Ve vesmíru je pouze jedna Země jako společný domov lidstva. Bohužel tato planeta, na kterou se spoléháme na živobytí, čelí obrovským a bezprecedentním krizím, známým i neznámým, předvídatelným i nepředvídatelným. Zda je lidská civilizace dokáže přežít, se stalo existenčním problémem, kterému je třeba čelit. Jak si řešení současných problémů představuje druhá největší ekonomika světa, představila Čína v dokumentu nazvaném Bílá kniha - Globální komunita sdílené budoucnosti: Čínské návrhy a akce. Dokument vydává v době výročí deseti let fungování iniciativy Pás a stezka (Belt and Road Iniciative) u nás známé jako Nová hedvábná stezka, která je jedním z mnoha mezinárodních projektů snažících se o lepší spolupráci mezi národy.

V našem světě existuje více než 200 zemí a regionů, přes 2 500 etnických skupin a obrovské množství náboženství. Ovšem jejich soužití není vždy jednoduché. Všechny země nesou odpovědnost za bezpečnost této planety a budoucnost lidstva. Pokud honba za mocí a ziskem přeroste v krutou konkurenci nebo dokonce ozbrojený konflikt, jistým výsledkem bude sebezničení.

Proto existují mezinárodní organizace jako OSN, které umožňují spolupracovat, domlouvat se a hlídat mezinárodní právo. Z Charty OSN vyplývá, že všechny země jsou si rovny. Ovšem v reálném světě tomu zdaleka tak není. Různé konfrontace a nespravedlnosti v dnešním světě ale nevznikají proto, že by cíle a principy Charty OSN byly zastaralé. Ale spíše proto, že tyto cíle a principy nejsou skutečně dodržovány.

Ale zatímco jedni se snaží najít cestu k soužití prosazováním principů demokracie, trhu, či nátlakovým prosazováním svých pravidel, jiní chtějí spravedlivější svět, vyvážený rovný přístup a skutečné šance k rozvoji. Ovšem je na silných, aby pomáhali slabším, což je jednoduchý přírodní princip, který funguje mezi mnoha společenskými živočišnými druhy. Lidstvo je ale jiné, zvláště v dnešním světě, který je plný polarizace. Stále více lidí si ale uvědomuje, že spíše než shromažďování materiálního bohatství je nejnaléhavějším úkolem dneška najít cestu pro udržitelný rozvoj lidské civilizace, protože pokud se nebude rozvíjet, ale stagnovat, zákonitě to povede k jejímu zániku.

Kam směřujeme?

Před deseti lety navrhl Čínský prezident Si Ťin-pching myšlenku vybudování globálního společenství sdílené budoucnosti a odpověděl na otázku, kterou nastolil svět, historie a doba: »Kam lidstvo směřuje?«. Spíše než cíl je ale důležitější cesta. Dokument nazvaný Bílá kniha, který nyní vydala čínská vláda, představuje pohled jednoho z hlavních globálních hráčů na to, jak by měla vypadat společná budoucnost národů, potažmo lidstva.

Čím vyspělejší lidská společnost se stává, tím důležitější je posilovat výměny a vzájemné učení mezi civilizacemi, píše se v dokumentu. Podle Čínské vize by se všechny země k sobě měly chovat s respektem a jako rovnocenné, odhodit aroganci a předsudky, prohloubit porozumění rozdílům mezi vlastní civilizací a ostatními a podporovat dialog a harmonické soužití. Bílá kniha vychází z vize globální komunity sdílené budoucnosti, která je založená jak na pozorování současnosti, tak na vizionářském plánování budoucnosti. Stanovuje cíle, mapuje cestu a nabízí akční plány k jejich dosažení. Čínská vize globální komunity sdílené budoucnosti za poslední desetiletí získala poměrně širokou podporu. Mnoho zemí a lidí pochopilo, že tato vize představuje populární volání po míru, spravedlnosti a pokroku. Tato vize nemá nic společného s vlastním zájmem a protekcionismem. Místo toho tím, že představuje čínskou vizi směřování lidského rozvoje, konfrontuje hegemonické myšlení určitých zemí, které usilují o nadvládu.

Lidstvo na rozcestí

Ve své historii lidstvo pokročilo od primitivní společnosti k zemědělské revoluci, průmyslové revoluci a nyní k informační revoluci. Zatímco tento proces zaznamenal prudký nárůst produktivity, jedna základní realita zůstala nezměněna: Země je naším jediným domovem. V průběhu historie byl vždy rozvoj primárním cílem lidstva. Ovšem cesta k němu byla rozdílná. Poté, co lidé na celém světě zažili pustošení válek a konfliktů, zejména dvou světových válek, si mnozí uvědomují, jak důležitý je mír v dnešní době. Myšlenka, že »všichni jsme jedna lidská rodina«, je tak víc než aktuální.

Prezident Si Ťin-pching poprvé nastolil vizi globální komunity sdílené budoucnosti, když v roce 2013 vystoupil před Moskevským státním institutem mezinárodních vztahů. A tato vize se během posledního desetiletí neustále obohacovala. Konkretizoval to pětibodovým návrhem ve svém projevu na Všeobecné rozpravě 70. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2015:

Měli bychom budovat partnerství, ve kterých se země k sobě chovají jako sobě rovné, zapojují se do rozsáhlých konzultací a posilují vzájemné porozumění.

Měli bychom vytvořit bezpečnostní prostředí, které bude zahrnovat rovnost, spravedlnost, společné úsilí a sdílené zájmy.

Měli bychom podporovat otevřený, inovativní a inkluzivní rozvoj, z něhož budou mít prospěch všichni.

Měli bychom posílit mezicivilizační výměny, abychom podpořili harmonii, inkluzivitu a respekt k rozdílům.

Měli bychom vybudovat ekosystém, který staví matku přírodu a zelený rozvoj na první místo.

Jenže i po letech prosazování nejrůznějších vizí a plánů do budoucnosti svět stále stojí na křižovatce, v éře příslibů a výzev. A na té si musí vybrat mezi jednotou a rozdělením, mezi otevřením a uzavřením, mezi spoluprací a konfrontací. S celkovými zájmy lidstva v sázce tato volba testuje moudrost všech zemí a jejich vůdců.

Stoupá chudoba i strach

Globalizace dnes není jen úvaha, či prázdný termín; je to realita a způsob života. Globalizace zlepšila alokaci výrobních faktorů po celém světě, včetně kapitálu, informací, technologií, práce a managementu. V procesu se však nahromadily i problémy a nevýhody a objevují se pokusy o ústup. Současný model ekonomické globalizace neodráží požadavky ani nezastupuje zájmy rozvojových zemí. Zájmy všech zemí, zejména těch rozvojových, by měly být brány v úvahu vyváženým způsobem. Zejména přístup k technologickým inovacím by měl podléhat mezinárodně uznávaným normám a právu.

Ovšem neděje se tak a vývojový deficit narůstá. Globální ekonomické oživení je pomalé a unilateralismus a protekcionismus bují. Některé země přecházejí k přístupu »malý dvůr, vysoký plot«. Aby se ohradily, prosazují oddělení a »odstranění rizika« okleštěním dodavatelských řetězců. To vše způsobilo neúspěchy globalizace. Pandemie Covid-19 zároveň zvrátila globální vývoj, prohloubila propast mezi severem a jihem, a ekonomickou i technologickou propast. Index lidského rozvoje poprvé za 30 let klesl. Počet chudých obyvatel světa se zvýšil o více než 100 milionů a téměř 800 milionů lidí žije v hladu.

Bezpečnostní deficit je do očí bijící. Kvůli intenzivnější globální strategické konkurenci a nedostatku vzájemné důvěry mezi hlavními zeměmi se znovu objevilo smýšlení studené války a znovu se objevily výzvy k ideologické konfrontaci. Hegemonické, urážlivé a agresivní akce některých zemí proti jiným, ve formě podvodů, drancování, útlaku a hry s nulovým součtem, kdy jeden hráč bohatne na úkor druhého, způsobují velké škody. Netradiční bezpečnostní výzvy jsou na vzestupu, včetně terorismu, kybernetických útoků, nadnárodní kriminality a biologických hrozeb.

Problém je i drancování přírody a globální změna klimatu. Podle Bílé knihy je v zájmu celého lidstva vybudovat ekosystém, který staví matku přírodu a zelený rozvoj na první místo. Země by měly sladit průmyslový rozvoj s přírodou a měli by usilovat o zelený, nízkouhlíkový, oběhový a udržitelný rozvoj.

Ještě závažnější je ale podle Číny deficit zodpovědné správy. Svět čelí mnoha krizím vládnutí. Energetická krize, potravinová krize a dluhová krize nabývají na intenzitě. Globální klimatická krize pak podtrhává všechny problémy. Řešení všech těchto problémů ale vyžaduje sjednocené, stále a hlavně dlouhodobé úsilí všech národů. Tváří v tvář globálním krizím je více než 190 zemí světa na jedné velké lodi. Pouze velké lodě mohou odolat bouřlivému větru a bouřícím se vlnám. Žádná země, ať je jakkoli silná, nedokáže všechno sama. Musíme se zapojit do globální spolupráce.

Mezinárodní iniciativy

Čína ale nepřichází jen s vizemi. Globální rozvojová iniciativa, Globální bezpečnostní iniciativa a Globální civilizační iniciativa navržené Čínou jsou iniciativy, které nahlížejí na pokrok lidské společnosti napříč třemi základními kameny. Rozvoj slouží jako materiální základ bezpečnosti a civilizace, bezpečnost je základním předpokladem rozvoje, a civilizace prostřednictvím kulturně-etické podpory dává základy jak rozvoje, tak bezpečnosti.

Dalším významným bodem je Iniciativa Pásma a stezky, Belt and Road Iniciativ (BRI), což je názorný příklad budování mezinárodní komunity a globální platformy. BRI usnadnila modernizační úsilí rozvojových zemí a zavedla ve světě novou éru fungující transkontinentální spolupráce. Je to iniciativa pro hospodářskou spolupráci, nikoli pro geopolitické nebo vojenské aliance.

Další iniciativa je Globální rozvojová iniciativa, jejímž cílem je urychlit provádění Agendy OSN 2030 pro udržitelný rozvoj. Čína představila 32 hlavních opatření k realizaci iniciativy, jako je vytvoření Fondu pro globální rozvoj a spolupráci Jih-Jih v celkové výši 4 miliardy USD, spuštění svěřeneckého fondu pro spolupráci Čína-FAO Jih-Jih (Fáze III) a posílení podpory Fondu pro mír a rozvoj mezi Čínou a OSN. V současné době více než 100 zemí a mezinárodních organizací vyjádřilo podporu této iniciativě.

Ovšem ruku v ruce s rozvojem jde i podpora obchodu. Čína se zavázala budovat otevřenou světovou ekonomiku. Stala se hlavním obchodním partnerem více než 140 zemí a regionů a podepsala 21 dohod o volném obchodu s 28 zeměmi a regiony. Aktivně pracovala i na přijetí iniciativy skupiny G20 pro pozastavení dluhové služby (G20) a komplexně se jí zasadila o to, že k její implementaci přispěla více než kterýkoli jiný člen G20. Čína podepsala dohody nebo dosáhla ujednání o pozastavení splácení dluhu s 19 africkými zeměmi, což Africe pomohlo zmírnit dluhový tlak.

Vedle mnoha dalších aktivit je v současném světě důležitá i ta mezi posledními, kdy v únoru 2023 Čína oficiálně vydala koncepční dokument Globální bezpečnostní iniciativy, kterou se snaží prosazovat mír ve světě, což dokazuje mnoha diplomatickými, dozorovými i mírovými akcemi.

Ovšem poselství dokumentu Bílá kniha není o vychloubá ní se Číny. Je o tom, že všechny země, přilehlé nebo vzdálené, velké nebo malé, rozvinuté nebo rozvojové, žijí na stejné planetě a jsou členy vznikajícího společenství se sdílenými zájmy, odpovědností a osudem. Jejich životy, blahobyt a bezpečnost jsou vzájemně propojeny. Pouze tehdy, bude-li věnována patřičná pozornost společné budoucnosti lidstva, je možné, že se přání každé země, lidu a jednotlivce vyplní. Ať už nás na naší cestě čeká cokoliv, jedinou správnou volbou je spolupracovat ve prospěch všech.

Helena KOČOVÁ