Čína se ukázala být zemí se zatím nejúspěšnějším rozvojovým modelem, který ji během několika desetiletí dovedl z postavení rozvojové země mezi státy rozvinuté a navíc takové, kterým se i dále daří nadstandardně rychlý vzestup, a to aniž by upadla do řady rozvojových pastí, jaké obvykle zmařily ambice jiných nově se vynořujících ekonomik. To nejdůležitější pro tento záměr v současné fázi je prioritní čínský požadavek, že musí jít o „vysoce kvalitní“ rozvoj, tj. postavený na inovacích přinášejících zvyšování produktivity výrobních faktorů. Musí tedy stát na vědeckém výzkumu a technickém vývoji.

A to se Číně daří. Podle amerických geopolitických stratégů ale až moc. Proto USA spustily své kampaně odpoutání od Číny, či za de-rizikový přístupu k Číně, kdy se zejména snaží vytlačit špičkové čínské technologické firmy ze světových dodavatelských řetězců a sítí výzkumné a vývojové spolupráce. Jenže je s tím problém. Čína se začíná totiž stávat nejen hlavní dílnou světa, nýbrž i tahounem vědeckého rozvoje světa, od něhož se izolovat znamená utlumit i vlastní vědecký pokrok.

A že tomu tak je ukazuje asi nejproslulejší světový žurnál v oboru přírodních věd Nature fungující od roku 1869. Ten nejenže vědu publikuje, ale sám monitoruje vědecké publikace v 82 nejpřednějších žurnálech v oborech biologie, chemie, fyziky, geologie a životního prostředí. V nich měří počty a kvalitu vědeckých prací integrované do souhrnné míry. To pak shrnuje pro jednotlivé instituce, země aj.

A podle jejich indexu Čína už v roce 2017 předstihla USA v počtu vědeckých publikací a objevů.

Souhrnný index světového přírodovědeckého výzkumu od Nature se jmenuje „Share“ (podíl). Stojí na otevřené databázi, kde si to každý může zkontrolovat na záznamech o desítkách tisíců vědeckých prací každý rok a o jejich akceptacích světovou vědeckou komunitou.

A porovnáme-li čísla podílu – Share – vědeckých prací v přírodních vědách na světové vědě za rok 2022 mezi Čínou a USA vychází podíl Číny v tomto indexu na 19 373, zatímco podíl USA za ní zaostává s hodnotou 17 610.

Také podle míry Japonského národního institutu vědy a technologií, která se soustřeďuje jen na ty nejkvalitnější průlomové vědecké práce, založené jen na 1 % na světě nejcitovanějších prací Čína roku 2022 předstihla USA, takže se nelze vymlouvat na to, že USA vedou v těch kvalitnějších pracích.

Snad ještě více ohromující než loni Čínou dosažená čísla je tempo růstu čínského podílu na světové vědě a tedy i tempo předstihování Ameriky. Roku 2016 byla výše čínského podílu jen 37 % podílu amerického. Tehdy byl Share USA 20 767, zatímco čínský 7 676. Čínský podíl navíc z roku 2021 na rok 2022 narostl o 21 %, zatímco za stejný rok se americký podíl o 7 % propadl. Přitom všech 82 vědeckých žurnálů v Nature Indexu je Západních, takže v nich těžko půjde o nějakou pro-čínskou zaujatost.

Index od Nature je stanoven i tak, aby v důsledku citovanosti zahrnoval nejen počet, ale i kvalitu prací a stojí si dobře v souladu s indexem vědecké kreativity, takže zase nemůže jít o více, avšak ne moc kvalitních vědeckých prací.

Také podíváme-li se na podíl 500 univerzit celého světa na této míře v roce 2022, tak 7 z prvních 10 bylo čínských, zatímco jen 3 americké – jsou to tyto univerzity:

1. Harvard University

2. University of Chinese Academy of Sciences

3. University of Science and Technology of China

4. Nanjing University

5. Stanford University

6. Peking University

7. Tsinghua University

8. Massachusetts Institute of Technology

9. Zhejiang University

10. Sun Yat-sen University

Z prvních 20 jich bylo 11 čínských a 4 americké. Jen podíl čínských univerzit mezi léty 2021-22 vzrostl, podíl univerzit všech dalších zemí mezi nimi poklesl.

Úchvatná jsou také čísla o nárůstu vědecké živé síly Číny, kde jsou mezi studenty vědecké, inženýrské a matematické obory (STEM) velice žádané, zatímco americká mládež radši studuje práva či gender studies. Roku 2019 čínské univerzity vyprodukovaly 49 498 absolventů s PhD ze STEM oborů, zatímco americké 33 759, včetně lidí v rámci odlivu mozků vylákaných z jiných zemí. Projekce podle současných trendů ukazují, že do roku 2025 by počet čínských doktorů ve STEM měl vyrůst na 77 179, zatímco americký počet by se podle trendu měl dosáhnout skoro polovinu čínského, tj. 39 959. Číňané si také velice dobře vedou při porovnávání úrovně znalostí středoškolských studentů v porovnání se zbytkem světa.

Zajímavé jsou i výdaje na výzkum a vývoj v obou zemích. Roku 2022 na něj USA vynaložily 679,4 miliardy $ a Čína jen 439 miliard $. Nicméně do toho se promítá kurz dolaru. V Číně jsou v dolarovém kurzu ceny o hodně menší, takže realisticky je nutno to upravit paritou kupní síly, tj. koeficientem asi 1,7. Po takové úpravě jsou čínské výdaje vyšší, tj. 746 miliard $. A navíc je tu zase trend. Výdaje na výzkum a vývoj mezi lety 2021-22 v USA narostly o 5,5 %, zatímco čínský nárůst byl po sedm po sobě jdoucích let přes 10 %.

Amerika v posledních letech stupňuje své snahy o utlumení rozvoje Číny zejména, pokud jde o špičkové technologie. Nejenže ji zkouší vytěsňovat ze světových dodavatelských řetězců, ale zkouší uvalovat i ne příliš smysluplné sankce na čínskou vědu. Např. prezident Biden nedávno ukončil 43let trvající dohodu USA s Čínou o technické a technologické spolupráci. Stejně jako jsou pokusy dusit čínský rozvoj v podstatě zároveň pokusy v podstatě přidusit ekonomický rozvoj celého světa včetně samotných USA, jsou pokusy vytěsňovat Čínu ze spolupráce v přírodních vědách dušením světové vědy jako takové a do velké míry právě té americké vědy. Proto také poté dva fyzikové ze Standfordu sepsali prezidentu Bidenovi protestní dopis, který hned podepsalo asi 1000 dalších vědců.

Počet projektů čínsko-americké vědecké spolupráce od nástupu Bidena do úřadu od roku 2020 do roku 2022 pokles o 15 %. Ale pro vědecké instituce v dalších zemích atraktivita spolupráce s Čínou naopak roste, takže USA tím více izolují samy sebe od světové vědy, než aby izolovaly Čínu. Washington by evidentně byl ochoten obětovat rozvoj světové vědy, rozvoj světové ekonomiky a cestu lidstva k lepší budoucnosti, jen aby si zachoval nad světem větší dominanci, i když nad chudším a méně rozvinutým světem. Nejúspěšnější však přitom nejspíš jsou v brzdění vlastního rozvoje.