Moderní je naslouchat s jistou trpělivostí. Tak třeba výsledkům prováděných výzkumů veřejného mínění. Přiznejme si, že valná většina nás vůbec nezajímá. Řadíme je mezi dobře placenou reklamu a myslíme si své. Občas je však zaslechneme anebo nám je vnutí barevné obrázky v obýváku. Řekneme potom něco jako: že by? No ne? Jak to, že mě se nikdo nezeptal. Já bych jim to řekl, kdybych mohl, nebo mohla. I já trpím syndromem totální opuštěnosti a nadbytečnosti, či jinak přebytečnosti. Postesknu si. Ti vyvolení se alespoň mohou vykecat, tvářit se důležitě, mít vliv a význam, a já jen zírám, jak jsem sociologicky nezařazen a tudíž nedůvěryhodný. Je ale fakt, že se již nejednou ozval telefon a příjemný hlas se ptal, zda bych byl ochoten odpovědět na pár otázek. Kolegové důchodci mi již dávno řekli, že když řeknu „ano“, může mi přijít sada kuchyňského nádobí za několik desítek tisíc korun anebo taky domíchávač se 3 kubíky betonu. Tak říkám vždy „ne, ne, nemám zájem“. Třikrát pojištěný zápor. Riskuju tak neúčast ve výzkumech veřejného mínění. Nevadí mi to. Já totiž. Abych se přiznal, dělám si své vlastní výzkumy veřejného mínění. Již dlouho. Od doby, kdy jsem skončil stavění Eiffelovek ze sirek.  Co sirky, rozuměj zápalky, dovážíme z Indie a co hodně podražili, to již nedělám. Nevím o vědeckém přístupu nic, a tak pracuju intuitivně a je to dobrá sociální a duševní rehabilitace. Ovšem, záleží to na stupni smířlivosti a tolerance k informacím a s jistou osobní bitvou s pohodlností. Je to dobrá a užitečná možnost zorganizovat si svůj vlastní osobní výzkum mínění spoluobčanů. Prakticky o čemkoliv. To podtrhuji.

Nejde mi o to jen tak utrácet čas planým lelkováním nebo diskusí bez diskuse. Chci si to potvrdit. Objektivizovat. To info, jímž jsem husa před posvícením a potom nastává těžké trávení toho obsahu. Nečtu, nevidím, poslouchám. Prostředky masové informace. A informace jsou někdy hodně mastné. Napíšu si 10 otázek. Jádro pudla je v jejich formulaci. Musí se vyladit jejich obsah. Proto je třeba naslouchat. Mají ti lidé vůbec názor? Názor jasný? Názor trvalý? Nebudou se bát odpovědět? Mám já a mí přátelé jejich důvěru? Nejsme anonymní. Položíme otázky 5 mužům a ženám. Od 18 let do 35 let a od 35 let. Žádné jiné sociální aspekty v úvahu neberu. Respondenti odpovídají jen jednou. Proč? Navykli by si. Spekulovali by. Otázky jsou příkré a velmi konkrétní. Není úniku. Je. Není. Ano. Ne. Chápete. Nechápete. Co si myslíte o … ve třech slovech. Ne více. Stav? Řešení? Chyba koho? Dobré. Negativní.

Výsledky jsou vždy zajímavé intuitivní tendence či zcela protichůdné. Je to způsob diskuse s okolím. Tak jak by to mělo být v rozhlase či TV. Tam ale diskutují v podstatě lidé podobných názorů. Slovní střety mají pachuť neupřímnosti a komedie d’arte. Tvrdí diskutéři vymizeli. Nezvou je. Vždyť by mohli poškodit obrázek kýčovitého zeleného trávníku v popředí s labutěmi a dvěma mladými krásnými lidmi pohlavně neurčitelnými, jak řídí počítačem svou firmu a usmívají se nad denním výnosem svých akcií. Naše parta volnomyšlenkářů se chce dosíci přibližné pravdy a vrtkavého veřejného názoru. Mínění je slabé slovo. Názor jest to správné slovo. O ten nám jde. Jeden důležitý aspekt zmíním. Oslovení lidé rádi odpovídají. Udělají si čas. Mají potřebu hovořit k někomu, kdo jim naslouchá. Je to hlad po tom „být vyslyšen“.

V minulém průzkumu jsem se ptal na témata týkající se postavení Číny ve světě a související témata. První otázka. Co víte o Číně v deseti slovech. Odpovědi. Velká země. Miliarda obyvatel. Tisíciletá historie. Hedvábí. Papír a první bankovky. Střelný prach. Čínská zeď. Export do světa. U moci komunistická strana. Vliv na svět. Nejčastější odpovědi. Také Mao Zedong, Deng Xiaoping, Hong Kong, Peking a velké aglomerace, Žlutá řeka, elektrárna Tří soutěsek, obrovský průmysl, turisté z Číny, Velký skok, vliv na rozvoj Afriky, BRICS, Taiwan, věřitel USA.

Otázka druhá. Jaké výrobky z Číny Vás zajímají? Odpovědi. Oblečení, elektronika, ruční nástroje, potřeby pro volný čas a hobby, vybavení bytů, malá vozítka, skútry, motorky a auta. Také se objevují užitné předměty, svítidla, textilie, obuv, plastové a dřevěné doplňky a podobně. Pozastavím se u automobilů. Je to chlapské a aktuální.

Jak to je s touto komoditou v kontextu filozofie zelené barvy v Evropě a filozofie tak zvaného „odstraňování rizik“? Nejsem odborník ani autorita. Jen pár faktů a úvaha co by, kdy by. Evropská unie se snaží být zelená, prosím. Je klíčová otázka, jak bitvu s přírodními a klimatickými procesy chce vyhrát. Prozatím si staví obranářskou zeď, jíž se brání ekonomické expanzi Číny. Je zvláštní, že evropský automobilový průmysl je tak poddajný a servilní. Je zřejmě připraven na konkurenci z Východu. To je otázka, zda tomu tak opravdu je. Fakta jsou jasná. Čínský ministr obchodu upozorňuje, že při vývozu elektromobilů bude nutno překonat evropský protekcionismus. V tomto smyslu musí využít svou roli, práci ministerstva zahraničních věcí a na faktech ukázat a upozornit na nepřijatelné obstrukce ze strany některých zemí. Výrazem nepřátelství je vměšování do politiky vlády Číny na čínském Taiwanu. V tomto smyslu se mi jeví jako humorné a zároveň nebezpečné vystoupení nynějšího prezidenta České republiky na Valném shromáždění OSN. Jistě sklidil pochvalné poklepání na rameno a potvrdit tradiční neschopnost dělat samostatnou a nevtíravou českou zahraniční politiku. O tomto čínském ostrově, myslí si já, bude rozhodovat někdo jiný než český pan prezident. Bude to čínský lid, kdo rozhodne – říká mluvčí ministerstva zahraničních věcí ČLR.

Za první pololetí letošního roku se zvedl hrubý domácí produkt Číny o 5,5 procenta v meziročním srovnání. Vitalita čínské ekonomiky se přitom trvale zvyšuje.

Své místo má i pět největších čínských automobilek v čele s firmou „BYD“. V loňském roce na trh přišlo 900 tisíc automobilů na baterie. Velcí investoři nejsou stranou, investují a plánují další vstupy, jako kupříkladu firma „Warren Buffett“. Zkušenosti s čínskými elektromobily mají Norové, Dánové, Britové, Australané, Thajci a jiní. Země budou přibývat. Automobil „race“, chcete-li „Seagull“ se údajně prodává do 12 tisíc amerických dolarů. V celé Evropě činí podíl čínských vozů více jak 7 procent. Za poslední 2 roky se procento podílu zdvojnásobilo. Matematicky vzato v roce 2030 by tento podíl mohl činit až 40procentní podíl. Jen hrubý odhad. Do hry vstoupí cla, náklady na dopravu a složitá homologace. Bylo by pro všechny možná užitečné spolupracovat. Šance k úsporám, ochraně ovzduší, ziskům a prosperitě jsou obrovské. Nejsme vyléčeni z choroby zvané nevraživost. To ale neslouží obchodu. Obchody jsou-li výhodné mají sbližovat. Vytváření omezení vyvolává odvetná opatření. A tak pořád dokola.

Naslouchejme tomu, co si myslí lidé a jaké mají názory.

Lidská pospolitost by se neměla atomizovat. Nepodléháme příliš falešným prorokům? Prý se Američané a Rusové nějak nekamarádí. Avšak létají spolu do kosmu. Kde leží pravda?

Z toho místa, kde ta pravda opravdu je, přijdou zprávy. Budou dobré. Jsou na cestě!

riel