Přítomní účastníci se nad touto otázkou mohli podrobněji zamyslet a na počátku se většinou domnívali, že je to nepravděpodobné, kromě jednoho názoru, že „…čeština se používá na ambasádě.“ V průběhu přednášky se však mohli dozvědět, že tuto otázku je možné nahlížet z několika úhlů pohledu, a v každém případě lze na ni odpovědět kladně. Českému jazyku se totiž jednak v Číně vyučuje, jednak ho poté absolventi, nebo dokonce instituce, mohou používat jako pracovní nástroj.
Pokud jde o výuku českého jazyka v Číně, zaměřila se přednáška na analýzu dostupných pramenů a dat převážně za uplynulých 10 – 15 let, zvláště pak ke konci tohoto období. Jak je patrné, výuka českého jazyka a bohemistiky pro čínské studenty může probíhat především prostřednictvím univerzit a Konfuciových institutů. Svoji úlohu v tomto směru jistě naplňují také soukromí učitelé. Přednáška ve své první části přinesla účastníkům pohled především na výuku českého jazyka prostřednictvím některých čínských univerzit: Dalo by se říci, že bohemistika a výuka češtiny v Číně nemá celkově zatím dlouhého trvání, srovnáme-li to například s délkou výuky některého světového jazyka. Počátek české bohemistiky v Číně spadá do minulého století. Největší rozvoj výuky českého jazyka však nastal teprve před několika lety. Nová doba přála čilému navazování nových kontaktů a vzájemným návštěvám na úrovni regionů i univerzit samotných. Pro takováto jednání jsou v Číně každoročně vytvářeny skvělé platformy například také v podobě mezinárodních edukačních výstav. V menším měřítku rovněž skupiny zástupců čínských univerzit vyjíždějí do zahraničí s nabídkami studijních míst, výměnných studijních pobytů apod. Bylo tomu tak již například v roce 2007, kdy se konala v Praze na ČZU edukační výstava pod názvem „Čínské univerzity se představují“. Vzrůstající zájem o češtinu v Číně byl také spojen s příznivou mezinárodní situací, v níž byla vytvořena Platforma 16 + 1 umožňující lepší vzájemnou spolupráci Číny a zemí střední a jihovýchodní Evropy. Dále bychom měli připomenout souvislost s iniciativou Pás a Stezka, která při svém naplňování potřebuje kvalitní odborníky také v jazykové oblasti, a proto je potřeba vytvořit ke studiu takových expertů vhodné podmínky (studijní obory, stipendia, stáže…).
Od založení první katedry češtiny v roce 1954 na Ústavu evropských jazyků a kultur na Pekingské univerzitě zahraničních studií (Beijing Foreign Studies University, BFSU) zde vystudovalo mnoho skvělých absolventů bohemistiky. O několik let později byl otevřen další program českého jazyka, a to na Pekingské univerzitě mezinárodních studií (Beijing International Studies University, BISU). Na BISU se čeština vyučovala v letech 1965 až 1970. Tento studijní program byl po letech obnoven na Institutu středoevropských a východoevropských jazyků v roce 2015. Vznikl přitom sedmiletý studijní program, který začíná již středoškolským studiem a končí absolvováním navazujícího bakalářského studia. Díky spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze se mohli studenti zúčastnit jednoho až dvou studijních pobytů v České republice. Od roku 2016 bylo možno na této univerzitě češtinu studovat i v samotném bakalářském programu, rovněž s možností studijní stáže v ČR. Šanghajská univerzita mezinárodních studií (Shanghai International Studies University, SISU), která patří k nejlepším a největším univerzitám s výukou jazyků, přijala do svého prvního ročníku 15 studentů češtiny, s tím, že obor by měl být otevírán každým čtvrtým rokem. Na další vysoké škole v Šanghaji, Šanghajské univerzitě mezinárodního obchodu a ekonomiky, studovalo okolo 50 studentů češtinu jako volitelný předmět.V roce 2016 byl český bakalářský program otevřen na Hebeiské geologické univerzitě (Hebei GEO University, HGU) v Shijiazhuangu (někdejší Shijiazhuangská univerzita ekonomiky). Tato univerzita, která při vzniku daného oboru spolupracovala s Technickou univerzitou v Ostravě, Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně a Univerzitou Karlovou v Praze, umožnila studium češtiny téměř 30 studentům (celkově v několika ročnících). Na HGU bylo také založeno Centrum pro venkovská a regionální studia MŠMT. Od doby jeho vzniku se zde začalo každoročně pořádat česko-čínské fórum, kterého se studenti češtiny rovněž měli možnost účastnit. Výuka češtiny dále probíhala na Hebeiské zemědělské univerzitě (Agricultural University of Hebei, AUH) v Baodingu.
Provincie Hebei je v souvislosti s výukou češtiny známá i díky Farmě čínsko-česko-slovenského přátelství v Cangzhou. Město Cangzhou se nachází v přímořském pásmu, jihovýchodně od Beijingu a jižně od Tianjinu. Počátky významného rozvoje v této oblasti jsou datovány rokem 1956, přičemž určitou zásluhu na tom zde mělo tehdejší Československo, díky svému podílu na počátcích budování moderního zemědělství. Kromě dodávky traktorů značky Zetor, kombajnů a dalších zemědělských strojů, přijela tehdy k ročnímu pracovnímu pobytu skupina 7 expertů vedená Ing. Václavem Nádraským, kteří měli zaškolovat čínské pracovníky v ovládání dodaných strojů. Čas uběhl jako voda. U příležitosti oslav 60. výročí vzniku a budování této moderní zemědělské a průmyslové oblasti, byli vyhledáváni někdejší experti nebo jejich potomci, kteří dostali pozvánky k návštěvě. V Cangzhou pak mohli například poznat Čínsko-česko-slovenské muzeum připomínající historii této významné pomoci, v němž nechyběly ani fotografie z práce zahraničních expertů. S dojetím shlédli také výrazné sousoší těchto sedmi hrdinů. Uvádí se, že rovněž Cangzhou zaznamenalo před několika lety výuku českého jazyka na místní univerzitě. Počátky té nejnovější, intenzívní transformace oblasti a její modernizaci v prosperující průmyslový a zemědělský komplex, ztvárnil také český film z roku 2014 „Je nám spolu dobře“. Současný stav dobře popisovaly beseda a přednáška o Číně, které v první polovině letošního roku proběhly v Praze a Přerově. Čeští účastníci, kteří uvedené akce uspořádali, hovořili o tom, jak v průběhu svého krátkého vzdělávacího pobytu v Číně navštívili rovněž Cangzhou a s velkým překvapením mohli konstatovat, že název „Farma…“ již vlastně z pohledu českého návštěvníka neodpovídá tomu, co lze na místě uvidět: Jde totiž dnes již o komplex průmyslových podniků, včetně mlékárny spolupracující s Polskem, vinařství spolupracujícího se Slovenskem, podniku pro chov ryb aj. Bylo by proto možno spíše mluvit o velkém technologickém uskupení, ve kterém jsou integrovány univerzita, rozvinuté zemědělství, petrochemická výroba včetně těžby ropy, strojírenství, automobilka, letectví, rozsáhlý hotelový provoz, bio-medicínský výzkum, závod na odsolování mořské vody, námořní přístav aj. Tito návštěvníci zmínili také, že za impozantní je možno považovat již samotný příjezd do Cangzhou: Je to komunikace se čtyřmi pruhy v každém směru. Návštěvníka přitom na první pohled upoutá několik dominant, z nichž jednou je Český pavilon, který sem byl přesunutý ze Šanghaje, a to po ukončení EXPO 2010.
Další univerzitou, kde se začala vyučovat čeština (od roku 2017) v rámci studijního programu Česká studia, byla Tianjinská univerzita zahraničních studií (Tianjin Foreign Studies University, TFSU). Tato univerzita plánovala přijímat uchazeče o studium bohemistiky každoročně, a to vždy v počtu 10 studentů. Partnerskou univerzitou TFSU byla Univerzita Palackého v Olomouci. Ve městě Ningbo, na Zhejiang Wanli University, ZWU, studovalo asi okolo 40 studentů češtinu jako volitelný předmět. Do programu Bohemistika, patřícího pod Fakultu západních jazyků, přijala 20 studentů v září 2018 Zhejiangská univerzita cizích jazyků v Shaoxingu (Zhejiang Yuexiu University of Foreign Languages, ZYUFL). Kantonská univerzita zahraničních studií ve městě Guangzhou (Guandong University of Foreign Studies, GDUFS) nejprve nabízela češtinu jako volitelný předmět. Od září 2018 se zde čeština stala akreditovaným oborem. Do prvního ročníku nastoupilo 12 studentů. Univerzity GDUFS a SISU úzce spolupracovaly Univerzitou Karlovou v Praze. To umožňovalo výjezdy studentů na studijní stáže do České republiky. Významným místem s programem Česká studia se stal Sichuanský institut mezinárodních univerzitních studií v Chengdu (Chengdu Institute Sichuan International Studies University, CISISU).
V neposlední řadě byla čeština vyučována také ve městě Xi'an. Bylo to na Xi'anské univerzitě cizích jazyků (Xi'an International Studies University, XISU).
Je jistě vhodné podotknout, že češtině na CISISU vyučovala pouze čínská lektorka a vzdělávací zařízení ZYUFL a CISISU neměly od počátku výuky češtiny navázánu spolupráci s některou českou univerzitou, nicméně zamýšlely takovou spolupráci získat.
Pokud jde o tzv. hodinové dotace pro výuku češtiny, tyto jsou nastaveny různě. Tak například se uvádí, že v prvním ročníku měli nejvíce vyučovacích hodin českého jazyka studenti na Šanghajské univerzitě mezinárodních studií - celkem 16 hodin, z toho byly dvě hodiny věnovány výuce českých reálií prostřednictvím angličtiny. Jiné dvě univerzity naproti tomu měly pro výuku češtiny po 14 vyučovacích hodinách, bez reálií.
Výukové materiály pro čínské studenty, kteří studují český jazyk, obvykle vznikají v Číně. Po stránce zabezpečování učebních pomůcek můžeme s potěšením přijmout fakt, že Šanghajská univerzita mezinárodních studií navíc získala v listopadu 2018 finanční prostředky na nákup učebnic pro každého svého studenta češtiny, a to díky spolupráci s Generálním konzulátem České republiky v Šanghaji. Ostatní čínské univerzity, na kterých je vyučována čeština, měly k dispozici učebnice paní profesorky Li Mei z BFSU z Beijingu. Měly rovněž malé množství moderních učebnic z ČR. Většina učitelů si zároveň vytváří vlastní materiály, které jsou přizpůsobené požadavkům kurzu a specifickým potřebám studentů.
Při analýze zkušeností z výuky češtiny, publikovaných lektory v různých médiích, může vyniknout, jako zajímavý prvek, rovněž motivace studentů k seznamování se s tímto ne příliš snadným jazykem, kterým v podstatě mluví nepočetná národnost (ve srovnání s množstvím čínského obyvatelstva). Nacházíme tak nejrůznější odpovědi, mezi nimiž můžeme analyzovat důvody skutečně racionální, praktické, jakož i poněkud romantické, tak, jak tomu ostatně většinou v odpovědích studentů o jejich studijní motivaci bývá. Heslovitě zde uvedeme některé důvody, jak byly popsány na sociálních sítích: Iniciativa Pás a Stezka, čeština studentovi byla přidělena (rok studoval jiný slovanský jazyk, a poté byl převeden na češtinu), vidina dobrého pracovního uplatnění (zejména ve státní správě nebo v diplomacii, kde jsou potřeba tlumočníci a překladatelé), sport, a to hlavně tenis a hokej, vliv rodičů - díky nenaplněným rodičovským ambicím (obdiv rodičů k literatuře s hrdiny, jako byl např. M. J. Hus), zájem seznámit se s dílem některého českého malíře, česká literatura (snaha přečíst si některá česká literární díla v originále), čínská melodie s názvem Pražské náměstí. K rozhodnutí studovat český jazyk přispěl i český film Krteček. Motivací v takovém případě může tedy být snaha porozumět českým slovům z filmu a českému prostředí, jehož obraz tento film s sebou přináší.
Přednáška, o níž se hovoří v tomto článku, se dále zaměřila na češtinu jako pracovní nástroj. V této podobě ji nacházíme jak u individuálních odborníků, tak také na úrovni významných čínských institucí. Dojdeme přitom samozřejmě k poznatkům, které není možné ostrou hranicí oddělit od těch předešlých v tomto článku. Zamyslíme-li se nad tím, jak lze používat češtinu jako pracovní nástroj, můžeme to pozorovat z několika úhlů pohledu, ať již jde o vytváření odborných publikací o českém jazyce, překlady prací českých spisovatelů do čínštiny, zpracování jazykových učebnic, pracovní nástroj absolventů bohemistiky (v médiích, v armádě, při tlumočení…). Podle údajů z tisku, bohemista, pan Zhuang Diyu, napsal první čínskou Mluvnici češtiny, která byla vydána v roce 1957. O rok dříve jí předcházel nárys Stručné gramatiky češtiny od téhož autora. Tento bohemista do čínštiny překládal díla K. J. Erbena a F. Šrámka. Z nedávných autorů můžeme například uvést jméno bohemistky paní Liu Xingcan, která v padesátých letech vystudovala v Praze na Univerzitě Karlově. Po svém návratu do Číny pracovala v kulturním Výboru pro komunikaci se zahraničím. V letech 1965 – 67 působila jako překladatelka a tlumočnice na čínském velvyslanectví v Praze. Od roku 1977 pak začala vyučovat češtinu v Beijingu. Paní Liu Xingcan překládala do čínštiny ze starších autorů například díla Karla Čapka, Boženy Němcové a Jaroslava Haška. Z těch novějších pak publikovala překlady prací Ivana Klímy a Bohumila Hrabala. Z dalších odborníků bude jistě vhodné zmínit bohemistku a slovakistku, paní profesorku Li Mei, která v roce 1997 zveřejnila práci „Máchův Máj a česká literatura“ v časopise Východní Evropa. V roce 2011 vydala v Čínském Nakladatelství výuky cizích jazyků a výzkumu první čínskou knihu o českém jazyce a kultuře „Bohemismus". Pro tuto knihu po 7 let sbírala a srovnávala originální materiály. Čtenáře zde seznamuje s rozvojem českého jazyka, literatury, známými českými lingvisty, českými legendami a klasickými literárními díly. Z mladších bohemistů můžeme uvést alespoň paní prof. Xu Weizhu (Perla), která v roce 1990 vystudovala obor český jazyk a literatura na Univerzitě Karlově v Praze. Vedle výuky na BFSU se zabývá také překládáním. Jsou známy její překlady z díla E. Kantůrkové, I. Klímy a B. Hrabala.
Po stránce tvorby učebnic bychom mohli uvést málo známou, ale jistě potěšitelnou skutečnost, že například jen v roce 2010 v Beijingu vznikla celá řada učebnic vhodných jak pro čínské, tak také pro české žáky a studenty. Některé tyto učebnice se například používají na Čínské mezinárodní škole v Praze, jak to ukázaly její přímé prezentace při příležitosti oslav Čínského nového roku. Zde tato škola, mimo jiné, seznámila veřejnost s česko-čínskými učebními pomůckami z Beijingu. Tyto učebnice a pracovní sešity byly vytvořeny díky možnostem Ústředí Konfuciových institutů a jeho poboček na univerzitě BFSU a v Čínském rozhlase pro zahraničí (CRI). Mimochodem, pro studenty čínštiny na BFSU byla vydána příručka k tvorbě odborné závěrečné práce, vycházející z českých standardů Odborná písemná práce studentů jako mimořádná příležitost k vynikající sebe-prezentaci.
V nejnovější době nacházíme také zajímavé a hodnotné snahy o používání českého jazyka pro publikaci čínských reálií v médiích a na sociálních sítích. Zde bychom mohli zmínit velmi užitečné příspěvky, které vytváří Lada Wangová, poměrně nedávná absolventka čeština na BFSU. Tyto příspěvky publikuje například na sociální síti Facebook (o zimní olympiádě, o reformách v čínském školství, o Konfuciově chrámu v Beijingu aj.). Podobné příspěvky najdeme na Facebooku od dalšího mladého absolventa BFSU, který má české jméno Pepa. Naši čtenáři, kteří mají zájem o čínskou kulturu, čínské sporty, vystoupení čínských hudebních těles, prohlížejí si čínské expozice na mezinárodních veletrzích, nebo se v minulosti účastnili oslav Čínského nového roku v Praze, Olomouci, Ostravě, byli na turistice v Číně aj., by si jistě vzpomněli na tlumočníky, turistické průvodce, soukromé učitele čínštiny, takže další příklady z individuálního používání češtiny jistě není potřeba podrobněji popisovat.
Pokud jde o možnosti používání češtiny některými čínskými institucemi, určitě můžeme jmenovat velvyslanectví, ministerstva, Konfuciovy instituty, médium. Právě u posledně zmíněného příkladu bychom se mohli zastavit podrobněji a shrnout tak, alespoň ve stručném přehledu, jaké má hlavní charakteristiky Česká sekce Čínského rozhlasu pro zahraničí (s anglickou zkratkou CRI).
V roce 2023 uplynulo 55 let od zahájení českého rozhlasového vysílání z Číny, bohatého zdroje informací o čínské kultuře, společnosti a rozvoji moderní Číny. Toto vysílání před několika lety bylo doplněno také o webovou stránku.
Dovolte mi, na tomto místě, malou odbočku: Vůbec počátek rozhlasového vysílání z Číny pro zahraničí byl v japonštině a datuje se dnem 3. prosince 1941. Tehdy v severočínském městě Yan An vzniklo vysílání, v němž působila legendární hlasatelka Hara Kiyoku. Byly to každodenní relace v časovém rozsahu pouhých 15 minut. Dne 11. září 1947 bylo zahájeno vysílání v angličtině. Z počátků anglického vysílání se uvádějí jména nejznámějších prvních pracovníků, kterými byli paní hlasatelka WEI Lin a zahraniční expert Sidney Rittenberg. S postupem let pak vznikala vysílání v dalších jazycích. Pro stručné srovnání, podle statistických údajů se jen v roce 1947 již vysílalo v 38 jazycích a celkový čas vysílání byl 211 hodin, zatímco okolo roku 2012 to bylo již 61 jazyků s celkovým časem přes 2700 hodin. A pro letošní rok můžeme napočítat dokonce 86 jazyků!
V české řeči bylo zahájeno vysílání z Číny dne 26. srpna 1968. To mohli posluchači v tehdejším Československu zachytit na krátkých vlnách, pod názvem „Rozhlas Peking“. Vysílání bylo zprvu motivováno potřebou objasňovat oficiální čínské stanovisko ke známým srpnovým událostem. Byly to dvě půlhodinky večer, mezi 20. a 21. hodinou středoevropského času, pouze třikrát týdně. Vysílání bývalo sice silně rušeno, ale hlasatelé mluvili výrazně, precizní a výbornou češtinou, která pronikala dobře rozhlasovými rušičkami, a tak bylo většině programu dobře rozumět. Po roce 1978 nastaly změny ve smyslu větší pestrosti pořadů a jeho přizpůsobování zájmům posluchačů. Relace v české řeči již probíhaly denně. V devadesátých létech pak bylo toto vysílání velmi modernizováno. Česká sekce CRI pružně reagovala na přání posluchačů, a tak vznikaly rubriky jako „Kultura a přátelství“, „Jak se jim žije“ (o Češích a Slovácích v Číně), „Ekonomika a finance“ a řada dalších. Posluchači se těšili na redakční zpracování svých dopisů zaslaných do rádia. Byl to zajímavý víkendový pořad proložený hudebními ukázkami. Posluchači se tak mohli vzájemně poznávat a setkávat na společných akcích. Mohli si dokonce pohovořit se svými oblíbenými moderátory, pokud ti přijeli jako tlumočníci na některý veletrh, nebo tlumočili pro některý hostující čínský umělecký soubor. Velmi poutavé byly rozhlasové hudební pořady, z nichž se natrvalo daly zapamatovat například takové populární písně jako „Nadějný venkov“, „Jasmín“, „Sladké tajemství“, „Mladí přátelé, sejdeme se“,„Pupen“, mnohé písně národností i dětské písně. Velkým a nezapomenutelným zážitkem byly pořady s vážnou hudbou, například s klavírním koncertem Žlutá řeka. Posluchači se dočkali i rozhlasových kurzů čínštiny, doplněných učebnicemi. Samostatnou kapitolou byly rozhlasové soutěže, které přinášely nejen hezké suvenýry, ale občas i velmi cenné výhry v podobě turistického pobytu v Číně, při kterém mohli poznat osobně také své oblíbené moderátory a jejich pracoviště, jakož i mnoho turistických zajímavostí. První webová stránka České sekce CRI byla spuštěna 19. listopadu 2006 a oficiálně se jmenuje "CRI online Česky". Dne 17. dubna 2008 uskutečnila webová stránka v českém jazyce poprvé on-line dialog s jejími uživateli, a to na téma „O Tibetu". Do „covidových let“ již probíhalo moderní nepolitické vysílání s důrazem na kulturní a ekonomické pořady a na jazykovou výuku. Vydáván byl také rozhlasový časopis Duha, který obsahoval kulturní, zeměpisné, turistické i další informace o Číně. Zajímavé a hodnotné vysílání, dynamicky se rozvíjející přátelské, kulturní, školské, ekonomické a další kontakty mezi lidmi a institucemi obou zemí v nedávných letech, to vše nepochybně přispělo vhodnou inspirací i pro některá česká média. Takže například vnikl projekt pořadu Barevný svět, který realizovala FM rádia HEY a COLOR. Tento pořad o Číně byl vysílaný přímo v České republice na velmi krátkých vlnách, tedy ve vynikající zvukové kvalitě. Projekt byl ukončený v dubnu 2023 a zvukové záznamy z něho mohou posluchači najít např. prostřednictvím webové stránky rádia COLOR. V současné době sice české vysílání z Číny probíhá nadále na krátkých vlnách, dlouhodobě například na kmitočtu 1415 kHz, a to mezi 20.00 a 21.00 hod. (s hodinovým posunem v SELČ), a také v pásmu 19 metrů, odpoledne, mezi 12. a 13. hodinou (rovněž se zmíněným časovým posunem). Avšak hraje se jen převážně rocková hudba. Mnoho informací z Číny psaných přímo česky však mohou posluchači přesto najít na rozhlasovém webu (czech.cri.cn), jehož obsah byl již několikrát modernizován a je doplňován denně o nové informace.
Od roku 2018 vznikl nový mediální celek „CMG“ (China Media Group), vytvořený sloučením CRI (Čínský rozhlas pro zahraničí), CCTV (Čínská ústřední televize) a CNR (Čínský lidový rozhlas). V současné době se předpokládá, že veškeré jazykové mutace používané ve vysílání pro zahraničí se stanou složkami CGTN, takže webová stránka CRI v českém jazyce se pravděpodobně přejmenuje na „CGTN Česky“. Pro zajímavost, návštěvníků česky psané webové stránky, včetně stránek na Facebooku, Twitteru a Tiktoku, je kolem 1 milionu. Navíc, posluchači a zájemci o Čínu, kteří ovládají některý světový jazyk, mohou informace přímo z Číny najít, kromě na internetu, ve vysoké kvalitě také prostřednictvím satelitních televizních stanic. O satelitním příjmu je možné se dozvědět například v českém internetovém časopise PARABOLA.CZ, který dovede vyfiltrovat i zkrácené přehledy nezakódovaných kanálů, z nichž budeme dále čerpat. Snad bude před tím vhodné také zároveň zmínit zjednodušeně několik vysvětlujících poznámek o principu satelitního příjmu: Satelity (družice) pro přenos televizních programů jsou soustředěny v pomyslném oblouku, táhnoucím se jižní oblohu, na který míří parabolická anténa. Poloha satelitů (ve stupních) je uváděna jako východní (E) nebo západní (W). Čínské televizní stanice je možno zachytit například prostřednictvím francouzského satelitu, který přenáší televizní programy na pozici 9°E. Jde o stanice: CCTV-4 (v čínštině), CGTN-A (v arabštině), CGTN-Documentary (v angličtině), CGTN-E (ve španělštině), CGTN-R (v ruštině), Phoenix Info News (v čínštině). Na dalším satelitu, který je na pozici 13°E, by měly být uvedené programy v HD rozlišení. Navíc je zde možno naladit televizi CGTN-F (francouzsky), ale chybí zde televize Phoenix Info News. Na pozici 19,2°E (družice Astra), by mělo být možné zachytit televizní stanice CGTN HD, (anglicky), CGTN-Documentary HD (anglicky) a CGTN-F (francouzsky).
Přednáška s besedou, o které pojednával tento článek, nepochybně ukázaly na skvělé a smysluplné výsledky rozvoje bohemistiky, na důležitou, záslužnou a obětavou práci čínských bohemistů. V neposlední řadě jsou to také možnosti výuky češtiny na některých čínských univerzitách. Kromě toho je nutno zdůraznit smysluplnost a důležitost účasti na přednáškách, besedách, kulturních akcích, možnost vyslechnutí si zajímavých rozhlasových pořadů a shlédnutí poutavých filmových dokumentů. Tyto aktivity totiž, jsou-li správně a citlivě metodicky vedeny, nestávají se platformami konfrontačními či dehonestujícími, ale o to více objasňují lidem zajímavé skutečnosti, jakož i přispívají k upevňování přátelství a porozumění lidu různých zemí.
Karel Ouroda