V jihoafrickém Johannesburgu skončilo 15. zasedání společenství BRICS, africké předsednictví bylo úspěšné. Ptáte se proč? Protože došlo k zásadnímu rozhodnutí o přijetí dalších členů. A to hned o šest států, které mají nejen velmi významný podíl na světovém trhu, ale mají i obrovský potenciál rozvoje. Navíc některé z nich před samotným vstupem překonaly politickými prostředky nejen vnitřní, ale i vzájemné dříve otevřené problémy. A tak k Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jihoafrické republice přibydou Argentina, Egypt, Etiopie, Irán, Saudsko arabské království a Spojené arabské emiráty. V číslech to znamená, že k 3,14 mld. obyvatel planety, kteří žijí na 39,7 mil. km2 zemského povrchu, přibyde další půlmiliarda lidí a dalších téměř osm milionů kilometrů čtverečních.

Ze sedmi kapitol závěrečného dokumentu je kromě Preambule o dvou článcích šest kapitol opravdu věcných prohlášení a závazků spolupráce do budoucna, které evidentně směřují ke skutečné prosperitě. Jde o partnerství pro vícepolaritu se závazkem rovného přístupu všech zúčastněných, bez nadbytečných a překonaných nesmyslů o jediné vedoucí imperiální mocnosti. Oněch osm článků jasně ukazuje, kam směřuje budování vícepolárního světa a že jde o skutečnou perspektivu bez uplatnění dvojího metru, o dialog a jasnou roli OSN. A to včetně naznačení jejího pevnějšího zakotvení a příští role jak Indie, tak Brazílie a Jihoafrické republiky. Když jsem to před více než 10 lety říkal na Dialogu civilizací na Rhodosu, tak to nebyl jen sen, ale návrh, který byl široce akceptován, protože zahrnuje jak nejlidnatější Indii, tak zástupce Jižní Ameriky a Afriky, které zatím nemají ve strukturách OSN odpovídající zastoupení a které je jim některými dokonce upíráno.

Třetí kapitola se týká Podpory prostředí míru a rozvoje, kde v 15 článcích nacházíme mnohé odpovědi na způsob řešení současných konfliktů, ať už v Africe, na Středním východě, v Asii, či Evropě nebo v Tichooceánské oblasti, včetně dlouhodobě palčivých problémů, třeba postavení Palestiny. Závěrečný dokument se týká i Ukrajiny a myslím, že je to dobrý základ pro co nejrychlejší dosažení míru. A opět nemohu nepřipomenout, že mezi základní lidská práva patří právo na rozvoj, jež je upíráno snad největšímu počtu obyvatel planety, kteří jsou dnes často označováni jako globální Jih. Proto se nejdelší, čtvrtá kapitola jmenuje Partnerství pro urychlený růst a je skutečným programovým základem spolupráce, která bude znamenat respekt k národním měnám, ale i k institucím, které BRICS nezatracuje, ale požaduje jejich funkčnost pro všechny stejně. Zejména návrhy pro WTO jsou zcela zásadní.

Stejně velká důležitost je pak dána Partnerství pro udržitelný rozvoj, kde ve 22 článcích nacházíme návrhy na ochranu životního prostředí, na skutečná řešení, do kterých se budou zapojovat všichni podle svých možností a nebudou mít katastrofální dopady na obyvatele, jako je tomu v případě Green Deal v Evropě, resp. v EU.

Nejvíc mne potěšilo, kolik místa (11 článků) se dává Prohloubení výměny mezi lidmi, kdy je patrné, že politika BRICS je založena na dialogu, porozumění, výměně mezi lidmi na jednotlivých kontinentech, mezi státy a kontinenty. Místo migrace, hledání práce na místě a hledání porozumění a spolupráce. Žádné povyšování se jeden nad druhého a vývoz demokratury.

I poslední sedmá kapitola ve svých osmi článcích, které se týkají institucionálního rozvoje, se zabývá zejména přijetím nových členů a text mne zatím nijak nenaplňuje obavami, že by šlo o byrokratizaci. Pořád platí, že za jednotlivé státy vystupují jejich ústavně odpovědní činitelé. A tak se mohu připojit k poděkování organizátorům z JAR, včetně soudruhů s KS JAR, kteří se na práci podíleli. Rozbor jednotlivých kapitol a dokonce někdy i článků si vyžaduje samostatné analýzy, tak ty až příště a postupně.

Vojtěch Filip