Jakou sílu má v globální ekonomice 80% populace? Teoreticky obrovskou. Prakticky ale značná část této populace žije v chudobě či blízko ní, protože skutečný rozvoj a z něho vyplývající blahobyt si uzurpují pouze silné ekonomické mocnosti globálního severu. Přitom lidstvo dosáhlo již před několika desetiletími nepředstavitelné úrovně vědecko-technického pokroku, který poskytuje neuvěřitelnou schopnost vytvářet bohatství a blahobyt, který by v podmínkách větší rovnosti, rovných příležitostí a spravedlnosti mohl zajistit slušný, pohodlný a udržitelný životní standard prakticky pro každého obyvatele této planety.

Tento fakt zmínil při svém zahajovacím proslovu summitu G77, který se konal v polovině září na Kubě, kubánský prezident Miguel Díaz-Canel Bermúdez. Skupina G77 při OSN je volná koalice rozvojových zemí převážně globálního jihu, jejímž posláním je podpořit kolektivní ekonomické zájmy svých členů a zvýšit jejich vyjednávací schopnost při OSN. Zakládajícími členy bylo 77 států, ale od doby svého založení se organizace rozrostla. Dnes zahrnuje 134 zemí Jihu, dvě třetiny států OSN a spolu s Čínou čítá asi 80 procent světové populace.

Uskupení bylo založeno 15. června 1964 vyhlášením »Společné deklarace sedmdesáti sedmi zemí« na Konferenci OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). Od té doby se snaží vzájemnou podporou více prosadit v mezinárodní politice i ekonomice. Skupina 77 a Čína mají obrovskou odpovědnost za zastupování zájmů většiny světových národů na mezinárodní scéně. »Svět prochází změnami v měřítku nevídaném za celé století. Rozvojové země jsou stále silnější. V mezinárodní rovnováze sil dochází k výraznému posunu. A spolupráce Jih-Jih výrazně roste jak kvantitativně, tak kvalitativně,« řekl na summitu Li Xi, člen Stálého výboru Politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny.

Rozvíjející se trhy a rozvojové země se za posledních 20 let podílely až 80 procenty na světovém hospodářském růstu a nyní tvoří více než 40 procent celosvětového HDP, oproti 24 procentům před 40 lety. »Zároveň se však rozmáhá unilateralismus a hegemonismus. Některé země se uchylují k takovým praktikám, jako jsou jednostranné sankce, stavění ‚plotů a bariér‘, oddělování a narušování průmyslových a dodavatelských řetězců, což vážně podkopává legitimní rozvojová práva a zájmy rozvojových zemí a náš prostor pro rozvoj,« dodal Li Xi.

Rozvoj jde ruku v ruce s vědecko-technickým pokrokem. Ovšem prospěch z tohoto pokroku mají jen někteří. Proto bylo hlavním téma tohoto summitu jsme role vědy, techniky a inovací jako základních součástí politické debaty spojené s právem.

»Jsou to země Jihu, které nejvíce trpí chudobou, hladem, nouzí, úmrtími na vyléčitelné nemoci, negramotností, vysídlením lidí a dalšími důsledky nedostatečného rozvoje. Mnohé z našich národů jsou označeny jako chudé, zatímco by měly být správně označovány jako pauperizované. Jsme hlavními oběťmi současné světové multidimenzionální krize, cyklické nerovnováhy v mezinárodním obchodu a financích, urážlivé, nerovné směny, mezer ve vědě, technologii a znalostech a nebezpečí plynoucího z postupného ničení a vyčerpání přírodních zdrojů, na nichž závisí život na Zemi,«vyjmenovával ve svém projevu kubánský prezident. »Je potřeba napravit situaci, ve které nás zanechala staletí koloniální a neokoloniální závislosti: je to nespravedlivé a Jih již nemůže nést mrtvou váhu všech problémů. Požadujeme již nyní realizaci opožděné demokratizace systému mezinárodních vztahů,« dodal Miguel Díaz-Canel Bermúdez.

Zdraví jako byznys

Právě Kuba je jasným příkladem země, která již šest desítek let bojuje s perzekucemi vyvolanými a stále udržovanými hegemonickou mocností. Přesto se nevzdala a nepodlehla tlaku, ale naopak hledá vlastní cestu rozvoje. Příkladem může být vyvinutí vlastních vakcín proti Covidu 19. »Uprostřed největší pandemie, jakou kdy lidstvo poznalo, pouhých deset výrobců představovalo 70 % výroby vakcín proti COVID-19. Pandemie byla ostře realistickou ilustrací nákladů na vědecké a digitální vyloučení, které vzalo životy a prohloubilo propast mezi Severem a Jihem. V důsledku toho měly rozvojové země pouze 24 dávek vakcín na 100 obyvatel, zatímco odpovídající počet pro nejbohatší země byl téměř 150. V reakci na volání po větší solidaritě a odložení neshod se svět nakonec stal absurdně sobečtějším,« upozornil Bermúdez s tím, že jeho země přes to dokázala se o své a nejen o své lidi postarat.

Mnoha nemocem, které jsou častější v rozvojových zemích, lze předejít nebo je alespoň léčit. WHO ve své zprávě o světovém zdravotním stavu odhaduje, že každý rok předčasně zemře 8 milionů lidí na vyléčitelné nemoci a stavy. Tato úmrtí představují přibližně jednu třetinu roční celosvětové úmrtnosti. Průměrné výdaje na veřejné zdraví na hlavu v západních zemích se odhadují na 947 USD ve srovnání s 20 USD v zemích s nízkými příjmy. »Ale víme, že většinou nedochází k přenosu znalostí nebo pomoci s budováním kapacit. Tento nedostatek znamená, že rozvojové země se nacházejí na nejnižších úrovních globálních hodnotových řetězců, zatímco jejich výzkum v oblasti zdraví, potravin, životního prostředí a dalších oblastí je velmi omezený nebo nedostatečný v systematické devalvaci. Tento jev doprovází emigraci talentů běžně označovaných jako »odliv mozků,« vysvětlovatl kubánský prezident.

Světová zdravotnická organizace formulovala známý syndrom 90/10, podle kterého je 90 % zdrojů zdravotnického výzkumu věnováno nemocem, které způsobují 10 % úmrtnosti a nemocnosti, zatímco ty, které způsobují 90 % úmrtnosti a nemocnosti, dostávají pouze 10 % dostupných zdrojů.

Vědecko-technický rozvoj

Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel Bermúdez ve svém výstupu dál připomněl, že jsme svědky největší vědecko-technologické revoluce v historii lidstva. Věda změnila samotný běh života. Člověk dokázal poznat siderický prostor a vyvinout sofistikované stroje, které automatizují i ty nejzákladnější procesy spojené s naší existencí.

Internet prolomil hranice času a prostoru; technologický rozvoj umožnil propojený svět a zkrátil vzdálenosti tisíce mil na jedno kliknutí. Znásobil kapacity výuky a učení, urychlil výzkum a obdařil člověka netušenými schopnostmi zlepšit naši životní úroveň.

Ale tyto možnosti nejsou v dosahu každého. Mezi lety 2014 a 2018 se globální výdaje na výzkum a vývoj (R&D) zvýšily o 19,2 %, čímž překonaly růst globální ekonomiky (14,6 %). Zůstává však vysoce koncentrovaná, protože 93 % vzniká v zemích G20. »Pouze 10 ekonomik – v čele technologií ADP – představuje 90 % všech patentů na celém světě a 70 % celkového vývozu přímo souvisejícího s těmito patenty. To vysvětluje, proč se svět uprostřed největšího vědecko-technického pokroku všech dob o tři desetiletí vrátil zpět, pokud jde o snižování extrémní chudoby, přičemž míra hladu mezi lidmi nebyla na tak zoufalé úrovni od roku 2005,« vypočítává kubánský prezident.

Situace ve světě je ale ještě mnohem zoufalejší. Podle Bermúdeze je v takzvaném třetím světě přes 84 milionů dětí bez školní docházky a přes 660 milionů lidí bez elektřiny. Pouze 36 % populace používá internet v nejméně rozvinutých zemích a vnitrozemských rozvojových zemích. Oproti 92 % v industrializovaném světě. »Všimněte si, že průměrné náklady na chytrý telefon představují 2 % měsíčního příjmu na hlavu v Americe, zatímco odpovídající statistika v jižní Asii je 53 % a v subsaharské Africe 39 %. Za těchto okolností nelze hovořit o technologickém pokroku nebo spravedlivém přístupu ke komunikaci.« dodal Bermúdez.

Stejná nerovnost platí i v energetice. Nepoměr ve spotřebě energie mezi vyspělými zeměmi (167,9 GJ na osobu a rok) a rozvojovým světem (56,2 GJ) vyplývá opět z existující ekonomické a sociální propasti. A distribuce energií také zajišťuje, že se propast bude dále zvětšovat. Spotřeba elektřiny v zemích OECD přesahuje světový průměr 2,38krát a v subsaharské Africe 16krát.

Pokud ale země nemají rovný přístup ke zdrojům, k palivům či k surovinám, jsou nuceny si je kupovat. A to mnohdy dráž, než státy vyspělé. To nutí země brát si půjčky od jiných zemí a mezinárodních organizací, což je ale ve výsledku vrhá opět do větší chudoby. Při využívání finančních trhů čelily jižní státy úrokovým sazbám až 8krát vyšším než ty, které jsou účtovány rozvinutým zemím. Přibližně jedna pětina rozvojových ekonomik zlikvidovala více než 15 % svých mezinárodních devizových rezerv, aby zmírnila tlak na domácí měny. »Jen v roce 2022 muselo 25 rozvojových zemí věnovat více než pětinu svých celkových příjmů na obsluhu veřejného zahraničního dluhu, což se rovná nové formě otroctví.« upozornil Miguel Díaz-Canel Bermúdez.

Zdroje jsou, stačí změnit priority

Přitom podle účastníku summitu G77 zdroje potřebné pro komplexní řešení těchto problémů existují. Ovšem problém je v tom, že značná část financí se místo na udržitelný rozvoj celosvětově spotřebovává na překotné zbrojení. Jen v roce 2022 dosáhly celosvětové vojenské výdaje rekordních 2,24 bilionu dolarů, což jsou miliony milionů dolarů. Kolik by se dalo s těmito zdroji udělat ve prospěch Jihu?

Dosažení všeobecné a inkluzivní účasti v digitální ekonomice bude vyžadovat, aby do roku 2030 bylo v našich zemích investováno nejméně 428 miliard dolarů, což je požadavek, který lze uspokojit pouze 19 % celosvětových vojenských výdajů. Odhady »Globální komisí pro přizpůsobení« naznačují, že pouhých 9 % globálních vojenských výdajů by mohlo financovat přizpůsobení se změně klimatu po dobu 10 let a 7 % by stačilo na pokrytí nákladů na všeobecné očkování proti COVID-19.

»Ovšem kvůli mezinárodní finanční architektuře, která udržuje takové rozdíly a nutí Jih vázat finanční zdroje a zadlužovat se, aby se ‚Sever‘ ochránil před nestabilitou, kterou systém sám vytváří; která rozšiřuje kapsy bohatých na úkor rezerv nejchudších 80 % obyvatel planety, je bezpochyby architektura, která je nepřátelská vůči pokroku našich národů. Musíme ji zbourat, chceme-li skutečně pracovat pro rozvoj velké masy národů zde shromážděných,« vysvětlil kubánský prezident.

Nejen podle něj je jedinou bezpečnou cestou, jak zajistit, aby tuto světovou loď nepotkal stejný osud jako Titanic, je spolupráce, solidarita a rovnost. »V tomto ohledu uznáváme zásluhy Globální rozvojové iniciativy, kterou prosazoval prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching. Jde o inkluzivní návrh, který je v souladu s potřebou nového, spravedlivého a spravedlivého mezinárodního řádu, který právem staví rozvoj založený na znalostech do středu priorit mezinárodního systému,« dodal Miguel Díaz-Canel Bermúdez.

Čína je největší rozvojová země na světě. »Bez ohledu na to, jakého stupně rozvoje dosáhne, Čína bude vždy součástí rozvojového světa a členem globálního Jihu. Spolupráce jih-jih je vždy vysokou prioritou ve spolupráci Číny s jinými zeměmi. Toto je naše strategická volba a není to žádné dočasné opatření,« připomněl na summitu Li Xi. Cestu ke společnému rozvoji otevřela Čína několika způsoby. Tím nejhlavnějším je iniciativa Belt and Road (BRI), nebo-li Nová hedvábná stezka. »V posledních letech prezident Si Ťin-pching navrhl Globální rozvojovou iniciativu (GDI), Globální bezpečnostní iniciativu (GSI) a Globální civilizační iniciativu (GCI). Tyto tři iniciativy nabízejí čínský přístup k trvalému míru, většímu rozvoji a užší spolupráci ve světě a také poskytují důležitou platformu pro prohlubování spolupráce jih-jih.« doplnil Li Xi s tím, že spolupráce jih-jih hraje stále důležitější roli při snaze o kolektivní vzestup rozvojových zemí a při udržení pokračujícího globálního hospodářského růstu.

»Máme povinnost pokusit se změnit pravidla hry a uspějeme pouze společnou mobilizací k akci. To znamená pro naše národy jeden základní předpoklad: obnovení důvěry v nejdynamičtější prvek našich společností - v člověka a jeho tvůrčí činnost. Naplňme společně čestné poslání integrovat a zlepšit tento svět, učinit jej spravedlivějším a racionálnějším, aniž by naše sny zastínila permanentní hrozba vyhynutí,« uzavřel kubánský prezident.

Helena KOČOVÁ