Jako student jsem si vybudovala silnou závislost na kávě. Často jsem seděla nad knihami pozdě do noci a bez dostatečné dávky kofeinu bych nedokončila snad žádnou seminární práci včas. Když jsem jela ve 3. ročníku bakalářského studia na dva semestry do Číny, ani mi v ten moment nedošlo, že v zemi, v které je čajová kultura silně zakořeněna již po tisíce let, nebude káva úplně běžným zbožím.

Instantní káva začala být v Číně populární již v 80. letech a dodnes tvoří instantní káva velkou část čínského trhu s kávou. Když jsem do Číny dojela poprvé v roce 2013 na roční studium čínštiny, podařilo se mi v samoobsluze ve školním kampusu najít malé balení rozpustného Nescafé - černé kávy bez příchuti. Jak jsem záhy zjistila, černá káva v místním prostředí nebyla úplně běžné zboží. Mnohem běžnější byla rozpustná kávová směs 3 v 1 - ať už v prášku, nebo jako chlazený sladký nápoj v plechovkách.

V roce 2013 v Kunmingu byla káva tak okrajovým zbožím, že i například fast food řetězec Dicos nabízel kávu jen formou černé rozpustné kávy, s cukrem a smetánkou přiloženými bokem. Na tu pravou kávu z kvalitních kávových zrn, připravenou pomocí kávovaru, jsme potom s ostatními studenty chodili do několika kaváren v okolí kampusu. Do jisté míry může být překvapující, že i když v těchto kavárnách pracovali místní lidé, majitelé všech těchto kaváren však byli cizinci, kteří se v Kunmingu rozhodli otevřít kavárny v západním stylu - a hlavně s kávou, na jakou byli Evropané zvyklí. V té době tito podnikatelé rozhodně našli díru na trhu, i když cílový zákazník byl v té době omezen hlavně na komunitu zahraničních studentů, s výjimkou několika místních lidí, kteří se dělili do dvou kategorií. V první katagorii byli lidé, kteří se vrátili ze zahraničí, odkud si mimo jiné zkušenosti dovezli i vkus pro kvalitní kávu. Do druhé kategorie se potom řadili místní se silným zájmem o mezinárodní prostředí, kteří mnohdy do těchto podniků zavítali za účelem hledání příležitostí procvičovat angličtinu - více než za kvalitní kávou.

Při cestování po vesnicích a odlehlejších oblastech provincií Gansu a Sichuan se dostupnost kávy omezila na několik kaváren zaměřených na turisty. Vzpomínám si, že jsme s kamarádkou naběhly do jedné místní malé samoobsluhy a z honu na kávu jsme si odnesly směs instantního mléčného čaje s příchutí kávy - to byl bohužel jediný dostupný produkt, který se kávě podobal alespoň vzdáleně.

Ráda jsem v Chengdu občas chodila do tzv. open space kaváren. Stačilo si objednat nápoj či jídlo u pokladny a najít si stůl, u kterého se vám bude dobře pracovat. Na místě pak můžete zůstat, jak dlouho se vám bude chtít, klidně celý den. Tento typ kaváren využívá celkem hodně místních lidí, a to i pro pracovní jednání a obchodní schůzky, což dříve nebylo moc obvyklé. Mnohem častěji se za tímto účelem chodilo do čajoven. Všimla jsem si toho, že některým čínským podnikatelům ale na schůzkách v open space kavárnách vadí to, že je v těchto podnikách snad všude zakázáno kouření. Chápu to, že k čínským obchodním schůzkám kouření patří a v čajovnách i restauracích to není neobvyklé.

Dle informací zvěřejněných tiskovou agenturou Xinhua bude Čína věnovat pozornost malým firmám a podnikům a bude je nadále podporovat. Je také radost vidět, že čínská ekonomika prokázala odolnost a po zaopatřeních spojených s kontrolou pandemie Covid-19, kdy byla činnost některých podniků částečně ovlivněna či omezena, se rychle zotavuje, a malé podniky tak účinně obnovují svoji činnost.

V ulicích Chengdu jsem narazila na několik malinkých kaváren, které mají jen pár míst k sezení uvnitř, nebo vůbec žádné místo. Velké množství malých podnikatelů, kteří provozují kavárny, šetří na nájmu s tím, že raději investují do kvalitních kávových zrn, dalších ingrediencí a v neposlední řadě potřebného vybavení. S penězmi ušetřenými za nájem jsou tak konečné ceny takto prodávaných nápojů stále přijatelné.

Vláda Chengdu liberalizovala předpisy o vzhledu města. Díky tomuto kroku je umožněno majitelům restaurací, kaváren a podobných podniků rozmístit stoly venku na ulici, mimo prostor jejich provozovny. Myslím si, že je to naprosto výborný krok, který tak malým podnikatelům v Chengdu umožní provoz jejich kaváren v lehce netradičním stylu. A místní lidé navíc rádi posedávají venku. Ne nadarmo je Chengdu vyhlášené pro místní pomalejší a neuspěchaný životní styl.

Jak co nejlépe propojit oblíbenost tradice čajoven s nově rostoucím zájmem o kávovou kulturu? Dle mého názoru zvládla tyto dva prvky naprosto mistrně zkombinovat kavárna v Chengdu s názvem 白胡子 White Mustache Cafe. Kavárna se nachází v zahradě domu postaveného v tradičním stylu, v oblasti Yulin. Kavárna používá jednoduché bambusové stoly a židle, které jsou typické pro spoustu místních čajoven. Nechybí různé tradiční dekorace, které potrhují nezaměnitelnou atmosféru. Tato atmosféra by však nebyla kompletní bez místních zákazníků, popíjejících kávu nebo čaj, kteří nikam nespěchají a užívají si pomalu ubíhající odpoledne.

Další zajímavý nápad k propojení rychle rostoucího zájmu o kávu mezi obyvately urbánní Číny přišel od řetězce Luckin Coffee, který na trh uvedl latté s příchutí 白酒, tedy tradiční čínské pálenky. Tento nový druh nápoje samozřejmě vzbudil velkou pozornost a vlnu pozitivních i negativních ohlasů. Na námitky, že tento druh nápoje může podpořit vznik závislosti na alkoholu, vydává Luckin Coffee ujištění, že tato káva obsahuje jen 0.5% alkoholu. Láká vás tento nápoj ochutnat?

Kromě rostoucího zájmu o šálek kvalitní kávy v kavárnách (či zájmu o možnost si ho objednat přes jednu z rozšířených aplikací dovážky jídla až domů nebo do kanceláře) také čím dál tím více obyvatel Číny láká pořídit si kávovar domů a naučit se s ním profesionálně pracovat. Asi před 7 lety mě pozval jeden můj čínský kamarád k sobě domů. Pozval několik kamarádů a každému připravil šálek kvalitního cappuccina s naprosto profesionálním latte art. Tento kamarád (pracující ve velké korporátní firmě) není zdaleka jediný Číňan, který kávě naprosto propadl a rozhodl se tohle nové hobby dotáhnout do dokonalosti. Znám v čínském prostředí nemalý počet lidí, kteří mají o kávě nastudované úplně všechno - dokáží detailně rozlišit různé druhy kávových zrn, způsoby pražení a mletí. Načetli si každičký detail o různých kávovarech a jejich použití, stejně tak dotáhli umění vytvořit v šálku kávy latte art do dokonalosti. Tohle je vlastnost, které jsem si na většině mých čínských známých všimla. Když se rozhodnou začít s novým hobby nebo novou dovedností, zjistí si veškeré možné informace a s neustupujícím úsilím pracují na tom, aby tuto novou dovednost mistrně ovládli. Tohle je vlastnost ne příliš obvyklá v českém prostředí. Češi jsou známí tím, že mají velké množství různých zálib a koníčků, většinou se jim ale věnují jenom okrajově a neusilují o to, aby se v dané oblasti stali odborníky. Samozřejmě se i v českém prostředí najdou ambiciózní jedinci, kteří mají za cíl své dovednosti dovést do dokonalosti, ale rozhodně jich není takové množství, jako v čínském prostředí.

V dřívějších letech mi připadalo, že návštěva řetězce Starbucks či méně známých, avšak dražších kaváren značila víceméně určitý status či pózu, kterou uživatelé ukazovali především na sociální síti WeChat. Návštěvu daného podniku včetně objednaných nápojů nafotili a zveřejnili v příspěvku na WeChatu, avšak málokdo si objednal kávu. Většina tohoto typu zákazníků volila různé druhy sladkých nápojů, avšak při jejich odchodu na stole zůstávaly ještě poloplné sklenice. Zážitek byl tak důležitější než nápoj samotný.

V dnešní době už se vše hodně změnilo. Během posledních pár let jsem si ráno často kupovala kávu s sebou do práce. Většinou jsem se cestou stavila v samoobsluze Family Mart nebo v Luckin Coffee. Kelímek kávy je zde k dostání za 15-20 CNY, ve srovnání s 30-40 CNY za kávu ve Starbucks. Dnes již kvalitní alternativou je též káva s sebou z fast food řetězců KFC, McDonalds, či již výše zmiňovaný Dicos. Tyto řetězce již v dnešní době také nabízí kávu s sebou z kvalitních kávových zrn a provozovny jsou vybavené kvalitními kávovary. Do jejich každodenní nabídky patří běžné typy káv jako americano, cappuccino, latte, ale i méně obvyklé či sezónní kávové nápoje - a vše většinou kolem ceny 20-25 CNY.

Tahle změna, tozn. velmi široká a cenově dostupná nabídka kávy s sebou, rozhodně značí zvýšenou poptávku mezi čínskými zákazníky po tomto typu produktů. Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Nesčetněkrát nastala situace, kdy jsme brzy ráno měly sraz s čínskou kamarádkou či kolegyní, a ať už jsme byly na cestě do práce, nebo se chystaly na výlet do hor, vždy jsme se shodly na tom, že nejdříve si půjdeme koupit kávu na cestu. Je to pro mě stále relativně nová zkušenost, před řadou let, dejme tomu v letech 2013 či 2015, jsem byla vždy sama, kdo kávu hledal a potřeboval.

I přes vzrůstající popularitu je káva v Číně stále novinkou a nemyslím si, že by mohla získat větší popularitu než čajová kultura, která svými kořeny sahá až do dynastie Han (tedy až před náš letopočet!) a nese tradici již po řadu tisíciletí. Navíc je tento typ produktu mířený jen na klientelu ve velkých městech, kde zájem o kávu opravdu roste, ale nelze opominout velkou část čínského obyvatelstva, které žije na venkově nebo v menších městech, kde káva běžným zbožím není, a kteří svůj šálek čaje kávou rozhodně v nejbližší době nenahradí.

VB