společně harašení zbraněmi a aktivitám na vojenských základnách jiných zemí v blízkosti zemí BRICS

-          Nemohu opomenout. Očekávám také diplomatickou smršť vůči nečlenům BRICS. Hledám řešení horkých konfliktů ve všech částech světa. Odmítání provokací, odmítání koncentrace vojsk v cizích vojsk na ostrovech často vzdálených tisíce kilometrů od vlastní země, vysvětlení smyslu nejrůznějších embarg a určování kolektivní viny.

V novém Dillí se v zápětí sejde skupina zemí G20. Bude zajímavé, co přinese do světového dění tento summit. Stejně si myslím, že nikdo není povolán vést svět a být jediným moudrým a spravedlivým. Tendence je po mém soudu jasná. Bohatí a schopní a šikovní se budou muset trochu více dělit, myslet na své poddané a nebránit ostatním v ekonomickém a společenském rozvoji až po úroveň „nejrozvinutější“ stát.

Výborně. Soutěž. Ale bez faulů a s čestnými rozhodčími. Mohlo by to být užitečné a zábavné.

Na startu jsou v pokleku minimálně dva, možná tři či čtyři závodníci. Jako idealista si umím představit mnohé. Vyla by to paráda a jackpot pro každého obyvatele planety – kdyby, kdyby – došlo k ekonomické spolupráci zemí Evropské unie, Spojených států amerických a sdružení BRICS! Nic by nebylo nemožné! Zřejmě utopie. Přesto problémy světa by měli spojovat a ne rozdělovat. Vždyť součet ekonomických čísel by umožnil užití obrovských prostředků k užitku všech. Reformy tolik potřebné v ekonomicky zaostalých zemích by přitom zcela ještě negativně neovlivnily státy s principy konzervativního kapitalismu a principy moderního socialismu.

Soutěž mezi těmito ekonomickými principy pokračuje. Je odstartováno a jen pozorný divák si jistě všimne, že do startovacích bloků zaklekávají stále nové a nové státy.

Všichni mají právo na dobré umístění.

Zdá se mi to být jasné.

Dobré zprávy jsou na cestě.

riel