R&D Photo:Xinhua

Současná světová civilizace se potýká s řadou problémů. Někteří však poukazují, že hlavním kořenem problémů je zpomalené tempo technického pokroku, z něhož vyrůstají další následné problémy. Jejich odpůrci vůči tomu zkouší namítat, že technický rozvoj je nejrychlejší, jaký kdy byl, když tu přeci máme Průmyslovou revoluci 4.0 a když si koupíme telefon, tak vyjde z módy a je překonán novějším modelem dříve, než se naučíme plně zacházet s tím starým.

Zastánci inovativní stagnace však tvrdí, že to jen vytváří falešnou iluzi technického pokroku, v jaké žijeme. Tvrdá čísla o nárůstu potenciální produktivity výrobních faktorů totiž ukazují, že nárůst produktivity přinášený technickými inovacemi býval v časech II. průmyslové revoluce od 90. let 19. století do energetické krize počátkem 70. let 20. století zřetelně rychlejší než v pozdějších časech. A ač v dobách revoluce mikroprocesorů ze Silicon Valley technický pokrok zrychlil, tak tempa z časů II. průmyslové revoluce nikdy nedosáhl a později zase poněkud zpomalil.

Na Západě se mezi technickými nadšenci tudíž šíří konspirační teorie o neo-malthusiánském spiknutí proti průmyslové civilizaci, které přišlo s různými teoriemi mezí růstu a únosem ekologických hnutí k politickým účelům proti industrializaci. Kdy během nerůstu se prý krásně vládne oligarchii, zatímco konkurenční prostředí spojené s růstem nadvládu oligarchů podvrací. Vyznavači těchto konspirací mj. obviňují neo-malthusinánce z podfinancování výzkumu jaderné fúze a z politik zbytečně drahých energií a zadušených investic do energetiky a těžby.

Jestli na tom něco je a do jaké míry je to přitažené za vlasy, o tom se dá spekulovat. Pravdou však je, že konkurence v nových technologiích, byla v poslední době dost tlumená. Také proto země BRICS na jednom ze zasedání jejich technických skupin vyzvaly k prolomení té stagnace v technickém vývoji a k vyvolání nové průmyslové revoluce tažené inovacemi v BRICS.

A ukazuje se, že fungovat by to mohlo i pro rozhýbání inovací na ospalém Západě. Např. americké pokusy zadusit čínský rozvoj polovodičového průmyslu vyvolaly v Číně ohromné investice do těchto technologií navíc. To však probudilo i výrobce v oboru na Západě a investiční aktivita do nových čipů a výrobních technologií se okamžitě zvýšila všude po světě a akcie těchto západních firem na rozdíl od ostatních průmyslových oborů značně vzrostly. Vypadá to tedy, že investice do technického pokroku v Číně na Západ působí jako budíček, kde také rozhýbají investiční aktivitu a přispějí více k technickému rozvoji a ke zvýšení produktivity lidské civilizace jako celku. Takže platí, že urychlení inovací v Číně urychluje inovace i na Západě a zažehnává tak i Západní technologickou stagnaci.

A Čína bere výzkum a vývoj natolik vážně, že její podíl těchto výdajů na HDP převyšuje podíl výdajů na obranu. Zjevně své odhodlání k vysoce kvalitnímu rozvoji – tj. rozvoji taženému inovacemi a zvyšováním produktivity – myslí opravdu vážně a očekává, že takovýto rozvoj ji na geopolitické scéně vynese do vyšších pozic než harašení zbraněmi.

Za poslední rok její výdaje na výzkum a vývoj vyrostly o 10,1 procenta na 3,07 bilionu yuanů (421,97 miliardy $). Nárůst těchto výdajů si drží závratné tempo. Roku 2012 překročily její výdaje na výzkum a vývoj 1 bilion yuanů, roku 2019 to byly už 2 biliony a za pouhé tři další roky roku 2022 už přesáhly 3 biliony yuanů, neboť inovacemi taženému rozvoji patří budoucnost a Čína chce být tím, kdo civilizaci sdílené budoucnosti lidstva k takové budoucnosti dovede.

Rychlost nárůstu podílu výdajů výzkumu a vývoje na HDP dosáhla loni 2,54 procenta, když předtím rostla jen o 0,11 procent ročně. Ovšem je zatím v celkových výdajích 13. na světě.

Výrazně loni vyrostly výdaje na výzkum a vývoj v podnicích, kde dosáhly 2,39 bilionu yuanů, tj. meziroční růst o 11 procent. Takže společnosti vydávaly 77,6 procenta všech národních výdajů na výzkum a vývoj a jejich podíl tak narostl o 0,7 procenta.

Samozřejmě, že v pragmatické Číně většina výdajů jde na vývoj technických inovací a na aplikovaný výzkum, ale v roce 2022 investice do základního výzkumu přesáhly poprvé 200 miliard yuanů, když dosáhly 202,35 miliardy yuanů, což je meziročně nárůst o 11,4 procenta, takže Čína je druhá na světě.

Na výdajích na základní výzkum se 44,8 procenty podílely univerzity a státní výzkumné ústavy pak z 38,3 procent.

Většina výdajů na výzkum a vývoj je tedy buď z podnikové sféry, nebo od univerzit, vlastní státní výdaje na výzkum a vývoj dosáhly 1,11 bilionu yuanů, což byl meziroční nárůst o 3,4 procenta.

Nicméně vláda podporuje podniky investující do výzkumu a vývoje daňovými pobídkami. A tak roku 2022 dosáhl počet podniků špičkových technologií získávajících daňové odpočty na své výzkumné a vývojové projekty 11,7 procent.

Pokud jde o podíl různých čínských regionů, v nichž je různá míra rozvinutosti, tak podíl východní oblasti dosáhl 2,02 bilionu yuanů, když narostl o 10,4 procenta, v centrální oblasti Číny, která není tak rozvinutá, byl nárůst o něco rychlejší a povyrostl o 11,9 procent. Výdaje na výzkum a vývoj v nejrozvinutějším ekonomickém pásu řeky Yangtze, kde sídlí tahouni čínských inovací, dosáhly 1,48 bilionu yuanů, tj. nárůst o 10,4 procenta.

Nová generace „umělého slunce“ HL-2M Photo: Courtesy of the Southwestern Institute of Physics

V Číně samozřejmě netrpí žádným podfinancováním ani zmiňovaná jaderná fúze. Před pár dny se na čínské zpravodajské stránce sina.com dokonce objevila zpráva, že jejich výzkumníci jsou odhodláni do roku 2049 začít pomocí jaderné fúze vyrábět elektřinu komerčně, protože v čínském pokročilém experimentálním supravodivém tokamaku (EAST) přezdívaném čínské „umělé slunce“ dosáhli dalších průlomů, které je k takové domněnce opravňují, jak říkají vědci z Institutu plazmové fyziky Čínské akademie věd (ASIPP) v Hefei ve východočínské provincii Anhui.

Projekt EAST spuštěný v roce 2006 dosahuje v tomto výzkumu neustálého pokroku a letos v dubnu se jim podařilo udržet horkou fúzní plazmu po dobu 403 sekund, když ještě v roce 2017 to zvládli jen po dobu 101 sekund.

Zajímavé je, že čínští vědci svému fúznímu projektu tak věří, že souběžně s výzkumem fúzních reaktorů probíhá i vývoj komplementárních inovací, kterých bude rovněž zapotřebí, neboť jenom vylepšit Tokamak stačit nebude. Ty další inovace by mohly přinést pokrok i v jiných oborech, stejně jako třeba kosmický výzkum přinesl značné pokroky používané i jinde, až tak, že se říká, že kosmickému výzkumu vděčíme i za suchý zip.

Díky Číně tedy nejspíš éra určitého zpomalení technického rozvoje lidstva skončí.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG