Ani za mák nerozumím jaderné energetice. Laicky bych popsal fungování jaderné elektrárny. Jsem všema deseti za výrobu elektrické energie z jádra. Vím však jednu věc. Postavit jadernou elektrárnu na pobřeží v blízkosti oceánu beru jako lidskou hloupost. Ještě k tomu v tom problematickém místě v pásu erupcí a pohybu zemských desek. Stalo se to v roce 2011. Celý svět to viděl. Jen shodou okolností nedošlo k fatálním důsledkům pro svět. Zdálo by se, že rozum vítězí nad lidskou nedokonalostí. Omyl. Do Tichého oceánu teče kontaminovaná radioaktivní voda!! To je neuvěřitelné. Neomluvitelné. Přece není možné, aby hlupáků a ignorantů bylo tolik a ovládli špičky odborných subjektů a autorit!

Omlouvám se, ale ani toto nelze zcela vyloučit. Nabízí se však ještě i jiná vysvětlení. Experiment a provokace. Nejde o ekologickou havárii. Nic se nepokazilo, žádné technické zařízení neselhalo. První informace o plánu vypouštění kontaminované radioaktivní vody vyvolalo pobouření světové veřejnosti a geografických sousedů Japonska. Je smutné, že země s neblahou zkušeností z užití energie jádra jde nepochopitelnou cestou. Jistě každý soudný neodborník chápe, že následky fukušimské události jsou vážné a není jednoduché je odstranit. Hovoří se o tom, že plán počítá s tak zvaným postupným vypouštěním.

Jaký je vlastně celkový objem kontaminované vody? Více nebo méně než 1 milion tun? Postupné vypouštění? Kde? U břehů Japonska? Jistě jsou známy směry toků mořských proudů. Kam bude výtok směřovat? Do tichého oceánu nikoho? Jaký bude vliv tropických bouří a hurikánů? Má mořská voda s rozdílnou solicitou schopnost rozptylu anebo naopak koncentrace v hloubkách? Ptám se jako laik. Jistě si podobné otázky kladou rybáři, oceánologové a těžaři z mořského dna a obyvatelé relativně vzdálených ostrovů v celém asijsko-pacifickém prostoru.

Znepokojení, a to velmi vážné, projevila Jižní Korea a Čína. Není se co divit. Kde jsou záruky ovládnutí oceánu a garance, že se tato voda nedostane do Japonského, Východočínského a Jihočínského moře. Jistě není možno vyloučit možnost kontaminace nejen vody, ale ryb a dokonce pobřeží. Dlouhé japonské pobřeží je přirozeně v ohrožení. Miliony lidí žijí z lovu mořských živočichů a další je konzumují jako základní zdroj obživy. Nejde o lokální ohrožení a ohraničený problém. Co my suchozemci vůbec víme o procesech vlivu chemických látek na život v mořích a oceánech. Chráníme si řeky a rybníky a stojí nás to značné úsilí a často se nám to nedaří. Objemy kontaminovaných vod se minimalizují a procházejí systémem pokusů o jejich čištění a jsme v tom zásadě úspěšní. Zde však jde o obrovský objem hmoty, který i když jistě projede částečnou filtrací a úpravou i nadále bude obsahovat beta zářič tritium. Voda je nebezpečná při styku s pokožkou. Jistě se bude odpařovat. Vdechnutí tak může být velmi škodlivé. Připusťme, že v oceánech a mořích se již nachází chemické látky vyrobeny člověkem a vezměme v úvahu i přírodní prvky, jenž jsou v oceánech koncentrovány u mořského dna či přímořských pobřežích. To jistě ví odborníci Mezinárodní agentury pro jadernou bezpečnost, která již povolila „obohatit“ oceán o prvních 8 000 tun kontaminované „fukušimské kyselinky“.

Prosím, neberte to jako posměch. Nikoliv. To je přesně ta situace, kde jako lidstvo, státy a nadnárodní organizace selháváme. Cožpak se sešla reprezentativní porada špiček vědy a technologií, aby Japonsku bylo pomoženo? Fukušimská událost je poučením ale i výstrahou. Společné kolektivní řešení by mohlo sejmou podezření a posunout naše poznání a možnosti. Ano, probíhají protesty. Kdo bude platit odškodné rybářům? A případně nemocným? Jistě Japonsko. Brzy zapomeneme? Možná. Prý za 13 let bude beta zářič odbourán z 50%. Co bude za 25, 30 let? Vítězství člověka nad radioaktivitou. Snad bez mutací v mořích a škodách na biodiverzitě. Doufejme, že bez újmy na zdraví mořeplavců, rybářů a dvojic v podvečeru na plážích.

Nelze se divit reakcím Čínské lidové republiky na tato fakta. Čínskému vedení a vědcům chybí v celém tom procesu transparentnost a je toho názoru, že likvidace kontaminované radioaktivní vody není a nemůže být jen záležitostí Japonska a chápe postup Japonska jako nebezpečný čin ohrožující nejen Čínskou lidovou republiku, ale i jiné sousední země. Lze se oprávněně domnívat, že mlčení a zatajování a další postup Japonska negativně ovlivní vztahy zemí v tomto prostoru a budou poškozeny již napjaté vztahy mezi Japonskem a Čínskou lidovou republikou. Mnohé sdělovací prostředky tlumí obavy. Je otázkou v čím zájmu tak konají. Mezinárodní agentura pro jadernou bezpečnost v jiných případech burcuje a řádí jako čertík. V tomto případě, zdá se mi, oplývá žoviálním pochopením a benevolencí. Kde tedy, v jakém místě se bude x let vypouštět fukušimská voda? Svět je, zdá se, zahleděn do jiných míst. Protesty sice probíhají, ale nemají potřebnou intenzitu. Čemu bych ten nezájem přičetl? Omlouvám se. Můj skromný názor je, že „svět řízený blázínky“ (což je výraz pro blázny) již málo co dojímá či burcuje občany. Zřejmě nic nepřekvapuje. Snad únava nebo jen lhostejnost? Ekologie na ústupu? To snad ne! Tipuju, že je to stav nedůvěry a rezignace. Politici mají ústa plná slov, jímž již věří jen ti nejoddanější. Výborně to vystihuje české slovo „trudomyslnost“. Chybí racionalita a návrat k trpělivým řešením ve spolupráci států. Čínská zahraniční politika vždy byla nakloněna spolupráci a efektivním řešením. Oprávněné obavy Číny i v tomto případě přetrvávají. Pro japonské císařství promarněná šance a pošramocená pověst.

Z Japonska a Fukušimy žádné dobré zprávy. Ty musí přijít a přijdou z jiného místa…

riel