Veronika Bučíková se narodila v České republice, a do Číny přišla s kulturou, ze které sama vzešla, ale protože je to dost senzitivní a vnímavá bytost, s pokorou sobě vlastní, absorbovala vše kulturní. Studium každé kultury vyžaduje pokorný přístup, protože jedině tak získáte nejvíce poznatků a pochopení proto, jak hluboce je kultura zakořeněná v člověku a tím pádem jak ho ovlivňuje. Veronika je spíš tichý a pokorný pozorovatel, jenž si vychutnává krásu čínské kultury velmi podrobně a diferenciovaně. O své zážitky se ráda podělí s každým kdo má zájem a také dovede pokorně naslouchat. A tak tento rozhovor je nabytý bohatosti sdělení a zážitků z velké, nepřehlédnutelné a krásné země jako je Čína.

Kde jste se úplně poprvé setkala s Čínou a její kulturou, která ve vás vzbudila hlubší zájem?

Těžko říct, kdy to bylo úplně poprvé. Už jako malá jsem hltala jakékoliv informace o Asii. Na gymnáziu nám byly nabídnuty lekce čínštiny pod záštitou Katedry asijských studií Univerzity Palackého, kterých jsem se moc ráda zúčastnila a povídání tehdejších lektorů o jejich zážitcích z Číny a čínské kultuře mě utvrdily v rozhodnutí, že se chci tomuto oboru hlouběji věnovat.

Říká se, že evropská kultura je obecně dekorativní, zatím co čínská kultura se jednoduše prolíná v každodenním životě Číňanů, je to pravda?

Kultura jako taková jde mnohem hlouběji než její aspekty, které jsou vidět navenek (malby, architektura, tance, hudba, jídlo apod.) Pokud se bavíme o kultuře jako životním stylu a hodnotách společnosti, řekla bych, že evropská i čínská kultura je součástí každodenního života, s tím že každá z kultur má samozřejmě svoje specifika. Souhlasím ale s tím, že čínská kultura a její aspekty s každodenním životem místních lidí úzce souvisí, ať už se jedná o uspořádání nábytku podle feng shui 风水, tradiční čínskou medicínu, hexagramy Yijing 易经používané pro důležitá životní rozhodnutí, či další aspekty, které v pojítku mezi kulturou a každodenním životem (dle mého názoru) již v dnešní době nemají evropský ekvivalent.

Čím si myslíte, že to je? Velikostí, hloubkou historických kořenů, jež jsou zakódované v lidech anebo lidé v Číně mají silnou vlasteneckou povinnost tuto kulturu opečovávat a ochraňovat pro její jedinečnost?

Dá se říct, že z čínských lidí, s kterými jsem se běžně během mého dlouhodobého pobytu v Číně setkala, je opravdu cítit vazba na historické kořeny a vlastenectví mnohem silněji, než je to třeba u obyvatel České republiky. Setkala jsem se i s nemalým počtem mladých čínských lidí, kteří už moc nevěří například feng shui 风水 nebo tradiční čínské medicíně a preferují jiné alternativy, ale tato skupina lidí je vyvážena jinými skupinami taktéž mladšího věku, které mají k tradicím respekt a silnou vazbu. Byla jsem překvapená, když jsem spatřila spoustu mladých lidí v buddhistických a taoistických chrámech, kteří se věnují stále stejným tradicím a zvykům, jako starší generace.

Přece jenom si myslím, že Čína o určitý podíl své kultury přichází a ještě přijde, v rámci globalizace a její budoucí ekonomické řídící funkce v rámci hegemonie. Myslíte si to též?

Prolínání různých kultur a s tím i spojená ztráta některých aspektů kulturního dědictví (místní zvyky, jazyk či tradice) v rámci globalizace je proces, který se děje celosvětově. V dnešní době jsou nejen informace na internetu a sociálních sítích snadno dostupné, ale i časté cestování napříč kontinenty se pro mnohé stává samozřejmostí. Čína je tak, nevyhnutelně, také ovlivněna. Myslím si, že Čína má však velký potenciál si své kulturní dědictví zachovat, vazba čínského lidu na jejich historické kořeny je velmi silná a nelze ji tak snadno zviklat. Také si troufám říct, že čínský lid z procesu globalizace dokáže vytěžit co nejvíce užitku (zlepšení ekonomické situace a kvality životní úrovně, zahraniční spolupráce a osvojení si zahraničního know-how, skvěle fungující import a export). Dostupnost zahraničních výrobků na čínském trhu jsem i já velmi ocenila, řekla bych, že výběr a dostupnost zboží je širší než v Česku.

Tuto situaci vnímám celkem pozitivně. Myslím, že je velká šance, že Čína míří směrem k vyvážené kombinaci zachování kulturních hodnot a zároveň osvojení si výhod, které globalizace přináší.

Kterou oblast čínské kultury máte ráda?

Již mnoho let se zajímám o buddhismus a taoismus a fascinuje mě, jak se často prvky různých kultur či náboženství prolínají v architektuře jednotlivých chrámů a klášterů. Jeden z mých jednoznačně oblíbených je klášter Lékárnická skála (Yaoshiyan 药师岩) v okresu Dayi 大邑，vzdálený okolo 100 km od Chengdu. Je to svatyně vytesaná ve skále, kombinující prvky buddhismu a taoismu. Místní lidé se tradičně živili hlavně obchodem s bylinkami používanými v čínské medicíně, není tedy divu, že Medicínský Buddha má na tuhle oblast obrovský vliv. Sochy byly vytesány pravděpodobně během vlády dynastie Tang, tedy před více než 1000 lety. Přímo ve svatyni Yaoshiyan se nachází velká socha Avalokiteshvary (jeden z buddhistických bohů) a Buddhy, ale je zde k vidění i spousta malých i větších sošek taoistických božstev. Zároveň venku kolem kláštera plápolají ve větru i tibetské modlitební praporky, které sem nejspíše donesli návštěvníci tibetské národnostní menšiny, kteří se často stěhují do Chengdu za prací či studiem. Osobně se mi líbí na provincii Sichuan právě to, jak se tu na spoustě míst prolíná taoismus s čínským i tibetským buddhismem.

Jste pořád závislá na svých rodných evropských kulturních hodnotách, nebo jste schopna tyto kultury bez problémů prolnout a v čem?

Já bych řekla, že závislost zde není úplně vhodný výraz. V Česku jsem se narodila, vyrůstala a do Číny jsem na řadu let odjela až jako dospělý člověk. Je celkem přirozené, že člověk v sobě nese zakořeněné kulturní hodnoty a názory z prostředí, kde vyrůstal a strávil většinu života. Znám řadu lidí, kteří část svého života prožili jinde (v jiné zemi), než kde se narodili. Do jaké míry si potom člověk osvojí a přijme kulturní hodnoty, jazyk a životní styl jeho nového místa pobytu, už je silně individuální. Z mého úhlu pohledu je důležité kulturní hodnoty prostředí, ve kterém se člověk na nějakou etapu svého života nachází, poznat a respektovat. Není nutné tyto hodnoty přijmout za vlastní, ale je důležité být si vědom rozdílů. Co se týče mých kulturních hodnot, cítím se být někde uprostřed. V Číně jsem si zvykla například na to, že účet za útratu celé skupiny (například v restauraci) se jednoduše rozpočítá mezi daný počet lidí a každý zaplatí stejnou částku. Neřešíme už, kdo přesně snědl jaké množství. Nebo jednou zaplatím v kavárně i za kamarádku a ona někdy příště pozve zase mě. V Česku je běžné, že každý přesně spočítá pouze svoji útratu a zaplatí zvlášť, stejně tak jídlo, které si objedná, nesdílí s ostatními.

Přesto že už čínskou kulturu do značné míry znáte, je něco co vás ještě čeká za poznání? Respektive byste si přála poznat?

Moc mě zajímá tradiční čínská medicína - během svého pobytu v Číně jsem si zvykla na to, že je velmi dostupné a levné si téměř kdekoliv zajít na aijiu 艾灸, když jsem cítila, že se mi v těla nahromadila vlhkost, nebo kupovat siwugao 四物膏, abych předešla menstruačním křečím a úbytku energie. V České republice je sice přírodní a alternativní medicína dostupná, ale je velmi drahá a když se chci objednat třeba k léčiteli nebo do centra čínské medicíny, čekací doba bývá minimálně měsíc. Vím, že studium tradiční čínské medicíny není volnočasový koníček, ale naopak běh na dlouhou trať, je to obor, co vyžaduje mnoholeté studium a plné soustředění, aby člověk tento obor ovládnul. Uvidíme, třeba se mi do budoucna naskytne správná příležitost.

Co byste doporučila poznat vůbec jako první člověku, který se rozhodl poznat Čínu?

To záleží na okolnostech dané situace. Pokud člověk chce poznat Čínu tak, že pojede na dvoutýdenní zájezd, musí brát na vědomí, že Čína je kvůli velké rozloze a nemalému počtu národnostních menšin velmi rozmanitá, ať už mluvíme o kultuře, jídle, místních zvyklostech či charakteru krajiny a podnebí. Během dvou týdnů na cestách je tak člověk schopný poznat jen maličký zlomek toho, co Čína nabízí, a je třeba si uvědomit, že pozná specifika pouze té oblasti, kterou navštíví.

Pokud se člověk začne zajímat o Čínu ve své zemi a začne třeba chodit na lekce čínštiny, během kterých se nevyhnutelně seznámí trochu i s kulturou, musí opět vzít na vědomí, že se seznamuje pouze s určitou částí čínské kultury a jazyka. Pravděpodobně to bude kultura etnické skupiny Chanů, kteří tvoří celých 91% čínských obyvatel, ale i v rámci této jedné etnické skupiny mohou být lokální specifika a rozdíly.

Když jsem se s čínskou kulturou začínala seznamovat já, zajímala jsem se o problematiku čínských znaků a o čínské čaje. Nemyslím si, že je správné nebo špatné rozhodnutí, odkud se s čínskou kulturou začít seznamovat. Hlavní je, aby si každý sám našel cestu, která ho bude obohacovat a bavit, a v rámci rozmanitosti čínské kultury je opravdu velký výběr možností.

Prozradíte nám nějaký zážitek, trapas, či dojetí, které jste zažila v této zemi?

Těch bylo spousta! Jeden z mých oblíbených zážitků je z jedné cesty metrem. Stojím na nástupišti a čekám na příjezd metra, když v tom si všimnu, že na protějším nástupišti stojí teta, odhadem kolem padesáti let, očividně trochu zmatená a ztracená. Na obou nástupištích je hlava na hlavě, šestá hodina večer a masy lidí se přesouvají z jednoho konce Chengdu na druhý, protože jim právě skončila pracovní doba. Teta se chvíli bezradně rozhlíží davem a potom zamíří mým směrem. Bez mrknutí oka se mi velmi silnou sečuánštinou svěřuje, kam se potřebuje dostat. Já jí taktéž bez mrknutí oka (a nejspíš taktéž sečuánštinou, či čínštinou se silným místním přízvukem) pohotově odpovím a nasměruji ji na správnou linku metra. Teta odchází se spokojeným úsměvem a já se cítím napůl překvapená a napůl polichocená, že si teta na přeplněném nástupišti vybrala právě mě a ani v nejmenším si nevšimla, že jsem cizinka.