Sotva nám skončil přelomový summit BRICS 2023, který dohodl jak rozšiřování seskupení BRICS, tak koordinovanou součinnost členů i širších přívrženců tohoto seskupení za účelem transformace mezinárodních institucí směrem k větší multipolaritě a k možnosti prosadit svůj hlas pro širší mezinárodní společenství a ne jen pro privilegovanou hrstku dominantních geopolitických hráčů, máme tu výroční summit zemí G20 konaný 8. září v Novém Dillí v Indii.
G20 má na rozdíl od G7 považované za určitý úzký mocenský kruh Západu být reprezentativnějším seskupením nejvýznamnějších ekonomik napříč současným světem. Setkají se tam tedy jak země náležející k BRICS včetně Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, vstupující do BRICS jako Argentina a Saúdská Arábie, nebo se ke vstupu chystající jako Indonésie a Turecko. Ty se tam setkají s kolektivním Západem jako USA, Kanada, Austrálie, Británie, EU, Japonsko, Jižní Korea a Mexiko, které se dalo slyšet, že do BRICS nevstoupí, a tak je v následující mapě tohoto rozložení též zakresleno do Západního tábora.
Hostitelem je člen BRICS Indie, která je k Západu velice vstřícná, ale v BRICS vidí lepší příležitost ke svému vzestupu a prosazení na globální scéně než v G7, ač je členem vojenské aliance Quad zaměřené především proti Číně. Sama se považuje za určitý most mezi Východem a Západem, na této roli chce stavět svůj globální význam a tento summit G20 je pro ni ohromnou příležitostí, jak se v ní uplatnit.
Samotné BRICS se nepovažuje za seskupení proti-Západní nebo pro-Západní či jakkoliv orientované na geopolitický zápas o hegemonii, určené k sešikování svých členů k bojům za nějakou „svatou věc“. Vidí se jako fórum geograficky, kulturně a politicky rozmanitých účastníků, kteří se přes svoji různorodost dohodnou na tom, co je pro ně pro všechny prospěšné a kolem čeho by měli spřádat vzájemně výhodná partnerství oproštěni od vnímání takového počínání jako geopolitických zápasů. Není to žádné proti-Západní či Pro-Západní či jinak politizované seskupení.
Je to takový spolek spíše ve smyslu dálně východní filosofie harmonie souladu v rozmanitosti. Leč, když slyšíme většinu Západních politiků a novinářů, ti se vnímají jako společenství Západu sešikovaného k boji za ty jedině správné hodnoty a na BRICS pohlíží jako na hegemonického konkurenta se soupeřícími imperiálními ambicemi. Z toho vyplývá i jejich kritika BRICS, kdy poukazují, že to je přeci „divný slepenec“ a ne společenství souvěrců bojující za svoji jedinou svatou pravdu a ten jediný správný světový řád toho „hodného“ impéria.
Důraz BRICS je však na skutečném svobodném globálním trhu. Skládá se prakticky z dominantních hráčů v různých světových obchodních seskupeních, kteří v BRICS vidí příležitost jak se stát propojujícími svorníky mezi těmito tržními skupinami volných trhů. Současné BRICS mají za sebou tržní seskupení souhrnně obnášející 84 zemí, jejichž kolektivní HDP upravené paritou kupní síly (PPP) obnáší dvojnásobek kolektivního HDP Západu.
A ti všichni přes svoji různorodost chtějí volný globalizovaný trh a ne vládu úzké gildy nad světovým obchodem, která zbytku světa vnucuje své režimy sankcí, svévolných tarifů – třeba „ušlechtile“ založených na nějaké „ekologii“ – a výhradních práv, co kdo a kde smí prodávat s vylučováním neprivilegovaných třeba ze špičkových technologií aj.
A to by se s novou dynamikou, jakou poslední vývoj v BRICS přinesl do těchto snah, mělo možná projevit už na nadcházejícím zasedání G20. Třeba, když se na summitu v Johannesburgu Čína, Indie a Rusko ozývaly, že je nenormální, když Afrika v G20 nemá skoro žádný hlas, neboť je v něm jen země, která se z kolonialismu vymanila už dávno – Jižní Afrika - a země osamostatněné až po II. světové válce jsou bez hlasu. A že když je součástí G20 EU, měla by zde mít hlas i Africká unie obnášející 55 zemí. Započítáme-li kolektivní HDP Africké unie korigované PPP, obnáší 1 515 miliard $, je to tedy 11. největší ekonomika světa, ale k tomu, aby se mohla na směřování světové ekonomiky dohadovat v G20 se svými kolonizátory, není způsobilá. V G20 také není žádné zastoupení zemí Střední Asie jako Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán, což je další ustrčený region, jehož emancipace se možná dostane na pořad jednání G20 k roztrpčenosti Západu, neboť jde o země vehementně vykolejující snahy o ohrazování Číny a Ruska a o vnucování různých sankcí.
Na G20 bude delegace Ruska vedená ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, tj. země, proti níž jsou silně zaměřeny Západní sankce, což převážně nefunguje, neboť zbytek světa, zvláště země BRICS se odmítají k Západu přidat, kdy i další významné zúčastněné země jako Čína, Indie, Saúdská Arábie a Turecko se potýkají s narušováním jejich obchodních řetězců svévolnými politikami Západu, na jehož sankce BRICS pohlíží jako na jasné porušování pravidel Světové obchodní organizace WTO. V poslední Deklaraci BRICS 2023 se jasně vyzývá k nastolení: „Otevřeného, transparentního, férového, předpověditelného, inkluzivního, rovného, nediskriminujícího a na pravidlech založeného multilaterálního obchodního systému se Světovou obchodní organizací (WTO) v jeho jádru.“
S velkým napětím se tedy očekává, jak moc budou zástupci strany BRICS v Novém Dillí ochotni tlačit USA a EU k plnění jejich závazků k WTO a k zanechání jejich svévolných jednostranných sankcí a tarifů na vše, na co se jim zamane a vůči komu je napadne. A to v situaci, kdy Joe Biden prohlásil, že Rusko by mělo být z G20 vyloučeno, a na nedávných zasedáních G20 zástupci USA, Kanady a Británie odcházeli, když promlouvali delegáti Ruska, přičemž opakování takového chování by pro hostitelskou zemi Indii byl nepochybně trapas.
S napětím se tedy očekává, zda G20 přinese nějaký pokrok v ozdravění světového obchodního prostředí a zda se BRICS podaří Západ přesvědčit, aby je vyslechl a na něčem pro zdravé světové tržní prostředí prospěšném se s nimi dohodl, co přinese světové ekonomice reálný rozvoj včetně příležitostí k rozvoji takových, jako je Afrika. Nebo jestli Západ bude na přístup BRICS reagovat jako na „agresi“ proti tomu jejich bájnému „na pravidlech založenému mezinárodnímu řádu“, kdy pravidla se pečou v G7 a zbytek světa s daleko větším HDP než tento úzký mocenský kruh do toho přes nějaké WTO nebo dokonce Africkou unii nebo BRICS nemá co mluvit.
V takovém případě by se ovšem G20 proměnila na nějaké „zápasy v bahně“ podstrkované jako „diplomacie“. Západ by tím padl do vlastní pasti sebe-izolace v G7 s klesající relevancí, zatímco BRICS si své cesty, jak nastolit novou éru otevřenějších a méně diskriminačních globálních trhů najde.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze