Český reprezentant v kung-fu Sifu Jiří Hauska poskytl CMG exkluzivní rozhovor o mistrovství světa v kung-fu, které se nedávno uskutečnilo v čínském Emeishanu. Českému týmu se na zmíněném mistrovství podařilo ve velké konkurenci získat 7 bronzových a 2 stříbrné medaile.

Tým České federace Wushu ihned po skončení soutěže. Štěstí, smutek i únava po náročných 3 dnech závodů. Foto – Bára Fialová

Jakým způsobem jste se dostal ke kungfu?

Kung-fu mě vždy přitahovalo skrze filozofii a bojové techniky, ale tehdy byly jediné způsoby, jak se ke kung-fu dostat, filmy a seriály. Pro mě byl hlavní seriál Kung-fu legenda. Co se potom týká samotného tréninku, tak v podstatě jedinou možností, jak se dostat ke kvalitnímu světovému kung-fu, bylo přes ruské mistry, takže moje první cesta vedla přirozeně přes Voroněžské centrum Wushu. V té době jsem se naštěstí dostal pod vedení Yuri Belova a Michaila Česalina, kde jsem studoval chaquan a nanquan včetně imitačních stylů kung-fu. Naštěstí i v Brně začala pobočka Voroněžského centra pod vedením mého Sifu Roberta Müllera.

Jaký byl let do dějiště mistrovství světě v kung-fu, které se uskutečnilo nedávno v daleké Číně?

Let byl nad očekávání dobrý. Za dlouhé roky, co létám do Číny, se čínské aerolinky velmi posunuly směrem dopředu. Let byl tedy i přes jeho délku 9 hodin komfortní a personál byl profesionální. Co bylo během cesty zdlouhavé, byly aktuálně zpřísněné mnohonásobné imigrační a odletové kontroly v Pekingu, které teď Čína zavedla. Naštěstí ale celý tým vše zvládl a stihl navazující let.

Jiří Hauska cvičící chen tai-chi quan. Foto – Bára Fialová

Jaká byla atmosféra v čínském městě Emeishan, které hostilo zmíněné mistrovství světa?

Atmosféra v Emaishanu byla oproti minulým ročníkům velmi odlišná. I když město bylo v některých místech vyzdobeno reklamami na tuto akci, organizátoři tento rok viditelně šetřili v různých směrech. Přestože si soutěž samotná udržovala vysoký standard, aktivity jako zahajovací ceremoniál či slavnostní ukončení prakticky nebyly vůbec určeny pro účastníky soutěží, jelikož probíhaly ve stejném čase jako většina závodů. Byly cítit velké snahy o medializaci celé akce na úkor péče o sportovce. Celkově doprovodný program již nebyl tak bohatý, jako dříve a jednalo se tedy tento rok pouze o sportovní událost spíše než o předvedení kung-fu jako součást čínské kultury.

Dosáhla reprezentace České republiky na tomto mistrovství světa na medaile?

Ano. Celkové úspěchy národního týmu pod vlajkou České federace wushu nejsou tento rok vůbec malé. Jako týmu se nám podařilo ve velké konkurenci získat 7 bronzových a 2 stříbrné medaile. Rozhodně jsme se mezi ostatními týmy svými výkony neztratili. Zároveň je také, vedle medailí, důležité zmínit skvělé ohlasy zahraničních i místních týmů na české exhibiční vystoupení, kam jsme byly organizátory vybráni a mohli jsme tak prezentovat evropské wushu v rámci celostátního vysílání.

Víte, po tak dlouhé době bez světové soutěže, bylo především fantastické, po letech opět potkat lidi, kteří se rozvíjí podobně jako my a vidět, jak jim kung-fu obohacuje život a kam je trénink vede. Navíc jsme měli možnost dále poznávat neskutečné přírodní bohatství Číny, ochutnávat místní speciality, vidět místní malé školy wushu, zažít Emeiské čajové obřady a zhlédnou čínskou operu. Při každé cestě zde člověk může najít nové a zajímavé zážitky.

Výlet celého týmu do blízkého chrámu Fuhu, který probíhal samozřejmě v kung-fu stylu. Foto – Jiří Hauska

Navštívili jste kromě Emaishanu ještě další čínská města?

Jistě. Kromě Emaishanu jsme se podívali i do blízkého Leshanu, kde jsou k vidění jeskyně se stovky sochami Buddhů různé velikosti od drobných sošek až po 55metrové sochy. Později jsme navštívili hlavní město S‘-čchuánské provincie – Chengdu. Toto město se významně podílí na záchraně pand v celé Číně, takže jsme zde zkrátka museli navštívit výzkumnou stanici pro chov pand. Město nabízí i množství buddhistických a taoistických chrámů, což vzbuzuje v kontrastu velkého množství mrakodrapů, zajímavý dojem. Musím říci, že jsme měli štěstí a v paláci Qingyang jsme narazili na místní školu kung-fu a byly svědky tréninku místního mistra. Dále jsme se také vydaly do nedalekého pohoří Qingchenganu, kde jsme mimo nádherné výhledy horské krajiny viděli i množství taoistických chrámů. Zde na člověka opravdu dýchla atmosféra čínských dějin.

Kdy jste se začal zajímat o toto asijské bojové umění? Přenesl jste si určité hodnoty a filozofii z tohoto sportu i do běžného života?

Moje kung-fu cesta začala před 36 lety. Byl to postupný trénink, poznávání vlastních možností a slabostí, překonávání svého ega a vlastního já a zároveň každý závod byl a je jako malý souboj sám se sebou, se svým vlastním strachem. I v plnokontaktních soubojích člověk vždy nastupuje především sám proti sobě. Překonává své vlastní obavy, nedokonalosti a limity. Což jsou věci, které jsou podle mě nezbytné i v běžném každodenním životě. Filozofie wu-de, tedy úcta, loajalita, pokora, čest a neustálé rozvíjení sebe jako člověka ovlivnilo tedy celý můj život. Pro život je nutné pochopit, že samotná cesta je způsob hlubšího poznání tajemství vnitřního kung-fu. Toto hlubší poznání nás nutí jít dál a propojit celou filozofii s naším životem a vznikne jedna jediná cesta, že život a kung-fu jsou vlastně jedno.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze