Přistihuji se často, že mnoho slov, jevů a událostí nechápu. Nevidím v nich obsah, který bych chápal a nemusel se dále vyptávat a pídit, abych svůj vnitřní zmatek ještě nezvětšil. Cítím se již dlouho ubitý slovem demokracie. Vím, kdo s ním přišel a co jím původně myslel. Slyšel jsem mnoho výkladů pojmu. Toto slovo je v ústavách, má mnoho přívlastků a každý si myslí, že je demokrat, je-li dotázán ku příkladu při pouliční anketě. Lituji, já bych musel svou odpověď odmítnout. Já neumím a nedovedu na šokovou otázku ihned a jednoznačně odpovědět. A protože každé políčko v písemném sociologickém dotazníku musí, prostě musí, býti vyplněno, řekl bych že ne, aby student výzkumník nepřišel o svou odměnu.

V televizi, rozhlase, parlamentu se sluší toto slovo stoprocentně upravit do své řeči, i kdyby měl mluvit o vlivu chemických hnojiv na rentabilitu zemědělského podniku. Říkají to jistě proto, že obsahu rozumí, sdělují mi, co je pro ně důležité a ukazují na mé mezery ve vzdělání a zpátečnictví. Stydím se, vždyť nás hlupáků musí býti velmi, velmi málo. Pokusil jsem se myslet.

Za prvé musím přiznat, že jsem neslyšel někoho veřejně říci „nejsem demokrat“. Být nedemokrat se asi rovná mít dýmějový mor a vyloučit se ze společenství lidí či být vyhnán z kmene v prvobytné pospolné společnosti. Nemohu se hlásit k filozofii o životě starých Inků, když o nich pranic nevím. Mate mě ta ohromná obecnost. Neohraničenost. Širší mi přijdou pojmy jako příroda, společnost, člověk. Také bych soudil, že demokracie není objev hodný zápisu do knihy vynálezů. Je spojena s existencí člověka, a tak jak se vyvíjel člověk, ho jen doprovázela. Je to tak dosud. Míra demokracie zvyklosti, to je záruka vývoje demokracie, originalita tvořená v určitém typu společnosti. Nelze přijít a říct náčelníkovi, že kmen řídí špatně a že si Apači odhlasují, zda vyženou nové osadníky či lovit bizony. Nemyslím si však, že tento kmen neužíval prvky demokracie. Jiný názor je prvotní projev demokracie.

Za druhé. Demokracie je vztah vlády a lidu. Různých vlád a různých lidí. Charakter vlády se tvoří ideály lidí, chtěním a odmítáním. Lid se raduje, má vládu. Lidé bědují, mají ale svou vládu. Zvolí vládu jinou a situace se to opakuje. V zásadě jsou všechny vlády stejné. Lid je stejný. Co se mění, je síla kapitálu. Ta se zvyšuje, ta má kontrolu nad vládou a lidem. Demokracie je dobrou služebnou kapitálu. Prostor mezi vládou a lidem je veliký a funguje v něm čas. Odehrává se divadlo. Vše vypadá jako pevná a neměnná skála. Působí zvyk, trvalé očekávání, skupiny lidí získávají pocit podílu na vládě, právo šněruje svobody a kontrolu nad lidmi, vznikají občané ctihodní a občané nespolehliví, cenzura, ostré dělení na vlastence a zrádné živly. Samotný akt voleb je formou neovlivňující obsah. Programy stran upevňují soukromé vlastnictví, dehonestují jiné formy, snižování a svazování samostatnosti země ideálům nadnárodních kast a skupin, nejasné plány do budoucna, jenž umožňují různé výklady a interpretace. Takový je stav. Nic z demokracie nepřibývá, opakuje se, hraje svou roli a ztrácí logiku a smysl. Ubývá demokracie národní a mizí v internacionálních vírech Evropské unie.

Za třetí. Žijeme v době existence ekonomických a politických systémů, přičemž jednomu dominuje zisk a druhému člověk. Kapitalismus je ekonomický systém, v němž hraje hlavní roli pohyb kapitálu, a smysl má jen to, co přináší zisk. To není celé. Ten zisk si přivlastňuje konkrétní člověk nebo skupina lidí. Vše je dovoleno. Je-li člověk tak efektivní ve svém ekonomickém snažení, proč toho nevyužít v ekonomice moderního socialismu? Socialismus umí být tvořivý a umí hledat, poučovat se a dosáhnout rozvoje. Výrazem demokracie je cesta moderního socialismu v Čínské lidové republice. Je to výsledek hledání a užití vědy.

Za čtvrté. Demokracie je ideál, který si spíše uvědomujeme obecně a v praxi a detailu kapitalistický stát děsí. Dalo by se říct, že vládnoucí skupina politiků s podporou kapitálu se nechá svolit a začne vládnout jako suverénní neotřesitelná parta nejchytřejších, upevňuje svou pozici, demokracie ji spíše obtěžuje a zejména omezuje. Klíčové je, co přináší demokracie nejširším masám, těm majetným, chudým a potřebným. Tedy komu, čemu a k čemu demokracie slouží. Ona je totiž demokracie výborná hračka k zaměstnání mas, je pevným blokem mezi nespokojenými masami a třídami a účelně utlumuje sociální nespokojenost. Demokracie v kapitalistické podobě se vyvíjí a ráda označuje a umí terorizovat a kriminalizovat její odpůrce.

Za páté. Hovoříme-li o demokracii, hovoříme po mém soudu vždy o ideálu budoucnosti a každý krok směrem k tomuto cíli je dobrý, ale není jedinou cestou. Tak tedy, může mít lid moc, když nevlastní výrobní prostředky a na území státu mu patří jen velmi málo?

Volby? Pluralita? Cožpak existují alternativy? Demokracie je jen jedna z cest, jak se jejím prostřednictvím uchopit moci a nepustit. Čínský prezident konstatuje, že „demokracie není ozdoba, ale oříšek, a úkolem lidu je ho rozlousknout“. Na příkladu Číny je možné ukázat, že ideály lidu může naplnit cesta k modernímu socialismu a moderní socialismus, aniž by byl lid uprošován planými sliby buržoazní demokracie. Cesta ke kvalitě života nemusí nutně vést přes pluralitu. Demokracie končí volbou kohokoliv odhodlaného k čemukoliv a demokracie ještě nezaručuje volbu demokratů.

Státy s principy buržoazní demokracie se nechovají k zemím s jiným společenským uspořádáním demokraticky. Nelze demokracii exportovat jako sociální koncentrovaný vývar uzdravující společnost. Není totiž stát či země, jenž by mohla býti dovolána vyvážet „svou“ demokracii. Pod jejími hesly se děly a dějí nejtěžší zločiny a genocidy. Lidská historie je plná těchto činů od starověkého Říma až po současnost.

Jeden významný evropský politik řekl přibližně toto: „kapitalismus je šelma, ke které není možné se otáčet zády, nutno je být neustále ve střehu“. Uplatňované principy buržoazní demokracie jí nijak nevylepšují a nehumanizují. Diskuse o tom, co je demokracie, komu a čemu slouží je vždy potvrzována či vyvracována společenskou praxí a realitou. Není důvod si dělat unáhlené závěry a soudy o porážce socialismu v Rusku a Východní Evropě. Několik desetiletí nehraje žádnou roli, ale význam je dalekosáhlý. Poučení je jedinečné. Škoda, že nepřišlo již dříve. Moderní socialismus dobývá svět. Můžeme být hrdi na čínský lid, jeho oběti a zarputilost v hledání nové cesty. Odkaz a příklady socialismu jdou světem. Bývalá autorita a vliv nemizí. Naopak svět se proměnil a procesy hledání přitahují nové a nové státy a levicové politické subjekty.

Virtuální demokracie, je ta demokracie, která může existovat právně, ale její naplnění je vždy prohra před neotřesitelnou vládou finančně mocných a nedostižných. Nerovnoprávní postavení je dáno okamžitou schopností mít kdykoliv k dispozici finanční zdroje. Tak se jeví, že s demokracií si můžeme pohrávat jedině tehdy, až si budou lidé přibližně rovni ve svém ekonomickém postavení. Prožíváme již dlouho dobu, kdy demokracie neslouží dobrým činem. Vnímáme odpor k organizaci referend ke klíčovým otázkám vnitřní a zahraniční politiky. Buržoazní demokraté mají z referend hrůzu v očích. Elity si své vládnutí a ovládání nenechají omezit či dokonce vzít. Nic se neděje bez příčiny. Sociální a politické napětí v Evropě a mnohých zemích ukazuje, že fungující systémy vykazují závady a občas kolabují. Jistě to lze svést na selhání lidí. Avšak příčinou jsou zákony s vadami. Demokratický systém neumí vyloučit excesy a protilidový a protidemokratický charakter. Nejde o nahodilost. Jde o záměr a cíl. To se projevují jen zakuklené buňky buržoazní diktatury, obava a strach z možnosti revolučních zvratů. Nevnucuji vám svou úvahu. Je dobré se podívat na příčiny konjuktury ve všech oblastech života v Čínské lidové republice. Komunistická strana Číny využila potenciál mas. Nehazarduje se sliby. Netlumí schopnosti jednotlivců. Dává šanci výjimečnosti a aktivitě. Dovedla sjednotit k pracovním výkonům ohromné kolektivy lidí. Nechybuje. Má grandiózní výsledky. Užívá a rozvíjí socialistickou demokracii k rozvoji moderního socialismu. Neodtrhla se od mas. Tvoří suverénní velmoc, která není na nikom závislá a která má ve světě dobré jméno a výjimečné postavení.

Opravdu nejde o to, svět jen vysvětlovat, vykládat a obhajovat jeho nedostatky. Jde o to jej už natrvalo změnit.

Dobré zprávy dnes přicházejí z měnícího se světa.

riel