Nejsilnější ekonomika Evropské unie a obvykle i spolehlivá lokomotiva růstu tohoto kontinentu –Německo - budí v poslední době nemálo obav ale i nadějí. Ekonomika EU je obecně spíše ve stavu stagnace a nedaří se nastartovat její růst. V případě její nejsilnější ekonomiky – Německa – však už došlo k propadu do recese, což táhne dolů celou EU a zvláště země s Německem silně ekonomicky provázané, jako je ta naše, která je též na pokraji recese.

Německo bylo v nedávných časech své prosperity silně provázáno s širším Eurasijským kontinentem, s ekonomikami Ruska a Číny, pořád je asi hlavní destinací, do které z Číny přes Rusko směřuje tzv. Eurasijský pevninský most, tj. možná nejhlavnější železniční koridor Pásu a cesty čili Nové Hedvábné stezky. Jeho prosperita donedávna do velké míry stála na levných energiích a komoditách z Ruska a hlavním zahraničním obchodním partnerem pro něj je Čína, se kterou má na rozdíl od většiny ostatních zemí EU značný obchodní přebytek.

Od vypuknutí Ukrajinské krize doprovázené sankcemi na Rusko, které mají větší dopad na evropské země než na terč jejich sankcí, z nichž však tyjí USA, až se vžilo pořekadlo, že Evropa díky sankcím krvácí Americe do chřtánu, je Německo mezi tímto nejpostiženějšími zeměmi. Také jakékoliv sankční politiky vůči Číně, které by Washington a ideologické kruhy v EU, jež s ním souzní, nejraději protlačily vůči Číně pod záminkou de-rizikovosti, povídaček o nepatřičné uhlíkové stopě Číny a o tom, že Čína dotuje výrobu elektro-vozů jako EU samotná, by právě měly asi největší dopad právě na Německo.

Zatímco Francie se občas ozývá, že EU potřebuje vlastní strategickou autonomii a není vhodné, aby se obětovala za zámořské zájmy, kterým nesmí obětovat např. svoji vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci s Čínou, jsou němečtí činitelé potichu. Dokonce bývalá německá ministryně a současná předsedkyně Evropské komise protlačila vyšetřování čínských elektro-vozů a ministryně zahraničí Německa – patřící spíše k ideologickým kruhům s odtažitým vztahem k businessu - pronáší o Číně diplomaticky nepatřičná prohlášení.

Nicméně ač se Německo na rozdíl od Francie otevřeně hegemonickým požadavků zpoza Atlantiku nevzpouzí, potichu začíná s iniciativami, které by znovu měly zapojení Německa do eurasijské ekonomické integrace včetně ekonomických vztahů s Čínou posílit. Tak trochu jde o Švejkovskou taktiku, kdy se Německo do Washingtonu ozve - „poslušně hlásím“ – a pak „běhá kolem Putimi“.

A teď se v Berlíně německý prezident Frank-Walter Steinmeier a kancléř Olaf Scholz sešli s hlavami středoasijských států, s nimiž Německo pro EU rozvíjí platformu středoasijské strategie 5+1.  V Západních médiích se to líčí jako snaha EU vedená Německem o vytěsňování sousedů Střední Asie Ruska a Číny z ekonomické spolupráce s touto pěticí zemí a nahrazování Čínou tažené investiční a infrastrukturní iniciativy Pásu a cesty (BRI) náhradní Západní iniciativou Globální brány, kdy např. má jít i o to přimět zdejší země, aby se izolovaly od Ruska a neporušovaly sankce na Rusko uvalené Západem.

Realita je však taková, že za posledních 12 měsíců obchod Ruska s Kazachstánem vzrostl o 10 %, s Kyrgyzstánem o 40 %, s Tádžikistánem o 18 %, s Turkmenistánem o 12 % a s Uzbekistánem od 23 %. Samozřejmě, že zároveň silně narostly i obchody těchto zemí s Německem a EU, kdy každý ví, že je to ve skutečnosti díky pře-prodávání sankcionovaného zboží přes tyto země, z čehož značně profituje Střední Asie a zároveň Německo a Evropa, která tak získala „náhradu“ za svůj odbyt na ruském trhu. Nelze pochybovat, že vše skončí tím, že obě strany se dohodnou, že do Washingtonu ohlásí: „Poslušně hlásím, sankce fungují,“ a budou dále na těchto všestranně prospěšných obchodech vydělávat.

Německo se také zapojuje do Asijské rozvojové infrastrukturní banky, což je nepřímá forma zapojení do iniciativy Pásu a cesty a i jakékoliv případné projekty Globální brány, ač se prohlašuje za „náhradu“ za BRI lze těžko vnímat jinak než jako budování doplňku k BRI, čili jejích dalších větví.

Pro obě strany je rozšiřující se spolupráce a provazování celé Eurasie vzájemně prospěšné a nehodlají ho obětovat washingtonským zájmům. Nejde o žádné vytěsňování, nahrazování aj., nýbrž o zapojování do Eurasijské kooperace.

To samé platí i o dalších rozhovorech, které proběhly 1. října mezi Čínou a Německem ve Frankfurtu. Jde o finanční spolupráci obou zemí. Rozvoj obchodní a investiční spolupráce nad určitou mezí není možný bez dostatečného provázání finančních systémů, jak to věděl např. český, bohužel předčasně zesnulý finančník Kellner, který na takovém finančním provázání pracoval. A tak se jednalo kromě uvedeného zapojení Německa do Asijské infrastrukturní investiční banky o vstupu německých finančních institucí na čínský trh, kam by měly vstupovat německé banky a pojišťovny. Usnadňovat by se měly přeshraniční finanční transakce a možné by měly být transakce v národních měnách jako v čínských yuanech.

Je velice zvláštní, že ač v současnosti roste de-dolarizace, kterou vždy doprovází širší používání jiných měn jako yuan a euro, tak tentokrát sice mezinárodní užití yuanu nebo dirhamu arabských emirátů roste, ale když Evropa sešla z cesty vlastní strategické autonomie a poslušně hrála podle washingtonských not, tak pouze od ledna, kdy byl podíl mezinárodních transakcí v eurech podle SWIFT 38 %, poklesl na pouhých 23,2 % na konci srpna.

Což je jasnou ukázkou toho, že i evropský a německý finanční systém v důsledku přílišné povolnosti k Washingtonu krvácí Americe do chřtánu, a je nutno s tím něco dělat. A německý business ví, co s tím dělat – jedná se Střední Asií a s Čínou, aby větším provázáním svého finančního systému s tímto tahounem současného ekonomického růstu světa vytáhl svůj finanční systém z bryndy.

Ale zase postupují Němci Švejkovsky. Hrají si, že ve Střední Asii vytěsňují Rusko a Čínu a nahrazují Iniciativu pásu a cesty (BRI) Globální bránou Západu a dbají, aby se jejich zboží nepře-prodávalo, ač kdyby to fakt udělali, tak by upadli do těžké ekonomické deprese.  Teď jim hrozí katastrofa, kdyby byly uvaleny sankce na čínské elekro-vozy, neboť jsou sami do jejich čínské výroby zapojeni a v Číně jdou německé elektro-vozy na dračku více než v samotném Německu a Evropě. Přesto však se podvolili tlaku na „de-rizikovost“ a slíbili, že do roku 2026 přestanou používat komponenty od čínských společností Huawei a ZTE. Ač to byly právě německé instituce, které provedly výzkum, jímž doložily, že v zařízeních od Huawei žádná zadní vrátka pro čínské špiony, jak nám tvrdili, nejsou.

Takže touha po racionálním přístupu k ekonomice a globálnímu ekonomickému vývoji je v Německu silná, ale tlak geopolitických jestřábů a ideologů nedovoluje snažit se o ni jinak než Švejkovsky.