Ekonomika má různé vnitřní systémové schémata a strukturu. Nelze ale unifikovat různost ekonomik. Přesto se hodnotí ekonomiky států podle určitých obecných vzorců, kdy přes různost se hodnotí podle výsledku a objemu HDP. Jenže různé země mají různost započítávání jednotlivých ekonomických složek do tohoto souhrnu, které ve výsledku projde přerozdělením a určí stupně žebříčku úspěchu. Tam, kde prostě nestačí objem, začne se vyhodnocovat progres a růst, jinde zas se tyto data podepřou vyšším nebo nižším exportem a importem. Přitom každá země má svá specifika. Různé státy mají různá odvětví, na které stojí jejich strategie ekonomiky. Malý stát Surinam se nemůže měřit ekonomicky třeba s Indií. No, přesto se unifikovaný algoritmus ekonomických měřítek používá stejný.

Přitom každá země vytváří různý druh strategických i sekundární hodnot. Nebo hodnot jako takových. Tak například Evropa o zhruba 742 miliónech obyvatel, je vyspělá a silná ekonomika hodně postavená na světovém bankovním systému, který reálně hodnoty ale přímo nevytváří. Zatímco do nedávna byla hodně vepředu ekonomikou číslo jedna a prakticky hlavou Evropské unie Německá spolková republika, kde jí technologie a obchodní infrastruktura podporovala výrobu především v oblastech vytváření hodnot, jako třeba výroba oceli, světovou úroveň dosud drží v oblasti chemického průmyslu, které obsahuje od pohonných hmot, de facto ropné výrobky, drogerie, potraviny se dnes také počítají jako chemický průmysl, stavební chemický průmysl atd. Co je ale zajímavé započítává do HDP i šedou ekonomiku a tady se musíme podívat kdo tu šedou ekonomiku má na nejvyšší úrovni, protože šedá ekonomika netvoří většinou hodnoty pro společnost, navíc tyto kriminální ekonomiky jsou pro stát, který chce stabilitu a prosperitu v národních zájmech, nežádoucí.

Spojené státy americké mají v současnosti obrovskou krizi, politickou, kulturní, ekonomickou, i sociální. Tím že tuto krizi mají, ať už si to přiznají či nepřiznají, tak jako stát mají obrovské výdaje. Teď nemluvím ani tak o výdajích na válku na Ukrajině, protože za poslední roky to byli spíše menší výdaje než na jiné války v Afganistánu, Iráqu a napříkladi v Libyi na udržení svých pozic. Přitom díky sankcím uvaleným na Rusko a Čínu přicházejí o trhy a jestliže protiváhou je BRICS, který má dnes více než 31 % objemu světové ekonomiky, tak se předpokládá, že bude mít v roce 2030 podíl 50 % na objemu světové ekonomiky. BRICS nedávno zavedly měnu krytou zlatem a dokonce si zavádí obchodování v národních měnách. Spojené státy americké tak budou mít stále větší a větší ekonomický problém. A to, i když by se reálně progresivně zvedla šedá ekonomika. Ta se jednak špatně kontroluje a potom také ohrožuje při přebujelosti právě tím, že nevytváří žádné hodnoty a navíc neustále hrozí destabilizací celé ekonomiky.

Ani velká Čína není bez šedé ekonomiky, ale do HDP promítá především výrobní hodnoty ze strategické sféry. Navíc šedou ekonomiku tvrdě a správně potlačuje. Kromě toho má před sebou velký globální rozvoj, to znamená, že konjukturu, tedy ekonomický vrchol rozvoje, má teprve před sebou. Čína si je vědoma toho, že po konjuktuře zákonitě přichází stagnace a ekonomický pokles, a na tohle se rovněž už teď připravuje.

Je tedy jasné, že Západ skutečně i přes velké bohatství v privátní sféře a zásobám různě získaného zlata stejně bude muset strategicky přeformátovat svou ekonomiku, ať chce nebo ne. Tuhle hru jednoduše s Čínou nemůže vyhrát, ani tak jak to udělali za první a druhé světové války. Vojensko-průmyslový komplex sice aktuálně prožívá žně, neboť sklízí zisky z prodeje starých technologií a nákupu nových technologických armádních zásob, ale ty brzo skončí s ukončením války mezi USA a Ruskou federací na Ukrajině. Pokud se Spojené státy americké skutečně nechtějí dočkat vlastní vnitřní občanské války a pravděpodobného rozpadu, včetně totálního rozkladu státní ekonomiky, je nucena se sebereflexí začít respektovat multipolární svět s multipolární ekonomikou, protože je to naše budoucnost.

Roman Blaško