Určitě se Vám to stalo. Navyknete si na výrobek. Za vysokou cenu dobrá kvalita. Třeba břity, s nimiž se muži stávají hladce oholeni, a tím získávají na dokonalosti. Zvyknete si. Cena jde pomaloučku nahoru. Vy jste ale navykly na konkrétní značku. Nadáváte, ale kupujete. A pak se to stane. Objeví se od téže firmy břit nový. Reklama. Je brutálně drahý. Ne. Ne. Držíte se toho svého, původního. S buldočí věrností. Ale ouha. Ty Vaše oblíbené holící břity jsou nějaké, nějaké, no tupé. Již tak dokonale neholí. No dobrá. Sáhl jsem nešikovně na nějakou špatnou šarži se špatnou kvalitou. Koupi zopakujete. Opět tupost. Tak to ne. Nadáváte. Moc silně. Potom jdete a koupíte ty nové břity za nehoráznou cenu. Holíte se a nadáváte. Výsledek je vynikající. Průběžně nadáváte a průběžně nakupujete za zločineckou cenu. Čas utíká. Ceny rostou, kvalita se houpá. Jste pořád stejně oholen. Holí také Vaši kapsu. Nebráníte se. Smiřujete se. Víte o tom, že o Vás vědí. Nakupujete s „klab“ kartičkou. S malinkou slevičkou. Jste jeden ze členů klabu hlupáků. Otrnete. Vzpomenete si na dobré břity za rozumnou cenu. Jste jen obětí v objetí manipulace s kvalitou a cenou. Že byste přešel na jinou firmu a značku? Nelze. Není. Jedině kalafunu a stírání štětin jako u prasátka. Žádná konkurence. Jen zmanipulovaná nabídka a vděčný, vděčný tedy hloupý, trh s omezenými kupujícími.

Kvalita, konkurence, změnili svůj obsah. Byly zprivatizovány. Nejsou pro každého. Těžká monopolizace, tedy monopolizace nejen smontování finálního výrobku na jednom či dvou místech na světě se týká také monopolizace výroby dílčích, jednotlivých, součástek a komponentů. Velké úsilí je věnováno obraně tohoto monopolního postavení. Tak to není konkurence, jen její falešná podoba zvyšující ceny, snižující užitnou hodnotu, kvalita je nekvalitou. Odpadá potřeba kvality a odvětví výrobků s monopoly se vyprazdňují, neboť jde o marné a zbytečné úsilí výrobců. Potom již stačí západním firmám hlídat si světový trh. Včas vystřelit na poplach a politická garnitura vymyslí politická hesla a vygeneruje nějakou obecnou filozoficko-ekonomickou tezi.

Tak se objevila slovní fabulace jako výraz strachu z čínské konkurence. Je to bezobsažný termín „odstraňování rizik“. Hodí se spíše k vyjádření obav, stranu z vlastních chyb, trvalé obezřetnosti a vyjadřuje ale také nebezpečnou akčnost. Aktivitu vůči něčemu a zároveň nikomu. Víme to: proti Čínské lidové republice. Proč? Není to složité. Heslo „odstraňování rizik“ má také v některých letech zcela specifickou podobu. Projevuje-li občan vysokou aktivitu v povolených komunistických či silně a skutečně levicových stranách, je také „rizikem“ pro režim a jen těžko může vykonávat vedoucí či řídící funkci. O kádrové upozornění se postarají exponenti z jeho okolí a nadřízení. Ústava neústava. Tyto věci nekončí u soudů. V podmínkách antikomunistické hysterie jde každému o funkci, pozici, tedy o chleba. Možná, že přijde čas náprav v právním smyslu a narovnání občanských práv bez diskriminace za politické názory. Mnohé tyto skutečnosti jsou maskovány jinými záminkami. Veřejnost o tom ví, je však zahleděna do svých starostí a je tradiční pasivní a lhostejná. Ale zpět k jádru věci v ekonomické oblasti. V rozporu se deklarovanou strategií je Čína intenzivně navštěvována průmyslovými veličinami, jako je Gates, manažeři Apple, Siemens, BMW Group, Starbucks a mnoho, mnoho, dalších. Zahraniční kapitál umí velmi dobře posoudit, co je výhodné a co nikoliv. Investice v Číně stoupají.

V této souvislosti je zajímavé se podívat na dluhy. Přes skrytost údajů je zřejmé, že přibližně 15 zemí světa dluží více než 100 % jejich HDP. Čínská lidová republika je přitom významným věřitelem i mnoha rozvinutých zemí a její každoroční půjčky jiným zemím jsou v řádech desítek miliard dolarů. Čínské půjčky jsou číslo jedna na světě. Je to zajímavé, že? Záměr „odstraňovat rizika“ zní velice vtipně. Do rizika vstoupila Čína. Pokud dojde to takzvané „odstraňování rizik“ do čisté nuly, někdo velmi prodělá. To se objektivně nemůže stát. Státy ve spolku s U.S.A. nejsou jednotní a důslední. Určitě nebudou tratit za úsměv strýčka sama. Jsou tak trochu na křižovatce. Spolupracovat s Čínou a BRICSem? Riskovat? Čas utíká a čínská ekonomika roste a expanduje. Škoda jen že „Česká republika si hraje na tvrďáka“, místo aby myslela na československo-čínskou tradiční spolupráci a své firmy, které by chtěly, ale musí hrát ochotnické divadlo a upřednostňovat Taiwan před kontinentální Čínou. Nynější vláda a většina v parlamentu i v senátu si to tak přejí. Vydrží to do nových voleb, myslím. I když. Za nás stejně již dlouho mluví jiní. Kostky jsou vrženy. Snad si nás v budoucnu všimnou opět čínští turisté! Pochopitelně až horečka Evropy a U.S.A. po nemoci zvané „odstraňování narcismu zcela pomine“.

Vracím se k těm holícím břitům ze začátku mé úvahy. V podstatě je jedno ve kterém obchodě nakupujete. Zdá se mi, že je tam pořád to stejné zboží, stejný sortiment a stejná nabídka. Kde je to jiné zboží z jiných zemí? Ptám se. Inovace minimální. Sáčky a pytlíčky přifouknuté vzduchem. Barva. Malá písmena. Stydlivě schovaná a často nečitelná doba spotřeby. Tedy to nejzazší datum. Bez proměny. Kde je asijské zboží? Monopol sítě a monopol dodavatelů. Pravdivé a smutné. Vypadá to jako omezená síla. Občas se prohodí regály. Jediná a špatná změna. Kde se ztratila konkurence značek ze zemí Evropy, neřkuli světa. Možná by to bylo drahé? Neekonomické? Kdo to ví. Jen posuzovat kvalitu? Výrobky od jedné firmy?

Rád bych vyzkoušel břity i z jiné země a světadílu. Možná bych byl spokojenější.

Bude to jistě chvíli trvat, ale věřím, že dobré zprávy jsou na cestě.

riel