Pro člověka není nic nemožné. Chvíli to trvá. Stojí to hodně přemýšlení, ale ono to půjde. Chci s Vámi uvažovat o velmi aktuální věci. O energii. O té elektrické. Já, člověk nechápající procházku elektronů po vodiči odněkud někam. Na to jsou odborníci. Je ovšem pár věcí, které jsou pro mne nepochopitelné. Opravuji. Trestuhodné. I to je slabé slovo. Já bych užil slova jako sabotáž, zrada a poškození zájmů státu, zločinný čin a podobně. Já si neumím představit, že se stát, tedy reálně existující subjekt disponující autoritou vnější a vnitřní, mající ústavu a skupinu rozhodovatelů a řídící naše osudy, zbaví monopolu v oblasti energetiky. Výroby těch maličkých elektronů, jejich zřetězení a organizaci pohybu po drátech, a to té silné i slabé energie. Nejen to. Nechá zlegalizovat zlodějinu rozdělení na výrobu, distribuci a nájem záznamové techniky odběrů a jistících technických součástí. Ještě k tomu postupně uzavře černouhelné doly, propustí a rekvalifikuje horníky, aby je za pár let opět hledal. Také vyloučí velmoc z výstavby jaderné elektrárny, aby se uchýlil do náruče jiného osvědčeného subjektu. Zkušenost nezkušenost. Snad již není důležité, zda se tyče s palivovými tabletami ohýbají či ne, potom solární boom a dolování zlata v Čechách z činných modulů na širokých lánech české země. Chvíle klidu, hurá do spekulací na burze.
Žádná energetická krize. Vše vyšlo na sto procent. Výrobci, kupci a překupci vydělali. Tak to i bylo dohodnuto. Žádný nedostatek. Přebytek. Žádný vliv žádné události. Spekulace, která vyšla. My Slované jsme ostrouhali. Nemáme jako občané kontrolu. Na energetiku se nalepí hesla: zvláštní režim, tajné, zvláštní důležitost. Asi bude mimo jiného nutno otevřít tuto kapitolu a zabývat se kauzou „elektřina do světa, Češi vám ji rádi zaplatí“. Zaskočilo nás to. Někdo sakramentsky ohnul nabídku a poptávku. Možná jsme se rádi stali kolonií. Levně vyrábět u nás, levně vyvážet a draze totéž dovážet. A ještě poděkovat. Zvykáme se.
Zpět k reáliím. Tak tedy. Naše těžce zkoušení vlast potřebuje rozsvítit. V hlavách politiků. Již víme, že soukromě finanční fondy vstupující do české energetiky sice investují, ale následně ožebračují plátce za spotřebovanou elektřinu. Řešení je ve znárodnění výrobců, distributorů a parazitů na energetice. Slovo parazit je zde, myslím, zcela pregnantní. Parazit je, asi, něco živého, něco, co se umí objevit ve správný okamžik, pevně se držet. Jeho podstatnou vlastností je, že žije z cizích zdrojů, relativně nehybný, s velkým hladem a žízní, výborně maskován a dlouho neobjeven. Výroba elektřiny je v podstatě jednoduchý funkční systém. Proměnou prochází výroba, zatímco distribuce je statický dlouhodobě funkční rozvod. Stojí zato skrývat technologie, věnovat se výzkumu neboť úzce souvisí se zásobováním strategických výrob v zemích. Dnes jde o podstatné zvýšení spotřeby k dobíjení nosičů elektřiny a zejména zásobníků elektřiny. Nemluvě o jejím využívání v oborech přenosu, odposlechu a dálkového řízení a ovládání.
Poslední hodnotou české ekonomiky po tak zvané restrukturalizaci byla výroba a rozvod elektřiny. Dnes se postupnými kroky dostala česká energetika do zvláštní situace, kdy stát má „kontrolní balíky vlastnictví akcií“, ale je omezen zoufale nevýhodnými dlouhodobými smlouvami o rozvoji investic, modernizaci a zřejmě na exportu elektřiny. Evropské energetické špičky dnes ovládají fakticky vše, co souvisí s energetikou. Menšinoví vlastnící v akciových společnostech jsou významné finanční fondy světa a mají schopnost reagovat negativně i v jiných oblastech ekonomiky a provést odvetná opatření. Jsou v pozici nedotknutelných.
Tak tedy vzhůru k alternativním zdrojům. Hledání nových zdrojů, řekněme netradičních je spojeno s aktivitou člověka. Progres v této oblasti je fascinující. Hledání má fantastické podoby, mnohé se uskutečnilo, náklady obrovské a nastupuje i futurologické očekávání. Že by bylo století páry minulostí? Určitě. Avšak, co když bude nutno jezdit po kolejích a dráty nad kolejemi nebudou zvučet pod napětím? Vyjedou parní lokomotivy? Možná. Snad pro ně bude, někde, uhlí. Elektrifikace vyžaduje rozum a rozvahu.
Dáme-li stranou jedinečné možnosti získávání elektřiny z jádra a vodních toků k tomu vhodných, zůstává jistý prostor využití přírodních či technických energií. Energii z nitra země a sopek zřejmě ani v budoucnu nebudeme umět zvládat. Využití přílivu je rovněž v počátcích. Pojmout bleskové výboje je vzdálená budoucnost. Energii kosmického záření zatím nerozumíme. Teplo ze tření je využitelné jen lokálně. Fosilní paliva se moudré hlavy zavazují snížit. Očekává se v budoucnu giga spotřeba elektřiny, tak je přirozené využití větru a tepla od sluníčka.
Větrné elektrárny a sluneční moduly fotovoltaiky je dobrá cesta. Přijetí těchto možností není námi lidmi jednoznačné. Objeví-li se na trhu něco velmi zajímavého, trvá nám rozlišit zajímavost od banality, progres od slepé cesty. Píšeme rok 2023 a jsme „po krk“ v problémech. Dospěly dříve narozené problémy Evropské unie. Nikoliv malichernosti. Jak je obvyklé, přišla objektivní ekonomická krize. Světoví ekonomičtí kormidelníci zdánlivě chaoticky několikráte trhali kormidly a způsobili chaos cestujících, z níž někteří upadli na ústa. V letech 2008 až 2012 předehra a ihned po celosvětové pandemii hlavní náraz Titaniku. Světová hospodářská krize. Přirozeně, jiná než ve 20. letech minulého století. Obrovská zadluženost, přírodní zdroje v rukou spekulantů, uměle vyvolaná potravinová krize, vymizení konkurence, kolektivní snahy ovládnout objektivní procesy pohybu v přírodě a klimatu, z toho vyplývající chaos různých rozvojových koncepcí a strategií rozvoje, zpomalení růstu hrubých domácích produktů a rozklad globálně-ekonomického světa a prohlubování rozdílů mezi společenskými třídami v oblasti dělení vytvořeného zisku spolu s eskalací mezinárodního napětí a příprav na jadernou celosvětovou válku. Postižení zemí je však zcela rozdílné. Krize se rozděluje na několik fází. Jeden celek tvoří geopolitické agrese vůči jiným zemím jako například v Sýrii, tlak na Irán, chaos v Libyi a Iráku, dále pandemie, přes energetický chaos až po tak zvané odstraňování rizik „ze spolupráce“ s Čínskou lidovou republikou. Je zde však nový fenomén, a to společenství zemí BRICSu. Připomeňme si, že boom elektrovoltaiky začal před 15 lety. Česká republika je nyní na přibližně 18% výroby elektriky ze slunce a větru a má cíl do roku 2030 tento podíl zvýšit na 30 %. Evropská unie plánuje dosáhnout 40 % podílu.
Funkčnost fotovoltaiky je známa více než 100 let. Až užití křemíkových článků umožnilo od 60. let soustředit se na její rozvoj. Rozhodující iniciativu ve výrobě a užití převzala Čínská lidová republika. Největší je firma Longi, která udává smět technologiím a také objemu produkce a zejména cenám. Ve světě po umělé energetické krizi vzrostl zájem o levné čínské výrobky, zejména moduly. Ve světě se zvýšil zájem o křemičité moduly z Číny o jednu třetinu a vývoz z Číny představuje téměř 55 miliard dolarů ročně. Obrovských rozměrů dosahuje výroba polysilikonu na kterých Čína kooperuje s Indií. Zájem je v Evropě, která sice podléhá tlaku Spojených států amerických, avšak její podnikatelské subjekty mají o čínskou produkci ohromný zájem. Čínské moduly jsou bez konkurence. Situace začíná být dramatická natolik, že hrozí krach konkurenčním výrobcům, například v Norsku Solar Power. Přitom poptávka roste a čínští výrobci nadále snižují ceny. Není to přitom na úkor kvality. Naopak, probíhá další vědecký a technologický vývoj, jenž zvýší efektivnost přenosu tepla ze slunce. Samotná Čínská lidová republika chce dosáhnout maximálních možností na svém území a zjednodušuje možnosti zavedení fotovoltaiky pro všechny žadatele. V tomto smyslu jsou plány velmi ambiciózní. Zdálo by se, že přijde okamžik nasycení trhu. Probouzí se zájem dalších zemí a zdá se, že sluníčko začíná pomáhat na všech kontinentech a fotovoltaika se stává opravdu nedílnou součástí rekonstrukcí a nových staveb. Energetici a jejich vlastníci by měli mí radost z perspektivy, jež je evidentní. Lze si představit další pokles cen fotovoltaiky vyráběných v Číně a anebo mimo ni, ovšem za čínské peníze. Architektura rovněž jistě očekává nová designová řešení a zakomponování velkých fotovoltaických bloků přímo do staveb. Proč je Čínská lidová republika lídr tohoto progresu? Faktorů je mnoho. Ten hlavní je využití možností moderního socialismu v řízení ekonomiky.
Je příjemné číst dobré zprávy, jež přicházejí v teple a světle či chládku za, opravdu, dobrou cenu a nostalgicky vzpomínat na nenasytnost energetických monopolů. Jistěže mají a budou mít privilegované postavení. To není dobrá zpráva. Spekulace a burziánství na trhu je nemorální a stát by měl být na straně svých občanů a nikoliv lobbistů, spekulantů a překupníků. Že by šel provést tunel i v energetice? Jednou se jistě dozvíme pravdu a pravdu úplnou o tak zvané energetické krizi. Je na místě být optimisty a věřit, že společenský a ekonomický pohyb poslední doby přinese užitek širokým vrstvám pracujících, zaměstnancům a potřebným. S jistou nadsázkou vidím rozvoj fotovoltaiky jako „dar z hůry“. Tak bychom s tím měli i zacházet a využívat jej.
To je dobrá zpráva od lidí lidem.
riel