Pohled na město Johannesburg v Jižní Africe, kde 22. až 24. srpna proběhne Summit BRICS 2023. Photo: VCG

Nadcházející Summit BRICS 2023 (Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky) bude řešit řadu světových problémů a mezi ty prominentní budou jistě patřit problémy světového finančního systému. Přitom jedním z hlavních problémů současné globální ekonomiky je samotná dominantní světová měna – americký dolar. Je tedy jisté, že jakákoliv řešení, se kterými se zde přijde, budou mít tendenci vést k de-dolarizaci.

Tento summit vedený od 22. do 24. srpna v Jižní Africe bude prvním summitem, který se zase poprvé od pandemie COVID-19 povede osobně. A řešení optimalizace využívání různých měn v mezinárodním obchodu má patřit k jeho hlavním agendám.

Donedávna byl Západní tisk plný předpovědí, že na tomto summitu se rozeběhne nová měna BRICS. Teď se ale objevují pro změnu „objevy“, že ta měna nebude, a líčí se to tak nějak jako „neúspěch“ BRICS. Pravdou ale je, že se ve skutečnosti nic takového zatím neplánovalo, takže o žádný neúspěch jít nemůže. Nicméně se má projednávat, jak více obchodovat v národních měnách místo dolaru, jaké finanční mechanismy pro to vyvinout a má k tomu vzniknout technická komise, která má mj. provádět i studie, jestli by se o společné měně pro určité účely nemělo uvažovat.

Možnost omezit používání dolarů je mezi těmito zeměmi jednou ze snah, nicméně hlavní důraz při tom byl a nejspíše stále bude kladen na využívání národních měn, a tyto snahy se neomezují jen na země BRICS, ale zemí, které doufají, že jim BRICS pomůže vydláždit cestu k obcházení dolaru, je všude, zejména ve třetím světě, spousta.

Mezi těmi, kdo hlasitě tvrdí, že by se o zavedení nějaké společné měny BRICS k určitým účelům mělo uvažovat, je brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva, který to vyhlašuje i na tiskových konferencích.

Jeho země už má od března s Čínou obchodní dohodu, podle které oba národy vzájemně obchodují jen ve svých národních měnách a přes dolar nic nesměňují. Obrovské objemy obchodů, které se mezi nimi realizují, tedy probíhají bez nutnosti směny za dolary a z toho vyplývajících transakčních nákladů a bez potíží plynoucích ze závratně rostoucích úrokových sazeb v dolarech, které pro uživatele dolaru snižují dostupnost kapitálu a zdražují úvěry. Dostupnost např. čínských yuanů je naopak za velmi nízké úroky a čínské zboží nepodléhá inflaci, jaká je v současnosti běžná.

Velmi podobný přístup jako Brazílie má i další jihoamerická země Argentina, která nejenže s Čínou ve značné míře obchoduje v yuanech, ale vydobyla si i splácení části svých úvěrů u Mezinárodního měnového fondu v yuanech a ne v předražených dolarech. Obdobným problémem jako Argentina trpí řada zemí globálního jihu, kterým politika amerických vysokých úrokových měr obrovsky zvýšila hodnotu jejich dluhu oproti tomu dluhu, jaký původně přijaly, a navíc jim komplikuje opatřování kapitálu k ekonomickému zotavení.

Jako všechny národní ekonomiky i světová ekonomika potřebuje v časech ekonomického útlumu, kdy nedosahuje svého potenciálního produktu, naopak nízké úrokové sazby. A Amerika jakožto emitent světové měny vlastně zaujímá úlohu centrálního bankéře světa. Pokud v této situaci dusí světové zotavení, stává se z ní brzda rozvoje světa a je logické, že země bez ohledu na své politické zaměření začnou od dolarového finančního systému uhýbat a hledat alternativy, které očekávají, že by jim mohly nabídnout finanční mechanismy zaváděné skupinou BRICS.

A tak se není co divit, že např. vyrovnávání plateb mezi Ruskem a Čínou z 80 procent probíhá v rublech a v yuanech. Rusko také staví v Pákistánu jadernou elektrárnu, ale platby za ní dostává v yuanech, což se odběratelům více rentuje, protože yuany s nízkými úrokovými sazbami jsou daleko dostupnější než dolary s přehnaným směnným kurzem a velkými úroky. Ohromné množství obchodů se také vyrovnává v reálech Spojených arabských emirátů. Za ty do velké míry nakupuje i Indie ruskou ropu, zrovna tak jako částečně za své rupie nebo ruble, kdy jejich ceny se přepočítávají přes yuany. Největší indický nákupčí ruské ropy Indian Oil Corp. navíc za část ropy platí v čínské měně.

Kromě toho je tu Nová rozvojová banka vytvořená zeměmi BRICS roku 2015, která si stanovila za cíl svými vlivem na rozvojové projekty prosadit, aby se mezi zeměmi BRICS do roku 2026 alespoň z 30 procent obchodovalo v místních měnách.

Nicméně tyto procesy jsou velice nerovnoměrné. Země BRICS mají značně rozmanité finanční systémy. Některé rády nahrazují dolar yuanem, jiné, jako Indie, už tak moc na čínskou měnu orientované nejsou. A Indie je také země, která je dost zdrženlivá ke společné měně BRICS.

Ovšem ohromné úrokové sazby v USA znamenají nesmírnou dodatečnou finanční zátěž pro všechny, kdo dolar jako mezinárodní prostředek směny používají, a nedostatek prostředků na investice a spotřebu.

De-dolarizace je tudíž všude mimo Západ probíhající trend, který sice neběží závratným tempem, ale trvá neustále a jde evidentně o nezvratný vývoj, k němuž je svět těmito skutečnostmi motivován více než např. zneužíváním dolaru Amerikou jako zbraně k protlačování sankcí.

V této době, kdy se mezi vynořujícími se ekonomikami na dolar pohlíží jako na další pohromu vedle sotva překonané pandemie a Ukrajinské krize, tedy všichni hledají, jak zvýšit svoji finanční bezpečnost zaštítěním proti nebezpečí dolaru. A od BRICS, které je momentálně hlavním zdrojem alternativ v globálním ekonomickém systému tedy všichni čekají, že jim s tím pomohou.

Očekává se tedy, že BRICS pomůže s vypracováním mechanismů a finančních instrumentů pro obchodování a získávání úvěrů v národních měnách a že časem přijde s něčím jako má Mezinárodní měnový fond v podobě Speciálních práv čerpání, což je jakýsi měnový koš fungující jako něco na způsob globální měny, ale ne úplně, a vzhledem k měnovému koši je o dost vyváženější než třeba dolar, a peníze v něm na rozvojové projekty jsou také dostupnější než v dolarech.

Vzniká proto značný zájem o zapojení do finančních mechanismů zaváděných BRICS mezi zeměmi mimo Západ, takže se finanční těžiště světa asi poněkud posune k BRICS. Tyto země momentálně obnáší 42 procent světové populace a nominálně kvůli směnnému kurzu dolaru 26 procent globálního HDP, při přepočtu paritou kupní síly na realističtější hodnotu pak produkce BRICS obnáší 33 procent světového HDP.

O členství v BRICS ovšem projevilo zájem přes 40 dalších zemí a vznikl rámec BRICS+ k vytváření širší sítě spolupráce s dalšími státy. A prakticky celý globální jih má zájem o finanční systém alternativní k dolaru.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze