Výlet na horu Emei byl můj úplně první výlet v Číně a zatím jsem tohle místo navštívila třikrát. Celý národní park je osázený buddhistickými kláštery a ve spojení s krásnou přírodou, klidem okolních lesů a zurčením protékajících potoků má tohle místo nenahraditelnou atmosféru. Hora Emei je jednou ze čtyř hlavních buddhistických hor v Číně： 五台山 Wutaishan v provincii Shanxi, 九华山 Jiuhuashan v provincii Anhui, 普陀山 Putuoshan v provincii Zhejiang a 峨眉山Emeishan v provincii Sichuan. Zde bych dále ráda zmínila, že hora Emei je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Klid idylické krajiny může narušit snad jenom velký dav turistů, pokud se rozhodnete cestovat během jednoho z hlavních čínských svátků. To se mi stalo, když jsem se na Emei Shan vydala poprvé. Rozhodli jsme se v té době s mými spolužáky z Yunnan University 云南大学Yunnan Daxue vyrazit na výlet do Chengdu a na Emei Shan během 中秋节 Zhongqiujie, Svátku středu podzimu. Všichni z nás byli v Číně úplně poprvé a nikdo neměl tušení, že se v tento čas vydají obdivovat krásy hory Emei nejen lidé z blízkého okolí, ale i spousta dalších turistů z různých koutů Číny. Čekal nás velmi netradiční zážitek. Jako skupinka zahraničních studentů, čerstvě po příjezdu do Číny a mluvící jenom trochu čínsky, jsme se pro mnoho čínských turistů stali stejně velkým lákadlem, jako hora samotná. Setkali jsme se s nevyčíslitelným počtem zvědavých pohledů, pozdravů, žádostí o společnou fotku či o kontakt na WeChat. Byla to pro nás dobrá příležitost skočit do čínského prostředí rovnýma nohama a přinesla spoustu živých vzpomínek, na které určitě nezapomenu.

Podruhé a potřetí jsem horu Emei navštívila v zimě, konkrétně během svátků 元旦节 Yuandanjie a potom ke konci 春节Chunjie, doslova Svátku jara - období, kdy se slaví čínský nový rok. K zimnímu období patří chladnější počasí, zažili jsme i sníh, ale tato zimní výprava se nám odměnila klidným prostředím, které rušilo jen křupání sněhu pod našimi botami, a azurově modrá obloha bez mráčku při východu slunce na vrcholu. Byl to jeden z nejkrásnějších výhledů, které jsem kdy viděla.

Ať už se rozhodnete pro nezapomenutelný cestovatelský zážitek během hlavních čínských svátků, nebo zvolíte klidnější období, které nabízí příležitost si naplno vychutnat krásy místní přírody a zaposlouchat se jak do šumění stromů, tak i do křiku opic (které obývají místní lesy a vyskytují se tam v hojném počtu) - jaký je nejlepší způsob, jak se na horu Emei dostat? Pojďme se na to podívat a najít způsob, který vám bude nejvíc vyhovovat.

Pokud cestujete z Chengdu, nejlepší možnost je zvolit cestu vysokorychlostním vlakem z vlakové stanice 成都东站 Chengdu Dong Zhan nebo 成都南站 Chengdu Nan Zhan do stanice 峨眉山站 Emei Shan Zhan. Cesta trvá jenom 1:20 h, vlak je prostorný, čistý a pohodlný. Pro mě je to nejoblíbenější způsob cestování. Pokud nemáte rádi vlaky, nabízí se alternativa cesty autobusem z autobusového nádraží 新南门汽车站 Xinnanmen Qiche Zhan, tato cesta trvá okolo 2,5 h. Jízdenky je možné zarezervovat (stejně jako ubytování) například přes aplikaci Ctrip, či přes miniprogram v aplikacích WeChat nebo Alipay.

Z vlakové stanice Emei Shan Zhan je poté možné dojet linkou autobusu 5A nebo 12 přímo k chrámu 报国寺Baoguosi, kde se nachází hlavní brána pro vstup do národního parku hory Emei. Pokud už jste unavení, můžete k této bráně dojet i taxíkem, z vlakového nádraží je to okolo 10 minut cesty. Vstupné do národního parku činí CNY 185 (v zimním období je vstupné o něco levnější). U této hlavní brány si koupíte vstupenku a dobrodružnější část cesty může začít!

Pokud se na Emei Shan rozhodnete jít pěšky, je vhodné se připravit na jednodenní dlouhý a náročný výstup, po kterém už budete mít větší část cesty za sebou a druhý den ráno již snadno dojdete až k soše bodhisattvy Samantabhadra na samotném vrcholu hory, kde můžete pozorovat východ slunce. Samantabhadra doslova znamená “vše dobré,” je důležitým buddhistickým bodhisattvou a je spojován s meditací.

Východ slunce si rozhodně nenechte ujít. Pokud se vám poštěstí a bude krásné počasí, naskytne se jedinečná příležitost výhledu na sečuánskou krajinu a vrcholky okolních hor, které spolu s buddhistickým prostředím, v blízkosti sochy bodhisattvy Samantabhadra a okolních buddhistických klášterů, vytváří nezaměnitelnou atmosféru. V číslech: první den půjdete z 报国寺Baoguosi do 雷洞坪 Leidongping, je to necelých 20 km chůze, ale po schodech prudkým stoupáním. Druhý den vás potom čeká jen kratší procházka z 雷洞坪 Leidongping k 金顶 Jinding (doslova Zlatý vrchol), je to cca 4 km cesty.

Pokud půjdete pomalejší chůzí a nestihnete dojít za jeden den až do Leidongping, není se čeho bát. Je možné přespat v jednom z buddhistických klášterů v polovině cesty. Je potom však nutné počítat se zbývajícím delším úsekem na druhý den a také zvážit vaše časové možnosti, abyste měli dostatek času na celkovou cestu nahoru i dolů.  Pokud byste se část cesty chtěli nechat poponést, nabízí se (pro nás Evropany naprosto netradiční) možnost najmout si muže s nosítkem - je to takové lehátko s rukojetí vpředu i vzadu, nesené většinou dvěma muži - a ti vás na daném úseku cesty ponesou. Další možností pro fyzicky méně zdatné je dojet autobusem z Baoguosi do Leidongping, odkud je to na samotný vrchol už jen okolo 2 hod. pomalou chůzí. Pro ty, co nemají chůzi rádi, odsud jede až k vrcholu lanovka. Cena autobusu je CNY 90 za zpáteční jízdenku, lanovka stojí CNY 65 za cestu nahoru, CNY 55 za cestu dolů (ceny se můžou časem změnit).

Co si nezapomenout vzít s sebou? Kromě dostatku tekutin a svačinek (dají se dokoupit i v malých stáncích po cestě) si určitě nezapomeňte trekové hole - usnadní výstup do kopce a slouží jako obrana před opicemi, které se naučily krást lidem jídlo z batohu. V zimním období potom určitě oceníte jednoduché nesmeky. Místní lidé jsou skvělí obchodníci a počítají s tím, že si turisté některé nezbytnosti mohou zapomenout vzít s sebou. Proto jsou i tyto pomůcky k dostání i přímo v areálu národního parku hory Emei, stejně jako třeba deštníky nebo pláštěnky.

Nocleh v jednom z místních klášterů rozhodně musím doporučit. Můžete se zaposlouchat do zvuků gongu během ranní či večerní modlitby a nasát nezaměnitelnou vůni vonných tyčinek. Pokoje bývají skromné, ale čisté. Protože se nacházíte v prostoru svatyně, muži a ženy nesmí spát společně v jednom pokoji. Je dále možné se ubytovat v jednom z hotelů kousek pod vrcholem hory, v místě nazvaném 雷洞坪Leidongping (poblíž se dá dojet i autobusem a mezi nejnovější atrakce patří sjezdovka pro nadšené lyžaře či snowboardisty). Pokud se chystáte na Emei vyrazit v rušnějším období, rozhodně doporučuji si ubytování zarezervovat předem, třeba přes aplikaci Ctrip, či přes miniprogram v aplikaci WeChat nebo Alipay.

Pro cestu dolů doporučuji využít autobusu - je sice možné sejít úplně dolů pěšky, ale potřebujete na to ideálně skoro celý den navíc. Dlouhé sestupy dolů z kopce, a to v naprosté většině cesty po schodech, může být velmi náročné a bolestivé pro kolenní klouby i u fyzicky zdatného jedince. Přece jenom se jedná o sestup okolo 2000 výškových metrů dolů.

Při běžném tempu vám na výlet stačí dvě noci a dva dny - v pátek odpoledne po práci vyrazíte z Chengdu a přespíte ve městě Emei, nebo poblíž vstupu do národního parku u Baoguosi, v sobotu dorazíte kousek od vrcholu, v neděli ráno se pokocháte výhledem slunce a v neděli v odpoledních hodinách se vrátíte zpátky do Chengdu. Musíte brát v potaz, že přímo v areálu národního parku vede několik různých cest na vrchol hory Emei a tyto cesty jsou různě dlouhé. Dále, každý má jiné tempo chůze, proto je vhodné zvolit správnou variantu dle individuálních možností. Strávit na hoře Emei více než dva dny také není špatný nápad, tohle místo opravdu stojí za to a i já věřím, že se tam znova vrátím.

VB