HUAWEI průvodce do inteligentního světa.

USA se po delší dobu v éře po Studené válce snažily světu jevit jako patron volného a svobodného trhu. Ale v průběhu času se čím dál více projevuje skutečnost, že jejich postavení na volném a svobodném trhu pozvolna uvadá. Přestávají být tahounem nejvyspělejších technologií. I jako takový vzor tržního modelu začíná být Hongkong pro svět přitažlivější než Wall Street. A když se ten trh nechá opravdu volně fungovat, tak se začnou na světě prosazovat další tržní hráči až příliš konkurenceschopní, aby si nad nimi američtí výrobci i privilegované firmy širšího Západu a Japonska mohly udržet výraznou převahu.

Celý globalizovaný svět přechází na vlastní formu rozvoje, kterou už nedirigují, a hrozí, že se z nich stane běžný tržní hráč, jako každý jiný, který bude mít na světě jen takové místo, jak konkurenceschopné bude jeho zboží a služby. A tak přešly ke strategii pokusů o brždění rozvoje těch, kteří se příliš rozvíjí, aniž by k tomu z Washingtonu dostali privilegium. Nejznámější je technologická válka proti špičkovým čínským firmám, které chtějí vytěsnit z dodavatelských řetězců nejvyspělejších technologií.

Ve skutečnosti však i to je jen určitá špička ledovce. V kubánské Havaně nedávno proběhl dvoudenní summit 77 zemí globálního Jihu G77, který vyhlásil vědecko-technický rozvoj za svoji prioritu a 16. září vyhlásil jako světový den vědy, technologií a inovací globálního Jihu. Přitom rozvojové země dávaly jasně najevo, že v současnosti nepanuje férové globální tržní prostředí a inovativní rozvoj nově se vynořujících ekonomik je aktivně potlačován, kdy těžiště těchto snah je v USA.

Nicméně prozatím snahy o potlačování inovativního rozvoje dopadají zhruba stejně jako snahy sankcemi zadusit ekonomiku Ruska, když země, které se k nim připojily, na ně doplácí daleko více než země sankcím vystavená. O nic odlišnější není situace v sankcích na čínské technologické firmy. Největším příkladem jsou sankce na čínskou Huawei, která se poté, co sesadila americké firmy z trůnu nejpokročilejšího dodavatele technologií komunikačních sítí, stala „bezpečnostní hrozbou“ vyloučenou z dodavatelsko-odběratelských řetězců pod americkou taktovkou.

Ovšem zrovna spolu s oznámením americké ministryně obchodu Giny Raimondo jí Huawei vyslala hodně tvrdou zprávu, že tyto snahy selhaly a naopak urychlily čínský rozvoj ve špičkové elektronice. Huawei vytáhla svůj nový typ mobilu Mate60, za kterým zbytek světa včetně iPhone poněkud pokulhává. To však není to nejhorší. Všechny ty špičkové komponenty v něm nejsou ani z USA, Japonska či Tchaj-wanu. Jsou čínské a vyráběné i na čínských strojích pro výrobu čipů.

Huawei Mate 60 Pro (Foto/Oficiální web firmy Huawei)

Americké restrikce vyvolaly ohromné nasazení prostředků na nový vývoj k čínské soběstačnosti v těch částech dodavatelských řetězců součástí a výrobních zařízení k produkci čipů aj., které zatím v pohodě přenechávala zavedeným tržním hráčům. Teď však byla k investicím sem přinucena a tak je přesměrovala. A Čína má teď dost kvalifikované lidské síly nejen, aby byla dílnou světa, ale aby byla i výzkumnou a vývojovou laboratoří světa. Čínské univerzity chrlí obrovská kvanta absolventů ve STEM oborech, tj. věda, technologie, inženýrství a matematika. Ty jsou mezi čínskými studenty i vysoce atraktivní, zatímco v USA radši studují, práva nebo gender studies a být něčím tak „zpátečnickým“ jako inženýrem se tamní mládeži moc nechce. Podle pár let staré studie Georgetown University Washington produkovaly v roce 2000 americké univerzity dvakrát tolik doktorantů ve STEM oborech než Čína, v roce 2007 však Čína USA předehnala a čeká se, že počet absolventů s Ph.D ve STEM oborech bude v Číně dvojnásobný oproti USA roku 2025.

USA samozřejmě velice využívají odlivu mozků odjinud, takže jsou hojně zásobeny třeba absolventy indických univerzit, ale Číně se každopádně podařilo vyvinout technologie pro špičkové polovodičové výrobky jako 7 nm čipy a stroje, pomocí nichž se vyrábí jako zařízení pro mikro-litografii, takže sankce na jejich dovoz do Číny se minuly účinkem a postihly spíše výrobce na Západě.

Ty miliardy, které do toho v Číně nalily, se tedy vyplatily a nyní se to projeví v dalším přesměrování světových dodavatelských řetězců a posílení postavení Číny jako dílny světa i v oborech, které byly výlučnou doménou některých výrobců ze Západního okruhu.

Člověk by si tedy mohl myslet, že se washingtonští jestřábi ve svých kalkulacích poněkud přepočítali. Jenže v USA se tím samozřejmě mnozí zasvěcenci zabývali. Odborníci přímo z odvětví těchto výrob hlasitě lamentovali, že jim politici svými hrátkami jen kazí kšefty a oslabují pozici amerického průmyslu a důvěryhodnost amerických firem, kterým se může do businessu navézt kdejaký byrokrat, když oni věci znalí vědí, že to fungovat nemůže. Také úkolové síly různých amerických vládních agentur se vyjádřily, že takto se čínský technický rozvoj zastavit nepodaří, jen se urychlí rozvoj Číny v těch směrech, kde dosud nebyla soběstačná.

Dosažený výsledek – tedy krach pokusů vylučovat Čínu ze špičkového polovodičového průmyslu aj. – američtí zasvěcenci přesně předpokládali. Ozývají se tedy hlasy o tom, že americká politická elita žije v jakési od reality odtržené bublině a jsou důvody k pochybnostem o její kompetenci k takovému rozhodování.

Fotografie ukazuje techniky ze Semiconductor Manufacturing International Corp (SMIC) na inspekci továrny této společnosti v Pekingu. (Photo/Xinhua)

A tak to vypadá, že Huawei nám svým modelem Mate 60 začne se stejnou změnou v oboru, jakou svého času na trh mobilních telefonů přinesl iPhone a iPhone se bude muset hodně otáčet, aby nedopadl jako kdysi nedostižná Nokia.

Jenže je to zase jen špička ledovce. Je to spojeno s naprostým předěláním dodavatelských řetězců v čínském polovodičovém průmyslu, kdy možná nejvýznamnější je, že čínský výrobce mikročipů SMIC rozjíždí výrobu 7 nanometrových mikroprocesorů čistě postavenou na čínských dodavatelských řetězcích včetně strojů, na kterých to vyrábí, takže na to mají i čínské EUV mikro-litografické stroje. Všechny sankce se tak ukazují být marné, naopak urychlující vývoj, ze kterého měli Západní výrobci obavy.

Samozřejmě, že tyto sankce s sebou kromě vytvoření konkurence v oborech, kam se zatím Čína necpala, nese i další důsledky. Mezi čínskými i jinými spotřebiteli se tím vytvořilo povědomí, že bude lépe kupovat si čínské mobily aj. než ty od arogantních Američanů. A to na obrovitém spotřebitelském trhu Číny je pro americké prodejce dost nepříjemné. Také dodavatelské řetězce vycházející ze zemí a od firem, kam sahají dlouhé prsty Washingtonu, začínají být pro mezinárodní odběratele vnímány jako rizikové.

Ty sankční politiky jsou tedy evidentně vedeny nějakou ideologií, která je úplně mimo mísu.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG