Během mého pobytu v Číně mě navštívilo několik známých z České republiky a i když jsem již na místní sečuánskou kuchyni zvyklá, nově příchozí občas nebyli schopní některé z místních jídel sníst vůbec, nebo je jenom ochutnali, ale nechtěli je jíst každý den. Zajímá vás, co jim chutnalo nejvíc a co naopak ani trochu? Jestli ano, určitě čtěte dál.

Hodně Čechů sice říká, že má rádo čínskou kuchyni, ale většinou jim chutná o něco jemnější varianta - například jídla v čínských restauracích v Čechách, ne tolik pálivá a lehce uzpůsobená tak, aby českým zákazníkům chutnala.

Přímo v Chengdu chtěli moji známí ochutnat hotpot a rozhodli se pro variantu, kdy je hrnec rozdělen na dvě části - na pálivou a nepálivou variantu zvlášť. I když tvrdili, že mají rádi ostrá jídla, nakonec skončili jen u nepálivé varianty 白汤火锅 baitang huoguo - ta, jemně ochucená zázvorem, česnekem, červenými datlemi a kustovnicí čínskou, pro ně byla mírou kořeněnosti tak akorát. Sečuánská kuchyně je prohlášená svou pálivostí, ale také tím, že používá hodně oleje. Když se zamyslíme nad minulostí, maso nebylo vždy k dostání, ale těžká fyzická práce na poli vyžadovala kalorická jídla. Používalo se tak více oleje. Většina českých žaludků bohužel nezvládá kvalitu tohoto typu jídla dostatečně ocenit, což je zvláštní, vezmeme-li v potaz, že v minulosti se i v Čechách přidávalo do jídel z úplně stejného důvodu hodně tuku, především sádlo. Z tohoto úhlu pohledu se dá tradiční sečuánská kuchyně považovat za zdravější než tradiční česká kuchyně, protože v té sečuánské se používá především rostlinný olej.

Slyšela jsem od spousty cizinců, co v Číně pracují, studují či přijeli jen cestovat, že jim dělá problém si zvyknout na sečuánský pepř. Tento pepř se vyznačuje speciálním druhem pálivosti, v čínštině 麻辣 mala, což doslova znamená pálivost, která otupuje. Nelekněte se, samotný pepř nechutná tak hrozivě, jak zní popis jeho chuti - vyvolává v ústech lehké mravenčení, lechtání. Ve skutečnosti má k agresivní pálivosti chilli papriček velmi daleko. Jeho pálivost je jemnější, avšak komplexnější - chuť se z sečuánského pepře postupně uvolňuje a rozvíjí.

V Čechách jsme zvyklí na mléčné výrobky, a tak moji známí byli nadšení z mléčného bubble tea - v dnešní době už se stal celkem populárním a je k dostání i v Česku, ale před několik lety tomu tak ještě nebylo a moji známí ho v Chengdu ochutnali úplně poprvé. Doposud je v Číně k dostání podstatně více variant a příchutí, než je tomu v českých bubble tea prodejnách. Moji kamarádi tenkrát zvolili 芒果珍珠奶茶 mangguo zhenzhu naicha, tedy mléčný čaj s mangem a tapioka perlami.

Znám spoustu Čechů, kterým chutná tibetské jídlo - když jsem se zamyslela nad důvodem, proč tomu tak je, došlo mi, že tradiční česká a tibetská kuchyně má (ne totožný), ale podobný základ - jak česká, tak i tibetská jídla obsahují hodně brambor, různé druhy pečiva, vývary a polévky, a hlavně mléčné výrobky, především jogurt, máslo a sýr.

Jaká tibetská jídla mají moji čeští známí rádi?

Nejvíce úspěchu sklidily Momo - jsou to knedlíčky připravované na páře, plněné buď jačím masem (藏式牛肉包子zangshi niurou baozi), nebo šťouchanými bramborami ochucenými chilli papričkami a dalším kořením (藏式土豆包子 zangshi tudou baozi) - to je oblíbená vegetariánská varianta typická pro čínské provincie Sichuan a Qinghai. Je pravděpodobné, že tento typ jídla v tibetských oblastech Číny vznikl po vzoru čínských 包子baozi nebo 小笼包 xiaolongbao. Díky čínskému plánu rozšíření infrastruktury ve všech tibetských oblastech Číny je v dnešní době k dostání i mnohem větší výběr ingrediencí.

Dalším jídlem, které sklidilo úspěch, je Shapale - smažená taštička s náplní. Běžně jsou plněné masem se zelím, ale dělají se i ve vegetariánské verzi - plněné zeleninovou směsí s kořením.

V neposlední řadě stojí za zmínku Thenthuk 臧式牛肉面 zangshi niuroumian - výživný vývar s trhanými nudlemi - těsto je natrháno na malé kousíčky, které se v polévce uvaří. Základem polévky je většinou jačí maso a zelenina. Bývá běžně ochucen zázvorem, cibulí a česnekem. V restauracích v Chengdu také nesmí chybět chilli, sečuánský pepř a sójová omáčka. Tento vývar je skvělý v zimních měsících, zahřeje a zasytí. 

Pokud se v Chengdu vydáte do čtvrti poblíž 武侯祠Wuhouci (zastávka metra 高升桥Gaoshengqiao), najdete tento chutný pokrm snad v každé tibetské restauraci. Blíží se zima, pokud jste v Chengdu nebo se tam chystáte, doporučuji nejen tuto polévku, ale i další jídla ochutnat. 

VB