Čína přinesla světu mnohé – papír, střelný prach či mechanické hodiny. Již méně lidí ale ví, že vedle hmotného dědictví má Čína bohaté i kulturní dědictví. A k němu neodmyslitelně patří akrobacie, která má v této zemi více než pět tisíc let dlouhou historii. Centrem tohoto pradávného umění je pak město Wuqiao v provincii Hebei. Jen tam sídlí největší akrobatická společnost a školy, ve kterých se cirkusové umění předává z generace na generaci po tisíce let.
Hlavní budova s největším jevištěm
To, jak je cirkus a akrobatické kousky ve městě populární, pochopíte hned při svém příjezdu do města. Mnoho ulic se pyšní sochami akrobatů v těch nejkrkolomnějších pozicích. Ovšem baštou cirkusu je Wuqiao Acrobatics World, areál který byl vybudován na místě starého kláštera, stál 200 milionů RMB a otevřen byl 26. listopadu 1993.
V tomto areálu najdete vše. Od starých klasických budov a nádvoří, na kterých se předvádějí jednotlivé akrobatické rodiny s žonglováním, loutkovým divadlem, balancováním, či zábavnými hudebními představeními, velké plochy pro koňskou show, přes starší cirkusové manéže až po velkou moderní halu s velkým pódiem vybavenou high-tech technologiemi, které akrobatickým představením dává nečekaný fantastický rozměr.
Vzdušná akrobacie
Naše návštěva tohoto místa začala před původní velkou zděnou bránou historickým vystoupením, jehož hlavními protagonisty byli akrobaté jako pradávní vládci a vojáci a jezdci na koních. Představení znázorňovalo vznik a historii akrobatického umění, které započalo před dávnými časy za vlády prvních císařů. Vyprávělo příběh vycházející z historických záznamů kronikáře Simy Qiana nazvané »Záznamy historika«. »Hlava Chi You má rohy a svými rohy bojuje proti Žlutému císaři. Tak vypadala dávná válka. Z té se vyvinuly hry v oblasti Jizhou,« píše ve svém díle. Historie válek mezi starověkými kmeny se předávala věky ústně. Podle těchto bájí vše začalo právě bitvou mezi Žlutým císařem a Chiyou, který byl vůdcem kmene Nine Li ve starověké Číně. Bojoval proti budoucímu Žlutému císaři během éry tří panovníků a pěti císařů v čínské mytologii. On sám je znám jako mytologická bytost, stvoření s hlavou býka se dvěma rohy, někdy celý z mědi, a lidským tělem. A ačkoliv v této bitvě prohrál, je vnímán jako bůh války a býčí hlava je hlavním symbolem akrobatického světa Wuqiao.
A právě výkony panovníků i vojáků, plné síly a akrobatických krkolomných prvků dali vzniknout novému druhu zábavy i obživy. Koně byly součástí tohoto prvního představení právě proto, že mongolští jezdci pomáhali v těchto válkách a i jejich jezdecké výkony na koních tehdy i dnes berou dech.
Akrobat solo
Původně byly akrobatické prvky zaměřující se na sílu, obratnost, stabilitu a výdrž součástí vojenského výcviku. Později se z nich vyvinula zábava pro císaře a následně i veřejnost. K této fyzické akrobacii se přidali i pouliční kejklíři, mistři malých divadel, drobných kouzel a lidové zábavy s hudebními nástroji. A právě pohled na tuto pouliční zábavu nás čekal po vstupu na první nádvoří. Malá divadla zavěšená na krku performerka, tanečník s partnerkou - loutkou v životní velikosti předvádějící roztodivné taneční kreace, ale i ukázka pradávných pěveckých vystoupení účinkujících v maskách, předchůdce čínské opery.
Tyto mezi lidmi již v historii velmi oblíbené zábavy ale nebyly vždy pro každého. Za císaře Wu-ti z dynastie Han, který nastoupil na trůn v roce 141 před naším letopočtem a vládl 52 let, zažívala Čína velký rozkvět. Zároveň expandovala, kdy císař několikrát porazil Huny a otevřel tak cestu na západ, čímž vznikla Hedvábná stezka jako most pro obchodní i kulturní výměny mezi Čínou a zbylým světem. Akrobacii pak tento císař používal jako nástroj pro kontaktování a pobavení vyslanců z jiných států. Výsledkem byly velké pokroky v akrobacii s již tehdy s mistrnými kousky, doplněné o kompletními výpravné programy a nádherné kostýmy a rekvizity.
Balanc s bubny
Jenže života akrobatů nebyl tak úplně jednoduchý. Akrobacie znamenala možnost dobré obživy, cestu z chudoby a dlouhodobé zajištění pro celé rodiny. Akrobaté ale byli jakýmsi majetkem císaře, bydleli a vystupovali pouze v palácích či při výpravách pro císaře a jeho družinu a nesměli opustit své místo. Zábavou chudších tak zůstali jen pouliční kejklíři a masky, které se předváděli mezi lidmi při nejrůznějších svátcích a městských zábavách. Teprve později bylo dovoleno, aby se lid pokochal i vysokou akrobacií, kterou předváděli mnohdy i bývalí vojáci původně pouze pro císaře.
Jak vypadala taková pouliční zábava, jsme mohli vidět na dalších několika nádvořích. Na jednom zručný hudebník předváděl hru na několik nástrojů těmi nejnápaditějšími a nejvtipnějšími způsoby. Dokonce i se zapálenou cigaretou v ústech (mou cigaretou a celou schovanou v ústech). Jinde zase předváděli své akrobatické kousky mladé dívky na tyčích. Pro mnohé rodiny z blízkého i vzdáleného okolí byla a je akrobacie cesta z chudoby, cestou k stabilním výdělkům, rozvoji, učení se a zajištění rodiny. Podle neúplných statistik v roce 1952 se akrobaté žili v každé vesnici ve okolí Wuqiao. Například ve Fantun Village byly dvě akrobatické skupiny složené z členů z více než 400 domácností. V Cangshang Village a Xiangning Village bylo 114 akrobatů ze 128 domácností. V letech 1949 až 1954 vzniklo 61 cirkusů a akrobatických souborů a 272 akrobatických skupin. Registrováno je 3 651 profesionálních a poloprofesionálních akrobatů.
Hudební představení s cigaretami
O tom, že akrobacie se zde předává v rodinách po generace, jsme se mohli přesvědčit zase jinde, kdy se představily tři generace žoldnéřů. Zatímco babička žonglovala s vějíři, její vnoučata s talíři. Ovšem prostřední generace, matka, byla kapitolou sama o sobě. Její dovednost bylo žonglování nohama, kdy ležela na upravené lavici. Žonglovala s míči, trubkami i obrovskými těžkými terakotovými nádobami podobnými květináčům. Byli tak velké, že se do nich schoval celý muž. A i s tímto mužem, mým kolegou, který sám vážil okolo devadesáti kil, dokázala za asistence čtyři silných pomocníků, kteří nádobu ženě zvedli na nohy, si pak sama pohrávat jak s nafukovacím míčem.
Učení akrobacie je dlouhý a namáhavý tréninkový proces a některé dovednosti jsou v procesu cvičení nebezpečné nebo dokonce i život ohrožující. Už v dávných dobách proto existovala dohoda mezi Mistrem a učněm, respektive slib, který učeň skládal před svědkem svému mistrovi, ve kterém sliboval věrnost akrobacii a snahu se stát nejlepším pod vedením mistra na život i na smrt. Následně vznikaly akrobatické rodiny, kde se tyto dovednosti dědí a rozvíjejí z generace na generaci. Aby rodiče jako akrobaté předali jedinečné dovednosti, trénují své děti od dvou nebo tří let. Spousta rodin má celou řadu vlastních programů. Rodinní příslušníci spolupracují při výcviku a vytvářejí četná skvělá komba.
Balanc s kolegou-rodina
Příkladem může být rodina Wang Baohe. Ten se narodil v roce 1944 v rodině akrobatů v Niezhuang Village. Jeho matka zemřela, když mu byly dva roky. V pěti letech odjel s rodinou do Pekingu předvádět akrobacii na pekingském mostě Tianqiao. Wang Baohe se začal věnovat umění smršťování kostí (hadí muž) a již od svých pěti let vystupoval na jevišti. Často cestoval pouze se svým otcem. Po založení Čínské lidové republiky se pan Wang postupně stal slavným akrobatem. Vystupoval například před vojáky na korejském bojišti. Teprve v roce 1958 vstoupil do cirkusu Wuqiao a stal se formálním akrobatem. S dalšími vystoupeními v cirkuse nad zemí se jeho dovednost dále zlepšovala. V roce 1993 Wang Baohe ukončil svou kariéru na turné a usadil se ve Wuqiao Acrobatics World. Vystupoval po celé zemi, ale také tak jako tisíci lety bavil politické i mezinárodní delegace ve Velkém sále lidu. Pobavil i nás, kdy vystupoval se svým synem a předváděl klasická kouzla s balónky a miskami, podobná hře skořápky.
Jiný způsob předávání zkušeností je výuka dětí, která probíhá v malých skupinkách. Ve městě Wuqiao existuje několik škol akrobacie, ta největší je ovšem Státní akrobatická umělecká škola Wuqiao. Žáci i absolventi těchto škol pak vystupují po celé Číně i často ve světě.
To nejúžasnější ale čeká návštěvníky v »hlavním stanu«, nové moderní kruhové budově připomínající bílou věž, která skrývá obrovské hlediště a jeviště, které je vybavené nejmodernější technologii. Při představení jsou kombinovány obrovská plátna měřící téměř deset metrů na výšku a ještě více na šířku, která v pozadí umělců umožňují zobrazovat historii i fantastické smyšlené světy, moderní osvětlení, a dokonce i vodní prvek ve formě fontány, ze které padá voda od stropu do malého potoka kolem jeviště v barevně prosvětlených formacích.
Velká 4 houpačka
Na jevišti pak předvádějí své jedinečné umění akrobaté na velkých kruhových houpačkách, umění akrobacie na vysuté hrazdě i v podání dětí, krásné akrobatky spouštěné z výšky balancující na hedvábných šálách, či silný akrobat předvádějící své ohebné tělo na vysoké konstrukci. To a mnoho dalšího bylo pak zakončeno okouzlující akrobacií s tyčemi ověnčenými dlouhými látkovými pruhy, které představovaly draka. Atmosféra tohoto místa v kombinaci se skvělou hudbou s dokonalým zvukem ze všech míst dodává zážitku neskutečný rozměr a každého diváka doslova vtáhne.
Čína má být na co pyšná. I proto mnoho z akrobatů, kteří vystupovali ten den před námi, vystupovalo také ve více než sto zemích v Evropě, Asii, Africe a Latinské Americe. I toto kulturní dědictví, kterým akrobacie je, může nejen bavit, ale také pomáhat rozšiřovat obzory o Číně a posilovat mezinárodní vztahy. Úsměvy a nadšení, které výkony akrobatů vyvolávají, dokáží odemknout nejedno srdce i dveře.
Helena KOČOVÁ