Zdroj: Mezinárodní kritická poznámka z Pekingu / CMG (China Media Group) 

Dne 25. října místního času konečně skončila americká politická fraška, která byla o tři týdny odložena. Republikánský kongresman Mike Johnson získal 220 hlasů a byl zvolen novým předsedou Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických. Tento výsledek byl však příliš dramatický. Kvůli vnitřním rozbrojům v Republikánské straně se tři dříve zvolení kandidáti jeden po druhém „převraceli“ a volby byly několikrát obráceny. Obávám se, že ani vynikající romanopisec nedokáže navrhnout takovou zápletku. Pojďme si to zopakovat:

Od 3. října je Sněmovna reprezentantů USA paralyzována, protože někteří republikánští poslanci byli nespokojeni s dohodou tehdejšího předsedy Sněmovny reprezentantů McCarthyho s Demokratickou stranou ohledně návrhu zákona o krátkodobém přivlastnění a spojili své síly, aby ho sesadili. Dále, aby se zaplnilo volné místo předsedy Sněmovny reprezentantů, „volební hry“ se stále dokola aktualizovaly jako kolotoč:

V prvním kole vyhrál nominaci strany vůdce Sněmovny většiny Steve Scalise, ale jen o den později oznámil své odstoupení, protože si uvědomil, že nemůže získat dostatek hlasů. Ve druhém kole se objevil pravicově konzervativní poslanec Republikánské strany Jim Jordan, který však v soutěži s demokratickým kandidátem neprošel třemi koly a jeho nominace byla zrušena. Ve třetím kole nastoupil republikánský šéf Sněmovny reprezentantů Tom Emmer. Kvůli odporu některých republikánů se ale také stáhl jen několik hodin poté, co byl nominován. Konečně dne 25. října po urychleném hlasování republikánů, byl úspěšně zvolen místopředseda sněmovní republikánské konference Mike Johnson.

Proč tedy Johnson? Deník Washington Post popsal tohoto málo známého konzervativce jako věrného následovníka bývalého prezidenta Donalda Trumpa. To vypovídá o důležitém důvodu: Johnson je člověkem, kterého může uznávat jak mainstreamový establishment, tak ultrakonzervativci v rámci Republikánské strany. Existuje však další nevyslovitelný důvod: Johnson má velmi malou kvalifikaci, protože je poslancem Sněmovny reprezentantů pouze 6 let. Obecně lze říct, že průměrný předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států slouží ve Sněmovně reprezentantů přibližně 18 let. Proto je Johnson také médii nazýván „nejnezkušenějším předsedou Sněmovny reprezentantů ve Spojených státech za více než 140 let.“ To znamená, že všechny strany na něj mohou uplatňovat vliv, aby prosadily své vlastní agendy. To také znamená, že fraška voleb amerického předsedy neskončila a obávám se, že hra právě začíná.

První výzva zní: Dokáže Johnson sjednotit Republikánskou stranu? Podle zpráv amerických médií Johnson veřejně zpochybnil výsledky voleb v roce 2020 a vyzval Trumpa, aby „pokračoval v boji“. Největším úkolem předsedy Sněmovny reprezentantů, který má extrémně konzervativní politický postoj, je přivést extrémně rozdělené frakce ke spolupráci a překlenout vnitřní rozdíly a rozpory. Jinak je budoucnost Republikánské strany nejistá.

Nejdůležitější je, jak upozornila americká média, že bez ohledu na to, kdo je zvolen, zdědí „jedovatý svatý grál“. Po dlouhou dobu byly některé hluboce zakořeněné problémy ve Spojených státech zakryty aurou jejich takzvané „demokratické politiky“. Toto bezprecedentní odvolání a zvolení předsedy Sněmovny reprezentantů však osvěžila v lidech vnímání rozervanosti americké politiky – ti poslanci, kteří jsou pronásledováni mnoha médii, jsou dobře oblečení a elegantní, ale jejich chování je „extrémní, rozdělující a svárlivé“.

Jako držitelé moci jediné světové supervelmoci by mělo být nejdůležitější schopností amerických politiků pomáhat zemi problémy řešit, ale nyní je největší schopností některých politiků problémy vytvářet. Nejenže to dává špatný příklad mladým Američanům, ale paralyzuje to také akceschopnost celé země. A ti spojenci, kteří jsou pověrčiví vůči americkým slibům a „považují Spojené státy za jejich podporovatele“, neměli by se také probudit?

D.