Autor: Zhang Kun (Čchang Kun) v Šanghaji / deník China Daily 

Fotografie: Rezidence zesnulého architekta Zhuang Jun (Čuang Ťün) na ulici Fuxing (Fu-sing) v Šanghaji sám navrhl a postavil v roce 1921. Gao Erqiang (Kao Er-čchiang) / China Daily

Jednou z nejoblíbenějších městských procházkových tras v Šanghaji je ulice Fuxing, která se nachází v centru města. S platany, které poskytují stín před slunečním světlem, je ulice domovem mnoha historických budov, jež mají pro Čínu zvláštní význam. Mezi nimi je i bývalá rezidence legendárního čínského architekta.

Zhuang Jun (1888-1990), také psaný jako Chuang Tsin, byl jedním z prvních profesionálních architektů v moderní Číně. Vytvořil řadu významných budov v Šanghaji a dalších velkých městech po celé zemi. Jako zakladatel studia architektury v Číně sestavil v 50. letech minulého století také první anglicko-čínský slovník architektonických technických termínů.

Rezidenci osobně navrhl a postavil ji v roce 1921. Nachází se na ulici Fuxing č. 45 v obvodě Xuhui (Sü-chuej), jedná se o cihlově-betonový třípatrový zahradní dům. Zaujímá dlouhou a úzkou plochu ve tvaru „L“ o rozloze 306 metrů čtverečních, skládající se ze dvou souborů jednotek. Severní dům je obrácený do ulice, se zahradou na jihu je propojen koridorem. Vnější stěna je světle žlutá, zatímco rohy jsou zdobeny červenými cihlami ve tvaru zubů, s jasně oranžovými okenními tabulemi a zeleným zábradlím na balkoně. V obývacím pokoji a pokoji pro hosty byly vybudovány dva krby.

Fotografie: Budova Banky Jincheng (Ťin-čcheng), která leží na křižovatce mezi ulicí Hankou (Chan-kou) a ulicí Jiangxi (Ťiang-si) poblíž bulváru Bund. / CFP

Zhuang a jeho rodina bydleli v domě desítky let, v roce 1990 zde zemřel. Dům byl v roce 2017 zařazen na seznam kulturních památek obvodu Xuhui. Dnes je stále soukromou rezidencí a návštěvníci si jej mohou prohlédnout pouze zvenčí.

Zhuang se narodil v Šanghaji. Jeho otec zemřel, když mu bylo pouhých pět let, a tak žila rodina v chudých poměrech. Po absolvování střední školy Nanyang (Nan-jang) v Šanghaji nastoupil na Vysokou školu železniční a báňskou v Tangshanu (Tchang-šan), která mu poskytovala bezplatné studium a ubytování. V roce 1910 se stal jedním ze 47 stipendistů, kteří byli první skupinou čínských mezinárodních studentů ve Spojených státech. Byl přijat na Univerzitu v Illinois, stal se prvním čínským studentem této vysoké školy.

Fotografie: Budova Banky Jincheng (Ťin-čcheng), která leží na křižovatce mezi ulicí Hankou (Chan-kou) a ulicí Jiangxi (Ťiang-si) poblíž bulváru Bund. / CFP

Brzy po promoci v roce 1914 byl Zhuang povolán Univerzitou Tsinghua zpět do Číny. Univerzita se připravovala na výstavbu první skupiny hlavních budov a kolejí. V té době byl prvním Číňanem, který získal bakalářský titul v oboru inženýrské architektury, a prvním, kdo v Číně zastával profesi a titul architekta, uvádí Zhuangův životopis, který vydala Asociace absolventů Tsinghua.

Na Univerzitě Tsinghua získal místo učitele architektury a angličtiny jako architekt sídlící na univerzitě. Pomáhal navrhovat kampus jako asistent Henryho Murphyho, renomovaného amerického architekta, který byl pozván jako hlavní projektant nové čínské univerzity.

Během stavební fáze dohlíželi Zhuang a Charles Lane, stavební dozor, na současnou výstavbu budov, jako je hlediště, knihovna, tělocvična a tak dále. Podle archivů Univerzity Tsinghua se jednalo o první skupinu budov v Číně postavených podle zásad moderní stavební vědy.

V roce 1918 se Murphy vrátil a popsal výstavbu jako „napínavě uspokojivou“.

V průběhu deseti let, od roku 1914 do roku 1924, se lidé v Číně postupně seznámili s povinnostmi a odpovědností architektů a rozvinuli rostoucí veřejný zájem o akademickou hodnotu a důležitost této profese. Zhuang měl mezi studenty velký vliv. Mnoho studentů inspiroval ke studiu architektury a někteří se stali průkopníky v moderní čínské historii architektury, uvádí Zhuangův životopis sestavený Sdružením absolventů Tsinghua.

Během této doby také navrhl textilní továrnu v Tianjinu (Tchien-ťin) a nový kampus Univerzity Jiaotong (Ťiao-tung) v Tangshanu (jeho stará střední škola povýšená na univerzitu).

V roce 1923 byl Zhuang vyslán univerzitou Tsinghua na Kolumbijskou univerzitu jako vedoucí týmu asi 100 čínských studentů. Během ročního pobytu v zámoří intenzivně zkoumal nové a staré architektury ve Spojených státech a v Evropě. V roce 1924 se vrátil do Číny, kde opustil svou práci na Univerzitě Tsinghua, a založil vlastní architektonickou kancelář v Šanghaji.

Jedním z jeho prvních projektů byla budova Banky Jincheng (Ťin-čcheng), která leží na křižovatce mezi ulicí Hankou (Chan-kou) a ulicí Jiangxi (Ťiang-si) poblíž bulváru Bund. Budova byla dokončena v roce 1926. Vyznačovala se estetikou evropské renesance a architektonickou technologií počátku 20. století. Přesvědčil veřejnost, že čínští architekti jsou také schopni navrhovat vysoce umělecké rozsáhlé moderní budovy.

Poté nastoupil na zářivou kariéru a vytvořil mnoho projektů, zejména bankovních budov, rezidencí a vil v Šanghaji, Ji'nanu (Ťi-nan) a Qingdau (Čching-tchao) v provincii Shandong (Šang-tung), v Harbinu (Charbin) v provincii Heilongjiang (Chej-lung-ťiang) a v Dalianu (Ta-lien) v provincii Liaoning (Liao-ning). 

Během této doby byl Zhuang v Číně jedním z mála čínských architektů dostatečně silných na to, aby konkurovali svým západním kolegům, kteří do značné míry ovládali čínský architektonický průmysl.

Fotografie: Nové muzeum umění ve Wuhanu (Wu-chan) bylo zrekonstruováno a rozšířeno na původní budově Banky Jincheng v okresu Hankou (Chan-kou) a bylo navrženo Zhuang Junem, architektem první generace v Číně. / CFP

V roce 1927 se Zhuang spojil s některými vynikajícími čínskými kolegy a navrhl založení Asociace čínských architektů (v roce 1931 přejmenované na Čínský institut architektů). Byl prvním předsedou a mnohokrát byl do této funkce zvolen znovu.

Po 25 letech v oboru Zhuang svou architektonickou kancelář zavřel a později spolu s týmem asi 50 architektů a dalších odborníků v oboru architektury zamířil na žádost vlády do Pekingu, aby tam v roce 1949 začal stavět. Nastoupil do Severočínské stavební a inženýrské společnosti, první státní konstrukční a projekční instituce v Číně, kde působil jako první hlavní inženýr. V roce 1953 byl založen Ústřední projektový ústav ministerstva stavebnictví a stal se hlavním inženýrem. V roce 1954 se ze zdravotních důvodů vrátil do Šanghaje a až do odchodu do důchodu v roce 1958 pokračoval v práci na Východočínském institutu průmyslového projektování staveb. 

Navzdory dětské tuberkulóze se Zhuang těšil výjimečné dlouhověkosti, dožil se 102 let. V 80. letech 20. století mu šanghajská nemocnice Huadong (Chua-tung) nechala udělat komplexní lékařské vyšetření. Odebrala mu vzorky vlasů a nehtů pro výzkum ve snaze rozluštit tajemství jeho dlouhého a zdravého života. Věřilo se, že jeho vášeň pro sport a aktivní životní styl byly klíčem k jeho dlouhověkosti.

D.