Dne prvního září se v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky konal summit pod záštitou předsedkyně PS PČR Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) a poslankyně a členky zahraničního výboru Eva Decroix (ODS). Účast na tomto summitu nebyla sice hojná, ale zásadní je vždy obsah a samotný koncept tohoto summitu Meziparlamentní aliance pro Čínu (IPAC). Ten prokazuje tři věci. Tak za prvé, jaký byl vlastně cíl této akce, za druhé, nakolik byl sám osobě naplněný aktuálním a potřebným obsahem a nakonec za třetí, na kolika úrovních a jaký skutečný bude toto setkání mít přesah, myšleno jaké může mít vlastní důsledky tedy vliv na globální politiku. Tedy alespoň takto jsem to pochopil. Jelikož chcete-li zaujímat stanovisko k politice Čínské lidové republice, nelze v tomto stanovisku nemít sféru globální politiky.

Bohužel, nebo spíš Bohu dík, přestože tato konference byla na úrovni záštity Představitele Parlamentu ČR, tak to, co se ve výsledku událo, byl spíš „čajíček o páté“, než seriózní geo-politická vážnější událost.

Pravdou také je, že takovouto úroveň s těmito představiteli nevidíme poprvé. De facto jde o setkání, jemuž se přidává neprávem zásadní a globální význam. Reálně však jsou to slova těch, co jsou tendenčně a ideologicky naladěni podporovat doktríny o lidských právech, demokracii a svobodě slova Spojených států amerických, kteří přijali a snaží se je reálně uplatňovat už dlouhá letá. Jen poslední dobou přešli do otevřeného boje, kde anglosaské politické křídlo uplatňuje boj agrese bez pravidel.

To celé schovávají právě za neustále omílané doktríny o lidských právech. Má to dva důvody, jeden veřejné mínění je citlivé na téma lidských práv a tak je snadné ovlivňovat veřejné mínění ve svou ideologii. Druhým důvodem je, že si mohou vzít jakoukoliv komunitu, minoritu či zájmovou skupinu, které jsou v liberálních systémech a můžete ji konfrontovat proti komukoli a kdekoli. Důležité je mít pod vlivem mediální sféru.

Předsedkyně Pekarová-Adamová zvolila cestu vměšování se do vnitřních záležitostí takové velmoci jako je Čína a na které jsme a v budoucnu budeme svým způsobem závislí. Zvolila cestu destrukce vztahů a k tomu měl sloužit tento „čaj o páté“ se všemi ideologickými lídry, jež nikdo ani nezná a v budoucnu asi těžko znát bude. Destrukce vztahů je mnohem jednoduší než vztahy budovat. Jednak to většina nedokáže, a pak to vyžaduje mnohem větší energii, znalosti a schopnosti. Tohle však podstatné není. To zásadní je, že Pekarová-Adamová jednak nečiní ze své vůle a pak také to, že důsledky jejích politických kroků, jako je návštěva Tchaj-wanu za účelem konfrontace této uzemní části Čínské lidové republiky, odnese Česká republika a všichni včetně těchto slepecky vyhlížejících, toporných proamerických ovčích loutek, jako je Pekarová, předseda Senátu Parlamentu ČR, Miloš Vystrčil, bývalý primátor Prahy, Zdeněk Hřib, a senátor Pavel Fišer, který se této proti-čínské akce, nemohl neúčastnit. Neboť tito lidé nehájí ani naše zájmy hospodářské, ani kulturní, ani politické. Hájí zájmy neviditelných struktur z anglosaského zámoří.

Ale jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Proč to říkám, jejich politikaření vyplívající z toho, jak poslušnými loutkami jsou, je jisté, že budou brzy vyměněni. A už teď se v politických kuloárech mluví o tom, jak tito, nebojme se říct „agenti Západu“, budou na jedno použití. Čína si tohle bude dobře pamatovat. Tyto kroky nejen nepodceňuje, ale bude v nich odrážet svou budoucí politiku, dříve či později. A mám za to, že to bude teprve ta opravdová úroveň.

Jiří G.