Poslanec Jiří Kobza z hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) poskytl China Media Group (CMG) exkluzivní rozhovor, ve kterém se zamýšlí nad vzájemnými vztahy mezi ČR a Čínou, hovoří o utužování vnitřních vazeb mezi státy BRICS a také o tom, že jsou dávno překonané sny o bipolárním světě.

Vnímáte Čínu spíše ekonomicky, nebo politicky?

Já ekonomické vazby s Čínou nemám, spíše vnímám Čínu politicky a tam těch posledních dvacet let je velmi zajímavých, protože došlo k poměrně zásadnímu přerodu politického směřování Číny. Čína se začala jednak liberalizovat na vnitřní scéně, ale stále ještě v intencích vedení strany. Což mě jako pamětníkovi roku 1968 připomíná to, co se tehdy dělo v Československu - ten ekonomický model, který v podstatě navázal na teorie profesora Oty Šika z roku 1968, kdy stát si nechává kontrolu, ale současně umožňuje drobné podnikání svým občanům.

Co se týká sociálního vývoje, tak já strávil 14 let na Blízkém východě v různých zemích, a chápu, že v určitých zemích a zejména tak velkých, jako je Čína, která je multietnická a dá  se říci i multikulturní, protože jsou tam různá náboženství a různé pozůstatky starých civilizací, tak se prostě jiným způsobem vládnout nedá, než stanovit naprosto jasné mantinely pro občany a také to, co čeká ty, kteří tyto mantinely překročí. Prostě jinak to nejde. Zkoušeli to v Rusku za Jelcina a Rusové na to dodnes s hrůzou vzpomínají, jak vypadala demokracie. Z toho důvodu já řadu opatření chápu a rozumím, že je to takový přístup východních národů v momentě, kdy se otřese moc. V ten moment se vyrojí řada pretendentů, kteří se chtějí na přerozdělování moci podílet.

Můžete uvést nějaký příklad?

Krásný případ je třeba Jordánsko, když zemřel král Husajn a nastoupil princ Abdalláh jako nový král, tak v ten moment po něm vyjeli Muslimští bratři palestinské organizace, všichni se chtěli podílet na nové moci, vyprovokovat teror, oslabit jeho pozici terorem. Tenkrát zastřelili ve dveřích od americké ambasády nějakého diplomata. Je jasné, že vláda musí být jednoznačná, přímočará a čitelná. Vláda musí dávat lidem perspektivu.

A co česká vláda? Dává našim lidem perspektivu?

Musím se přiznat, že když výše uvedené porovnám s českou společností, která se po 33 letech havlismu nachází v místě, kdy je hodnotově, morálně  vyprázdněná s řadou výstřelků, tak já spatřuji příčinu v tom, že právě tito naši lidé nemají cíl, nemají pocit, že jsou k něčemu potřební, že mají nějakou úlohu v naší zemi. Tam Čína pokročila dále, protože ta lidem filozofii dala.

Proto jsme na začátku roku napsali a zveřejnili Manifest konzervativní demokracie. Protože je nutné se vrátit od progresivistických fantasmagorií zpátky k základním hodnotám společnosti, a to k těm nejkonzervativnějším. Jako je rodina, táta, máma, děti. Od toho se odrazit a pak začít přemýšlet, kam dál, protože ten absolutní socialismus, který tady předvádí stávající vláda pod vedením EU, tak je daleko chaotičtější než to, v čem já jsem vyrostl. Ten jejich socialismus přechází do anarchie a já se velmi obávám jedné věci. Protože cesta k totalitě vede právě přes anarchii, která přerůstá do chaosu, ze kterého vyrůstá diktátor. Takže mám obavu, aby Evropa nesledovala tento modus operandi.

Pojďme zpátky k Číně. Jak nahlížíte na její teritoriální integritu?

Samozřejmě v SPD se držíme stále smlouvy mezi Československem a ČLR, ve které se mluví o teritoriální integritě Číny, kterou nezpochybňujeme. Veškerá tvrzení dalších politiků o samostatnosti Tchajwanu a Tibetu a Hongkongu a nějakých dalších enkláv považujeme za výstřelky, protože je nám jasné, že v momentě, když k něčemu takovému dojde, tak se spustí lavina podobných záležitostí. A nebo, jak řekl kolega poslanec Jaroslav Bašta (SPD), kdy zasil Kosovo, sklízí Ukrajinu, sklízí Donbas. To je náš názor. Já jsem člověk, který přišel z byznysu a myslím si, že vztahy s Čínou, potažmo i s Ruskem, by měly být oboustranně výhodné. Prostě jednání win-win. Nemyslím si, že je úkolem české vlády říkat Číně, co má dělat. Jak se o to snaží ministr zahraničí Lipavský (Piráti), kterého nebudu komentovat. Myslím si, že stále musíme vycházet z toho, že každá z těch zemí má něco, co ta druhá potřebuje. I když, toho, co potřebuje Čína, je čím dál tím méně, protože se Čína rozvíjí.

Nepřehlédnutelně se rozvíjí také BRICS, viďte?

Jistě. Politicky je zajímavý poslední vývoj, kdy dochází k utužování vnitřních vazeb mezi státy BRICS, přechod v obchodování na čínskou měnu, což je úžasný krok, ke kterému se hlásí čím dál tím více států, které jsou nějakým způsobem postižené vývozem americké demokracie a nebo závislostí na dolaru. Juan je přece jenom stabilnější. Toto je také obrovský krok dopředu.

Já jsem před zhruba půl rokem při nějaké diskusi v televizi varoval – protože se do mě pouštěli právě kvůli Číně a Rusku – že pakliže státy EU budou uplatňovat stále větší tlak na Čínu a Rusko, tak potom musí počítat s tím, že ta hospodářská spolupráce se přetaví do vojenské spolupráce. Skutečně, už nějaké protokoly v tomto směru podepsány byly, nevím, jestli se to dostalo u nás do médií. Takže i ta vojenská spolupráce je zajímavá, já se snažím vnímat Čínu v kontextu toho, co se děje a v momentě, když se podíváme na BRICS, tak tam nebude možné uplatnit modus operandi, které USA uplatňovaly v Libyi, Sýrii, Iráku a podobně, protože tam máme tři jaderné velmoci, Rusko, Čína, Indie. Otázkou času je, kdy se připojí Pákistán, který zatím lavíruje na obě strany. Protože zjistí, že je to výhodnější. Tak, jako to zjistili například Saúdové.

Jsou sny o bipolárním světě překonané?

Samozřejmě. Úloha Číny roste, úloha skupiny BRICS poroste a sny o bipolárním světě jsou dávno překonané, protože ten svět bude multipolární. Úloha dolaru jako náhradní měny a olejového ekvivalentu už bude také překonaná, protože USA je předlužená a otázkou zůstává, zdali je schopna rozpoutat tak velkou válku, kterou nutně potřebuje k tomu, aby přežila. Potřebuje rozvrácenou Evropu, aby si od ní půjčovala peníze a za ty půjčené peníze si kupovala americké zboží.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze