Současní politologové, novináři, doktoři, bakaláři, magistři a profesoři a vůbec všichni moudří mužové a ženy zasvěceně hovoří a píší o Číně. Mají své zdroje, informují, analyzují, interpretují, shrnují, definují, popisují, predikují a citují názory na společenské zřízení a ekonomiku, životní úroveň a prostředí, nezaměstnanost, ohledně kurzu yuanu a postavení Čínské lidové republiky ve světové politice. Tato část elity, rozumějte, „toho nejlepšího, co máme“, nesděluje nikdy nic o ČLR pozitivního. Přitom píší čínskou propiskou, tvoří na čínském počítači libovolného názvu a sedí v teplákovce či pyžamu z čínské textilky. Dost možná, že sice píší francouzským perem, ovládají americký počítač a chodí v hedvábném pyžamu či značkové teplákové soupravě z Německa. Avšak z fabrik, které financují z čínských zdrojů, anebo jsou částečně či cele kontrolovány čínským kapitálem. Ať tak či tak, vybízím tyto ochránce čisté a pravdivé informace, aby utvořili soupis zboží s jinou značkou než „MADE IN CHINA“. Namítnete, na zboží lze dát jakoukoliv značku země výroby. Ano. Ale proč to? Že by to zboží takto označené mělo větší šanci být zakoupeno? My v Česku máme na vše instituce, výbory, asociace, sdružení, ústavy a jiná výzkumná, tak zvaně „společensko objektivizační pracoviště šířící pravdu“. Jedna z nich promluvila. „Asociace pro mezinárodní otázky“ prohlásila, že Čína není světovou velmocí a že jí chybí kvalita. Parafrázuji. U.S.A., specialista na Čínu, definuje Čínu jako „nekompetentní velmoc“. Údajně má „šíři“, myšleno výrobní odvětví a sortiment ekonomických činností, ale chybí jí údajně „hloubka“. Míněn je vliv. Na okolí, na kontinent, na svět.

Pan profesor Shambaugh, autor těchto úsudků by se také mohl zapojit do soutěže s českými hledači čistokrevného amerického zboží. On spiritualisticky vyjadřuje svá přání. Jistě jej děsí tempa rozvoje čínské průmyslové výroby, exportu, postavení Číny na světovém finančním trhu jako věřitele, o silném vlivu ve sdružení BRICS i mimo něj ani nemluvě. Jistě má radost. V Johannesburgu se toho událo dost podstatného. Od ledna budou řádnými členy BRICSU Argentina, Egypt, Irán, Etiopie, Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie. Dalších 20 zemí o vstup požádalo. Musí ještě počkat. Přitom ještě 40 států světa je mimo BRICS, ale spolupracují a o požadavku vstoupit do sdružení přemýšlejí. Jsou kritiky světového hospodářského systému se svým protekcionismem a nátlakem. Mnohé za 3 dny jednání zůstalo za zavřenými dveřmi. Jisté je, že BRICS prohloubí svůj vliv na Afriku, a to zejména na její jižní část.

Byl představen projekt firmy CHN Energy Investment Group, a to nový typ větrné elektrárny typu „Energy De AAR“. Na 200 novinářů jistě vyšle dobrou zprávu do celého světa. Rád bych slovůtné specialisty a sinology upozornil, že Spojené státy americké za sebou mají otrockou práci Afričanů lovených 350 let, jež byly v pravdě pracovní silou, jíž se jiné státy nemohou chlubit. První a druhá světová válka obohatily v obrovské míře americkou ekonomiku a zisky způsobily chuť na tutéž konjunkturu po roce 1948 ve formě uspokojování mlsných jazýčků zbrojními programy, jenže trvají do dnešních dnů. Velkou částí čínského historického území se přehnala genocida císařského Japonska s miliony obětí, zatímco v Americe kraloval swing. Čínští komunisté bojovali v čele svého lidu za samostatnost. Přišla dlouhá cesta hledání. Za necelých osm desetiletí ohromující výsledek! Žádná velmoc se velmocí nestala za 1 rok, ani za 10 let, ba ani za 50 let. A to tak, aby její síla byla podložená spokojeností obyvatel země. Kdy je vlastně stát velmocí? Tehdy, když má velkou moc. Uvnitř stabilita, navenek je respektován, ale ne za uplatňovanou mezinárodní brutalitu v diplomacii a vojenství. Nýbrž, musí být vnímán světovou veřejností jako vlivná autorita pomáhající dobrými skutky jiným zemím.  Moderní socialismus a moderní humanita na mezinárodní úrovni. A požadavek kvality? Kvalita je to, co je. Tradiční kvalita výrobků Západu je již minulostí. V honbě za ziskem se řídí kvalita i nekvalita. Tradiční výroba ve své jedinečnosti jsou minulostí. Byli smeteni velkými společnostmi a jedinou hodnotou zůstává „značka“. Původní výrobky se svou kvalitou jsou v muzeích firem. Pokud by Čína neprodukovala kvalitu, nemohla by býti tak excelentním exportérem zboží na všechny kontinenty. Některé země poslouchají jako švýcarské či čínské hodinky. Zavelí-li vládní struktura U.S.A., nekupujte výrobky X of firmy Y, poslechnou. Mumlají něco o svobodě. Musí být poslušné, jinak přijde špatný „rejting“, nevýhodný úvěr, rozhovory mezi 4, 6, 8, 10 očima, a nakonec státy Západní a Střední Evropy poslechnou. Vždyť jsou členy „klubu vyvolených“ a sdílejí to, no ty „hodnoty“. Čáry máry fuk! Zmizelo by čínské zboží. To si asi neumí nikdo představit. Západní svět vzhlížející měl mnoho desetiletí chovat se slušně ke všem. Šance je promarněná. Čína, Indie a Rusko spolu s Brazílií a ostatními státy jsou druhá možnost a šance neztratit se v organizovaném chaosu a zároveň diktátu tradičních zemí se silnými ekonomikami.

Čína je osočována z údajného „vnucování se“. Právě je to Čína, která nikdy nikoho k ničemu nenutila. Donucování a vnucování se arzenálem zcela jiných zemí. To odlišuje Čínu od ostatních. To také umožnilo spolu s Ruskem a Indií být u zrodu BRICS. Pro mnohé je překvapením rozšiřování skupiny. Vliv a postavení Argentiny v Jižní Americe je dobře znám. Irán a Saudská Arábie v BRICS je událost mimořádná. Irán je zemí s velkou budoucností v oblasti vědy, organizace vzdělanosti a úcty k tradicím. Jde o akt uznání jeho postavení. Izolacionismus jako mezinárodní akt patří minulosti. Domnívám se, že je tomu podobně i v případě Saudské Arábie, od které se mohou poučovat i mnohé jiné země arabského světa. Skončila kontrola nad ropnými zdroji ze strany finančních skupin a dominantních hráčů z dob kolonizace. Z monopolizace ke konkurenci na světových trzích s ropou. Nehovoříme zde o plánech nebo záměrech, nýbrž o realitě. Chápu summit BRICS jako přelomový v tom, že jasně usiluje o alternativní platební systém. Je to náročný úkol, ale i zásadní. Prosím, proč ne. Líbí se mi idea jednotné měny. Prosím, proč ne. Nelze pochybovat o tom, zda se to podaří. Opravdu vznikl „globální Jih“, a jak ekonomická soutěž pokračuje, přibývá rozhodčích a nových hráčů, mění se pravidla hry. Vzniká nejen bezpečnostní, ale i ekonomická rovnováha. Parita však nemusí být nekonečná. BRICS má silný politický náboj. Velmi ostrý a vyhraněný. Také průbojný. Závěrem summitu v Johannesburgu budeme vnímat stále silněji i v jiných institucích. To ovlivní vznik diskuse, která bude muset být mnohem cílevědomější.

Nová světová sdružení není žádný počátek destrukce. Naopak, jde o rekonstrukci toho, co nefunguje. Upgradovat. Upgrade. I to je cesta vzniku nové kvality.

Dnes je svět přes mnoho těžkostí a problémů na hranici mezi mírem a válkou. Zřejmě nikdy nebylo hůře. Status quo. Garantem jsou země BRICS. To je nutno si uvědomit. A země s BRICS spojené, spolupracující a přátelské. Jde o ideje, jež spojují. Toto spojenectví je síla, která odrazuje. S jistou nadsázkou lze říci, ano, Čína se „vnucuje“. Vnucuje válečníkům obavy. Vnucuje svou autoritu a vliv. Přátelé jí rozumí a potencionální agresoři by měli vážit slova a činy. Buďme vnímaví ke slovům politiků. Domácím i zahraničním. Hrají si s našimi životy.

Zdá se mi, že z Jižní Afriky a od BRICS přišli dobré zprávy. Snad je můžeme očekávat i z jiných míst.

Naslouchejme, dobré zprávy jsou na cestě,

riel