Vždy se nám něco vybavuje, uslyšíme-li něco, nebo jsme-li dotázáni. Budu odpovídat já. Spolehnu se na své znalosti a neznalosti, na to, co vím z knih, z filmů, z vyprávění cestovatelů a publikovaných informací, z projevů šéfů a činů institucí U.S.A. a vůbec z pohybu politiky světem. Neobrátím se na internet. Budu osobní a nepřesný. Odpověděl bych i v případě stejné otázky o jiné zemi.

Já si tu otázku zodpovím. Moje odpověď jistě nebude úplná a každý si umí dosadit své vidění. Budu stručný. Indiáni. Moji oblíbení Apači. Kovbojové. Bizoni. Osadníci z celého světa, Evropané dobývají a osídlují, Španělé, Angličané a Francouzi si brousí zuby na novou zemi, budování podmínek k životu prakticky z ničeho, otroci, válka Severu proti Jihu, Vznik jednotlivých států, Lincoln, Washington, Jefferson, Buffalo Bill, Geronimo, Levi Strauss, velké budování center průmyslu, velká hospodářská krize, Edison, Vanderbilt, Rockefeller, Carnegie, Morgan, Ford, Poe, Cooper, Američané v první světové válce v Evropě, Hemingway, Faulkner, Twin, Steinbeck, Lindberg, Roosevelt, válka v Tichomoří, Hirošima a Nagasaki, Muhammad Ali, King, Armstrong Luis a Neil, Kennedy, druhá fronta v Evropě, dohoda o půjče a pronájmu, Korea, Vietnam, vojenské základny, vměšování, strach ze socialismu, politické procesy, Irák, Libye, Gates, Apple, Microsoft, Facebook, Amazon, Trump… A mnoho mnoho dalšího. Dvě věci nemohu opomenout. Literaturu. Dvě knihy. Krev mé krve od Helen Grace Carlisle a Steinbergovi Hrozny hněvu. Potom Vietnam. Ostuda velkého národa! Mírně řečeno. Více než 30 národností vybudovalo svůj americký sen. S úctou mohu pohlížet na přínosy amerických vědců a americkou kulturu.

Přesto musím zmínit, že toto není úplný obraz U.S.A. Tato vyspělá a bohatá země si po 2. světové válce přisvojila roli, jež jí nikdo nedal a nepověřil. Rozdmýchávat strach z komunismu a dělat ze sebe policajta světa s právem vtrhnout kamkoliv, odsoudit a trestat. Tyto dvě role se netýkají amerického lidu. Ten přinášel oběti. Obraz Ameriky vytvořily vládní instituce, které označovaly, schvalovaly a trestaly. Prezidenti vykonávali. Země, která neochraňuje prezidenta nevyjadřuje svou způsobilost kázat ideály jiným zemím. Stalo se to i v důsledku zbohatnutí po 2. světové válce a poničeného velkého zbytku světa. Velké války a malé války do dnešních dnů jsou vryty do obrazu s názvem „USA pro svět“. To je fakt. Počátek 21. století je již jiný. Ekonomická závislost na dolarových půjčkách se snižuje a rovnocenným hráčem je dnes v ekonomice Čínská lidová republika. Vznikly nové silné ekonomické celky jako je Evropská unie, hledající své místo, a konjekturálně se rozvíjející BRICS. Dnes zahraniční politika U.S.A. směřuje k válečnému konfliktu. Přitom nikdo Spojené státy neohrožuje. Jen se stačí smířit s tím, že světového četníka státy nepotřebují. To ovšem znamená stáhnout své muže a ženy ve zbrani z blízkosti čínských a ruských výsostných vod a vyklidit své vojenské základny. Nemyslím, že okupované země s existencí vojenských základen jako Německo, Anglie, Itálie a další jsou nadřízeny jejich přítomnosti. Stejně jako Japonsko. Není kým strašit. Není jediný důvod k výsadnímu postavení Spojených států amerických ve světě. Doba, kdy bylo nutno chránit investice do jiných zemí, je snad minulostí. Osobně ani neprahnu po tom, koupit si Coca-Colu kdekoli ve světě. Spíš bych ocenil produkt v navštívené zemi. Je to i možná tím, že jsem se koly přepil a stejně tak starostí Spojených států amerických o zbytek světa.

Brousit si zoubky na světovládce dnes neznamená utrácet bezuzdně za zbraně. Cesta je v industrializaci nerozvinutých zemí, výstavbě průmyslu a infrastruktury. Vojenský vrtulník s vyskakujícím a střílejícím vojákem armády U.S.A. žádný pozitivní kredit a prestiž nepřináší. První mezi prvními bude ten, kdo se bude mohutně rozvíjet ekonomicky spolu s růstem životní úrovně všech, kdo se bude dělit o bohatství, neuzbrojí se a bude skutečně přítelem jakékoliv země. Křeč může přinést vměšování a hrozba. Pravicové strany mají různý název a stejné cíle. Jaké jsou možnosti změny? Co zbývá? Svobody s odposlechy a kamerovými systémy. Moderní. Je to v zájmu koho? Ještě dělba moci. Právní dělení jistě a to faktické? Lobbing. Vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Pracující lid a zaměstnanci v zákonodárných institucích? Forma dokonalá, obsah uspává, svazuje. Hovoříme o státu a jeho typu. Dravost, individualismus, vše je zboží, vše si lze koupit, obhajoba systému a manipulace s vlastní historií a programovaná podřízenost a multikulturalismus, odevzdání části státního řízení a rozhodování nadnárodním spolkům. Nejsme naštěstí v rukou žádného agresora. Obraz nepřítele je Evropě exportován přes Atlantik a ubývá těch, kteří se chovají jako militantní antisocialisté, antikomunisté a antirusisté. Nově se přiváží kontejnery a tankery protičínské politiky. Je to velké sousto a nemůže organismu Spojených států amerických nic pěkného přinést. Evropa skáče jak Washington D.C. píská. Taneček je mimo styl a nesouzní s muzikou. I country se může omrzet. Historie U.S.A. je také historií nás Evropanů a přátel v Asii. Jeden můj přítel vždy při událostech komentuje: „tak prapravnuci Evropanů v Americe opět…“. Jistě, je to více než jedna generace, ale jde o naše předky, oni to byli, kteří prchali před bídou a pronásledováním přes oceán. Já si nemyslím, že Američané jsou jiní než lidé kdekoliv na světě. Dokonce i to bohatství nepatří každému z nich. Jen jejich špičkám zachutnala moc tak silně, že si vládnoucí elita dovolovala experimentovat s ovládáním světa. Celé je to o poslušnosti. Kdo poslouchá je přítel Amerických států. A naopak. Co vadí U.S.A. na Číně a Rusku? Co vadí U.S.A. na Afghánistánu? Co neodůvodněná agrese v Iráku a Libyi? Argumenty jsou velmi slabé. Zůstávají jen mrtví a tyto země pokračují ve válčení kmenů a skupin. Že by šlo o toto? Možná. Nepochybně jde o byznys v oblasti zbrojení. Zlaté doly 20. a 21. století.

Také musím zmínit Chaplina, Sacco a Vanzetti, Roosenbergovi, stavba železnice Číňany, Hoover, snaha co nejvíce se geograficky přiblížit k Rusku a Číně, Snowden, Trump v Koreji, nepokoje po volbách prezidenta… Krásná země s přírodními drahokamy a pracovitými lidmi a plná lásky k lidem.

Někdo to kazí. Škoda. Jak z toho ven? Setkávat se. Lidé i politici. Neohrožovat se. Nevměšovat se do vnitřních amerických záležitostí. Ani z Ameriky směrem ven. Znervózňuje to.

Lidé v Americe mají jistotu ve své armádě. Lid Číny, Ruska, India mají také jistotu ve svých armádách. Tak co s tím? Život v amerických státech asi není o nic snazší než v jiné zemi. Iluze jsou spíše produktem Hollywoodských filmů a cesta ke kvalitnímu životu vede jen přes práci a štěstí. Je málo toho, co garantuje stát. Zřejmě to tak Američanům vyhovuje a občas volí mezi politickými stranami, v podstatě dvojčaty, jež se trochu hašteří. Jsou to jen velké rozdílné válčící skupiny nejbohatších, kteří umí dělat velké show. Tu skutečnou politiku dělají pro nás anonymní americké rodiny s přesahem do zahraničí. Svět však vstoupil do jejich zájmů a teritorií. Proto hysterie a demonstrace síly. Kdo ví, jak bude národ a národy Ameriky bavit být agresory a posly nedobrých zpráv. Co bych očekával ke zlepšení důvěry mezi velkými zeměmi? Rozvoj obchodu. Balíčky a balíky sankcí je produkt politiky hlupáků. Poznávejme se. Navštěvujme se. Cestujme. Špióni jsou vymírající druh. Vše se ví. Vykecá. Najde z kosmu. Rozluští. Osobní vztahy nejsou zrada. Musí se jen chtít. Důstojné mlčení je k ničemu. Aktivita a podané ruce. Pevnosti dost podobné těm středověkým lze otevřít a vzájemně se hostit. Obohacovat. Investovat. Obchodovat. Vzájemně výhodně, a ne proti někomu třetímu či čtvrtému. Je to opravdu jen přání. V U.S.A. výbor pro soupeření s Čínskou lidovou republikou. Chvály hodné. U.S.A. diktují svůj zákaz spolupracovat s čínskými firmami. Nutí Evropu, jenž servilně souhlasí. Hází to na ostatní země světa. Čínský prezident očekává zvýšení technologického úsilí, rozvoj nových oborů, soběstačnost a aktivitu čínského lidu. Do soutěže vstupují nečestná pravidla vyhlašovaná vládou U.S.A. a akceptovaná satelity ve světě či zeměmi zastrašovanými U.S.A. Nejde o zásadně novou situaci. Je to oprášená doktrína, kdy se státy brání tak, aby své ztráty rozptýlili i na své spojence. Nezapomínejme na dluh U.S.A. vůči Číně. A výši úroků z těchto dluhů.

Jisté je jedno, dnešní situace nepoškodí Čínu. Pozitivní efekty jistě najdou své místo i ve společenství zemí BRICS.

Nemohu vědět, co si vy představíte, když se řekne U.S.A. S jistým zklamáním neočekávám z této země dobré zprávy, i když bych si to spolu s Vámi přál. Nepochybuji však o tom, že dobré zprávy se budou rodit u přátel v Číně a u čínského lidu…

riel