Chinese yuan Photo:VCG

V historických časech, kdy byla Velká Británie hlavní dílnou tehdejšího světa, se z britské libry šterlinků stala hlavním globální měna. V časech, kdy z piedestalu první průmyslové mocnosti Británii sesadila Amerika, se časem z její měny amerického dolaru stala hlavní globální měna, což trvá dodnes. Z této své pozice USA nesmírně těží, neboť kdyby od zbytku světa nepřímo nevybíraly skrytý tribut za používání jeho měny, nemohly by si dovolit tak obrovský státní dluh, ani deficit platební bilance. Svého privilegovaného postavení v globálním finančním systému využívá i jako mocenskou páku k vynucování jednostranných sankcí vůči globálním hráčům, kteří odmítají hrát podle washingtonských not.

Čína se mezitím vypracovala do pozice druhé největší ekonomiky světa, pokud jde o nominální HDP, a dílny světa, neboť je největším světovým producentem výrobků zpracovatelského průmyslu. V poslední době se stala i hlavní lokomotivou růstu globální ekonomiky včetně urychlení rozvoje vynořujících se a rozvojových ekonomik, které ve spolupráci s ní dosahují daleko prudšího rozvoje, než tomu bylo za časů, kdy jim k růstu pomáhaly jen Západní rozvojové pomoci.

Navíc v poslední době probíhá určitý vývoj, který hlavně nově se vynořující ekonomiky motivuje k určité odtažitosti od dolaru, neboť teď v časech potřeby ekonomického zotavení po pandemii a dopadů Ukrajinského konfliktu, přijaly USA monetární politiku vysokých úrokových sazeb, čímž sice posílily kurz vlastní měny a částečně zmírnily inflaci, ale prostřednictvím postavení své měny uvalily na zbytek světa nedostatek kapitálu potřebného k zotavení a dluhovou krizi, když mezinárodní dluhy denominované v dolarech v těchto těžkých časech ještě stouply oproti hodnotě, jakou dlužníci původně přijali.

Hromadně se tedy všude po světě hledají alternativy k dolarovému finančnímu systému, takže to patřilo i k ústředním tématům nedávného výročního summitu BRICS 2023. V ohromné míře tedy roste vzájemné vyrovnávání obchodů v národních měnách a v mezinárodně zvláště preferovaných měnách zemí odlišných od dolaru, mezi nimiž nabývá na prominenci zvláště čínský yuan, ač dost se prosazuje i dinár Spojených arabských emirátů aj.

Takže v prvních sedmi měsících letošního roku dosáhl podíl yuanu na vyrovnávání mezinárodních přeshraničních obchodů rekordních 24 procent, jak na probíhající Čínské mezinárodní výstavě obchodu a služeb v Pekingu oznámil ředitel zahraničního odboru Lidové banky Číny, tj. centrální banky země, Jin Zhongxia.

Na celkových globálních platbách se podílí více než 3 procenty. Zahraniční držitelé vlastní v yuanech denominovaná aktiva mimo Čínu v objemu 9,8 bilionu yuanů (1,35 bilionu $). Na financování obchodů je yuan třetí nejvíce se podílející měnou a pátou největší měnou světa pro ukládání rezerv. Mezinárodní měnový fond loni zvýšil váhu yuanu v koši měn Speciálních práv čerpání z 10,9 procent na 12,3 procent.

Mezinárodní prominence yuanu neustále roste. Řada zemí provádí značnou část přeshraničních vyrovnávání s Čínou a občas i s jinými v yuanech. Např. Brazílie a Argentina s Čínou vyrovnávají své ohromné vzájemné obchody v této měně a začíná se to líbit i dalším zemím Latinské Ameriky, takže se k nim přidává i Bolívie. Ta mj. jiné také chce přesvědčit čínské banky, aby si v Bolívii otevřely své pobočky a budovaly zde čínský osvědčený finanční systém podporující rozvoj reálného kapitálu.

Argentina také s čínskými bankami vyrovná přes polovinu svého původně v dolarech denominovaného státního dluhu 2,7 miliardy $ místo původně dohodnuté měny v yuanech. A bude také platit značnou část svých závazků k Mezinárodnímu měnovému fondu v yuanech místo dolarů.

V současnosti ve druhém čtvrtletí roku 2023 podíl přeshraničních obchodů vyrovnávaných v yuanech mezi čínskými a zahraničním podniky dosáhl 49 procent a překonal tak poprvé americký dolar.

Nicméně přes všechnu tuto de-dolarizaci a nárůst čínské měny i čínských bank v mezinárodním finančním a obchodním systému, nejde zatím o žádné sesazení dolaru jako dominantní mezinárodní měny a o její nahrazení yuanem.

To vyšší prosazování yuanu má zřetelně i velice selektivní charakter. Všichni např. čím dál více raději obchodují v yuanech, avšak podíl yuanu v mezinárodních finančních rezervách těmto objemům zase tolik neodpovídá. Je to logické. Dolar je velice drahá měna, neboť úroky na půjčky v dolarech jsou hodně vysoké. Svět proto hromadně pro vyrovnávání plateb utíká k čínské měně, neboť v Číně jsou úroky velice nízké a Čína, aby levným kapitálem povzbuzovala svůj ekonomický růst, spíše tlačí na jejich snižování. Moc se tedy vyplatí opatřovat si levně kapitál v yuanech a pak pomocí něj financovat a vyrovnávat mezinárodní přeshraniční obchody, místo obchodování v dolarech, které se neobejde bez lichvářsky zúročených transakcí se zapůjčovanými dolary, které jsou součástí směnárenských operací.

Také když např. Rusko staví v Pákistánu jadernou elektrárnu, kterou jim Pákistán platí v yuanech, je to pro Pákistánce daleko levnější, neboť yuanový kapitál není tak lichvářsky zúročený. Rovněž Strýček Sam nevidí do všech těch transakcí a nemůže uplatňovat své dlouhé dolarové prsty k vnucování nějakých sankcí aj. imperiálních režimů. Yuan se proto jako prostředek směny prosazuje velice rychle.

Nikoliv však jako prostředek ukládání bohatství, tedy třeba pro vytváření rezerv. Když je kapitál v yuanech levný, což je třeba pro růst čínské reálné ekonomiky, jsou yuanová dluhová aktiva také málo zúročená. Proto jako rezervní měna se zdaleka neprosazuje v takové míře jako obchodní měna.

Dolar na druhou stranu funguje jako úložiště ohromně zúročených aktiv. Americká centrální banka úroky v poslední době přehnala tak, že začaly být problémy na trzích starších amerických vládních dluhopisů, neboť ty nejsou dost zúročené, aby mohly konkurovat novým americkým lichvářským dluhovým aktivům z poslední doby. A tak je dolar jako rezervní měna a úložiště bohatství do dluhových cenných papírů nedostižný. Díky tomu úměrně těm úrokům vyrostl i směnný kurz dolaru.

Má to však svá úskalí. Sice na tom profituje americký finanční sektor i stát, ale americký reálný kapitál pláče. Americké zboží a služby tím zdražily, prohlubuje se americký deficit obchodní bilance a přispívá to k de-industrializaci Ameriky. Americká finanční oligarchie tak profituje i na úkor vlastního reálného kapitálu země a její perspektivy v budoucím technologickém rozvoji světa. Amerika by se opět ráda stala tahounem v oborech špičkových technologií, ze kterých by ráda vytěsňovala Čínu. To se jí ale nemůže podařit, když její finanční kapitál profituje na úkor vlastního reálného kapitálu.

Svou finanční politikou USA tedy nejenže podněcují de-dolarizaci ve světě, ale i vlastní de-industrializaci a technologický útlum. Čína naopak postupuje opačně. Finanční sektor musí sloužit reálnému kapitálu a rozvoji ekonomiky zajištěním levných transakcí a dostupných úvěrů.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze