Hnutí SPD se nelíbí přístup některých ústavních činitelů ČR k dodržování politiky jedné Číny. Ve vztahu k Tchaj-wanu současní vládní politici fungují jako předskokani USA, jako průzkumníci terénu, kteří jezdí na Tchaj-wan a pak to ekonomicky odskáčou nejen ze strany Číny, ale ve finále dostanou facku i od Tchaj-wanu, když novou megatovárnu na výrobu čipů umístí do Německa, řekl v rozhovoru pro China Media Group (CMG) člen zahraničního výboru Sněmovny Jiří Kobza (SPD).

SPD ve svém programu uvádí, že považuje za správné, aby česká zahraniční politika začala být opět česká, hájící především zájmy našeho státu a občanů. Tohle podle vás v současné době neplatí?

Rozhodně nikoliv, podle výsledků činnosti vlády vidím, že pracuje pro zájmy korporací a bank, nikoliv České republiky. Naopak její aktivity ruinují českou ekonomiku, životní úroveň obyvatel a již dochází k výpadkům elementárního zásobování obyvatel například v lécích. Podle mne bude trvat generace napravit to, co tato vláda za pouhé čtyři roky stačí zničit.

Jak byste charakterizoval současné směřování české zahraniční politiky?

Jako fanaticky a nekriticky protiruské, nerealistické a pro naši republiku nebezpečné. A jako zcela vazalské, závislé na politické vůli a diktátu USA, NATO, EU či Německa. Nejde o samostatnou a suverénní zahraniční politiku. Silně to připomíná původní koloniální politiku bezprávně vysávané země a obyvatel.

Nedávno skončil summit BRICS v JAR, kde bylo do tohoto svazku přijato šest nových členů. Zájem o přijetí mají i další státy, debata o takovém kroku začíná i v Srbsku. Co o takovém rozšiřování soudíte?

Vidím to jako logickou reakci na tlak Západu na hlavní hegemony BRICS – Rusko a Čínu. Dále je nutné připomenout, že pro mnoho států je BRICS nadějí na zbavení se dolarové nadvlády i rizika, že »neposlušné« státy dopadnou jako Libye, Sýrie, Irák a další. Důležitým faktorem je i to, že hlavními členy BRICS jsou tři jaderné velmoci – Rusko, Čína a Indie. Další, Pákistán, se o členství uchází. To znamená, že BRICS se svojí silou se stává hlavním hráčem i na poli bezpečnosti ve světě.

Velmi důležité je i to, že rozšířený BRICS už nyní ovládá většinu světových zásob ropy a zemního plynu, z čehož plyne strategický politický potenciál. Lze očekávat, že ekonomická spolupráce bude čím dál znatelněji přerůstat do spolupráce politické a bezpečnostně obranné.

Není to podle vás tak trochu varování pro EU?

Rozhodně ne »trochu«, je to poslední zvonění. Nevím ale, zda v aparátu EU je vůbec někdo schopný toto varování slyšet a vyhodnotit.

Určitě se lze bavit o velikosti populace v tomto uskupení, o ekonomické nebo vojenské síle, co ale podle vás bude hlavní devizou takové organizace? Nejde o absolutní surovinovou dominanci?

Jde především o náhradu bezcenných dolarů měnou krytou zlatem a dalšími aktivy, jde o náhradu neokoloniální politiky drancování zdrojů rozvojových zemí investicemi do jejich infrastruktury, jde o ukončení neokoloniálních metod vysávání chudých států a jejich náhradu sebeuvědoměním (viz například Niger).

O kontrole nad většinou klíčových energetických surovin jsem již hovořil, to je také nesmírně důležité.

Jak by se SPD dívalo na možnou spolupráci s BRICS?

Jako na naději na opětovný a svobodný rozvoj naší země.

Pokud jde o válku na Ukrajině, stále více evropských politiků se vyslovuje proti dalšímu vyzbrojování Ukrajiny. Jak si to vysvětlujete a jaký je postoj SPD?

Rozumím tomu tak, že zbrojní sklady evropských států se vyprazdňují a na výsledky války na Ukrajině to nemá žádný vliv. SPD je rozhodně proti jakékoliv vojenské pomoci Ukrajině, ale určitě budeme pro humanitární pomoc, případně pro zapojení do rekonstrukce Ukrajiny. Osobně se domnívám, že válka skončí, jakmile velké banky přestanou financovat dodávky zbraní a začnou se soustředit na financování obnovy Ukrajiny.

ČR oficiálně uznává politiku jedné Číny. Dá se ale podle vás říct, že se podle toho i chová? Jak se díváte na aktivity nejvyšších ústavních činitelů ve vztahu k Tchaj-wanu?

SPD dodržuje a respektuje platné mezinárodní smlouvy a na aktivity našich funkcionářů, které tyto smlouvy nerespektují, mnohé hospodářské zájmy ČR poškodily, ale nic nepřinesly, se dívám velmi kriticky.

Ve vztahu k Tchaj-wanu naši současní vládní politici fungují jako předskokani USA, jako průzkumníci terénu, kteří jezdí na Tchaj-wan a pak to ekonomicky odskáčou nejen ze strany Číny (viz. brutální propady prodejů a tržeb Škoda Auto v Číně), ale ve finále dostanou facku i od Tchaj-wanu, když novou megatovárnu na výrobu čipů umístí do Německa, které politiku jedné Číny dodržuje a jeho politici na Tchaj-wan nejezdí.

Jana Dubničková