Během mého pobytu v Číně jsem dostala příležitost vyzkoušet si, jaké to je učit angličtinu na čínské základní škole.

Nejpřekvapivější pro mě bylo, že ve třídě bylo 40 - 50 žáků. V českých podmínkách je už 30 žáků považováno za hodně. Na jazykové lekce potom žáci bývají rozděleni do menších skupinek po cca 15 lidech, aby si z lekce co nejvíce odnesli a dostali více prostoru mluvit v daném jazyce.

V rámci výuky na čínské škole žáci nemají méně příležitostí k mluvenému projevu, ale styl je odlišný. Obvykle opakují probíranou látku po učiteli všichni sborově naráz, nebo odpovídají za svůj tým, do kterých jsou děti v každé třídě rozděleny.

Když jsem vstoupila do třídy, velmi dobrý dojem na mě zanechala organizace a kázeň dětí. Jeden žák, který byl pověřený organizací chování jeho spolužáků, se postavil před katedru, rázně zadal povel a všechny děti okamžitě ztichly a položily si hlavu na ruce složené na lavici. Na další povel se vzorně rovně posadily, s dalším povelem se žáci postavili a sborově, nahlas a s úctou pozdravili příchozího učitele. Je neskutečné, kolik respektu děti mají k instrukcím svého spolužáka a jak skvěle je třída (v počtu 50 dětí!) zorganizovaná. V českém prostředí jsem zažila respekt žáků k učiteli, ale nezažila jsem tak skvělou organizaci v rámci skupinky dětí a jejich respekt mezi sebou navzájem.

Také v rámci výuky byly děti velmi aktivní a nadšené. Jejich učitel angličtiny mi poradil, abych děti rozdělila do týmů. Každý tým byl tvořený jednou řadou, celkově byla třída rozdělena na osm týmů. Bylo radost sledovat, jak děti berou rozdělení do týmů vážně. Aktivně se hlásí, zapojují se do výuky a také nesou zodpovědnost za svůj tým. Spolužáci v každém týmu se hlídají navzájem, že jsou všichni ukáznění a nikdo neruší výuku. Za aktivitu a každou správně zodpovězenou otázku tým získává bod, ale za špatné chování či narušení výuky tým bod ztrácí, i když vyrušoval jenom jeden student z celého týmu. Všichni táhnou za jeden provaz a dělají všechno proto, aby tým získal co nejvíce bodů a žádné neztrácel. Úplně ukázkově jim funguje týmová spolupráce.

V prostředí českých škol sice také probíhají různé formy her a aktivit, během kterých jsou děti rozdělené do týmů, ale nezažila jsem mezi českými dětmi tak silnou sounáležitost. Dokud se vše daří, všichni jsou hrdou součástí svého týmu, ale jakmile se něco pokazí, děti jsou naštvané, že mají nést zodpovědnost za celý tým a začnou vznikat vnitřní rozepře. Ostatní týmoví spoluhráči jsou naštvaní a obviňují toho, kdo týmu způsobil ztrátu. Většinou nemají vlastní iniciativu problémům v týmu předcházet, nebo je společně aktivně řešit.

Napadá mě, že tento rozdíl v přístupu a chování českých a čínských dětí sahá mnohem hloub. Jedná se pravděpodobně o hluboce zakořeněné hodnoty a priority, které jsou pro každou kulturu specifické.

V západní kultuře je kladen důraz na individuální cíle a osobní preference, zatímco v Číně je národ, rodina, společnost a komunita důležitější než každý jedinec zvlášť. Tento přístup přirozeně ovlivňuje i přátelství a dynamiku skupin ve třídě. Jedinci v západní kultuře jsou obecně neradi závislí na jiných lidech a preferují svobodnou volbu, každý sám za sebe. V Číně je sounáležitost, kolektivní spolupráce a týmovost podstatně důležitější, než je tomu v západním světě. Na druhou stranu, nic není čistě černé nebo bílé. Je běžnější, že v reálných situacích jsou namíchány různé odstíny a varianty. I v českém prostředí je kladen silný důraz na nejbližší rodinu a přátele - dle mého názoru více než například ve Spojených státech, kde je běžné být extrémně přátelský ke každému, ale jedinec je obklopen větším množstvím různých povrchních kontaktů a známých. Mít pevné přátelství na celý život je v tamním prostředí méně běžné.

Co mě během dne stráveného na čínské základní škole opravdu příjemně překvapilo? Děti mají v rámci rozvrhu dvakrát denně oční cvičení. Postup jednotlivých cviků bývá většinou hlášený školním rozhlasem. Některé třídy si pustily na interaktivní tabuli video, podle kterého cviky prováděly. Tato cvičení vychází z tradiční čínské masážní terapie. Každý student si dle instrukcí masíruje akupresní body kolem očí. K čemu je taková samomasáž prospěšná? Zlepšuje krevní oběh kolem očí, uvolňuje mimooční svaly a celkově snižuje únavu očí. Myslím si, že je to naprosto skvělý nápad. Děti se již od útlého věku učí, jak si chránit zrak, který je během školní docházky nevyhnutelně namáhán. Tohle na českých školách rozhodně chybí a nebylo by špatné tahle cvičení také zavést. Stejně jako každodenní ranní cvičení - čínští žáci mají každé dopoledne dvacetiminutovou rozcvičku, podle počasí buď ve třídě, nebo venku. Tohle je nad rámec hodin tělesné výchovy, která je vedena na čínských i českých školách. Každodenní ranní cvičení ale na českých školách chybí. Aby děti zvládly nápor školní docházky s lehkostí, je prioritou podpořit jejich péči o zdraví, a k té pravidelný pohyb a časté oční cvičení rozhodně přispívá.

Děti jsou pouze dětmi a za chováním každého dítěte je jasně vidět výchova a názory jejich rodin. Reakce na zahraničního lektora ve třídě tak byly velmi různé. Některé děti byly přátelské a nadšené, jiné děti nedůvěřivé či bázlivé. Jeden chlapeček se úplně vzepřel a prohlásil, že k cizincům nemá žádný respekt a že ho cizinec učit nebude. Byla to silná zkušenost, ale dala mi reálný náhled na různost v názorech a byla vyvážená radostí a nadšením jeho spolužáků. Celkově na tento den velmi ráda vzpomínám. Bylo mi ctí se aktivně zapojit do výuky v čínském prostředí. Hodnotím tento den jako velmi obohacující zkušenost. České a čínské děti jsou rozdílné jak v kulturních hodnotách, tak i v kázni chování. Nicméně, dle mého názoru jsou příležitosti, kdy se rozdílné kultury spolu mohou setkat a něčemu se od sebe vzájemně přiučit, neskutečně užitečné a cenné.

Lada Procházková