Je téměř nemožné zachytit všechny události, jež by nás mohli nebo měli zajímat. Rozumím i tomu, nezajímat se. Myslím nezajímat se úmyslně a programově. Chce to ovšem pevnou vůli a zejména silný jiný zájem o něco jiného.  Je-li nezájem, tak nějak, dán a přirozený, je to po mém soudu utěšený a osudově laskavý stav. Šťastlivci, říkám si. Abychom zapřemýšleli o tom, co přináší doba znamená z toho celku informací zdůraznit jen několik. To proto, že každý vnímáme různou závažnost informací a skutečnosti. A jen se pokoušíme dovodit význam a dopady do našich životů, osudů našich nejbližších a celé pospolitosti v níž žijeme. Ty samotné události se již staly. Proběhlo to. Už je to nevratné. Prostorem letí odezva. Jedna událost drtí jinou, a nakonec na tom strništi zůstanou dva či tři vrypy, které nás povznesou, potěší a znechutí. Já zmíním snad jen dvě události a jejich dopady, jak to vidím já. První. Fašistický dědek hajluje v kanadském parlamentu. Zástupci kanadského lidu mu tleskají. Druhá. Bezprecedentní proti ruská hysterie a proti ruské sankce.

Co je dobré na té první události? Je dobré vědět, že ideový odkaz fašismu žije a v Kanadě trvá jeho podpora od politických špiček. Je to signál na hlubší promyšlení postupu levicových a socialisticky smýšlejících demokratů se připravovat na střet s fašismem v jeho zárodečné podobě. Tedy obrana a jednotná protifašistická fronta. Moderní socialisté si musí definovat své místo v militantním protifašistickém hnutí. Negativní je to, že fašistické podzemní hnutí dostalo silný impuls ke koncentrákům pro levici, komunisty a socialisty. Je to už tak daleko? Poslouchejte politiky. Třeba v některých evropských zemích. Proč? Krize kapitalismu. Najít viníky. Najít nepřítele. Vděk za každou válku?  Masy se musí bát a nerevoltovat? Chceme klid pro buržoazní a agresivní politiku? No pasaran.

Ta druhá událost má také dobrou stránku a dopad. Některé sdělovací prostředky se staly „specialisty“ na ekonomiku Číny. Posuzují, analyzují stav s pečlivostí fundovaných makroekonomů a téměř vzniká dojem, že jsou v denním kontaktu s výstupy přímo v ekonomických a finančních centrech. A tak píší o vágních těžkostech a užitím obecných konstatování jako: nenachází nic pozitivního, stagnace výroby a exportu a podobně. Weby nenachází nic pozitivního. Je to možné? Že by neměli tuto zemi rádi? Možná trpí alergií na pravé přírodní hedvábí? Nebo ztrácí jistotu ve svém budoucím materiálním bytí? Nebo z důvodu „klidné platby v houfu kolegů“?

Já nejsem novinář a pozorně sleduju „ekonomickou jízdu“ Číny a pozitivní vliv na vývoj ve světě. Evropa se zavrtává do kuličky oblíbené hovnivály. Přičemž průměr této kuličky je stanoven jednotně a při vybočení to plus mínus znamená finanční výhružku a poté finanční sankci. Strach o tuto kuličku povede k šíleným obranářským opatřením takového druhu, že to bude v důsledku znamenat snížení vysokého životního standardu Evropanů. Už se to děje. Další v pořadí je export elektromobilů z Číny. Jednotně i s partou v Bruselu. Půjde-li to tak dál, může dojít k ekonomické degeneraci celé Evropské unie. Snaha izolovat Čínu je tichá cesta k izolaci Evropy. Přitom není dne, kdy Čína projevuje svou ekonomickou diplomacii. Nové podněty lze očekávat od německo-čínského finančního dialogu. Vedoucí čínské delegace He Lifeng a německá část dialogu Linder posunou a sblíží zájmy obou stran. Vztyčený ukazováček zpoza oceánu byl určen jedné ze stran.

Prý bylo Rakousko-Uhersko žalářem národů. Možná. Snad. Maďarsko tímto syndromem netrpí a diktovat si nenechá. Jsou to odvážní kluci a holky. Dělají otevřenou hospodářskou politiku s Čínskou lidovou republikou. S žádnými tajnostmi a otevřeně. Jednání probíhala na úrovni ministrů. Maďarský přístup je nekonformní a přináší velké možnosti. Je přirozené, že tak velká ekonomika jakou představuje Čína vyžaduje adekvátního a především důvěryhodného partnera. Tedy nejen privátní firmy, ale zejména stát, jenž je garantem spolupráce a kontraktů. Je těžké spolupracovat tam, kde se boříte nohama při plánech spolupráce do „tunelů“ na tom ekonomickém trávníčku.

Postupně se tvrdě komentují drsné scénáře dalšího ekonomického nevývoje Evropy. Čína přichází s přátelsky nataženou rukou a matička Evropa se tváří otráveně, neslyší a nevidí. A když se nikdo nedivá možná i spustí slzičky. Chybí jí energie, kterou ztrácí organizováním se v různozájmovém kolektivu. Dobře. Ať si. To by nemělo bránit racionalitě. V situaci, kdy se svět a vlády mnoha zemí chovají jako nevychovaní výrostci, je důležité také registrovat aktivitu, která sbližuje národy ve vzájemném poznávání. Zatímco Marco Polo pochopil význam poznání, Evropa si udržuje tradicionalistický pocit, že je místem zrodu „jedné celosvětové kolébky moudra a intelektu“ a lpí na tom, že „všechny cesty vedou do Říma“. Jenže v asijské Číně byl vynalezen papír a střelný prach, zatímco v Evropě jsme se téměř pojídali navzájem. Dokonce vyprchává křesťanská láska k „bližnímu“ i „vzdálenému“. Politiky sžírá úspěch socialistické Číny a její historický nadhled. V peruánské Limě zorganizovala Čínská mediální skupina (CMG) akci pod názvem „Jaká je civilizace“. Je to příspěvek ke vzájemnému chápání jedinečnosti každé z existujících historických kultur.

Postupně se s jejím obsahem seznámí v Británii, Egyptě, Hong Kongu a v Macau. Velvyslanec Čínské lidové republiky v OSN Chen Xu vyzval na zasedání Rady OSN pro lidská práva ostatní země k respektování suverenity Venezuely. Vyjádřil také politické vládě Venezuely podporu, důstojnost ve vztazích a respekt k její historii a snahám zvýšit kvalitu života v zemi. Proč to připomínám? Svět je jeden a izolacionalismus Evropy, její Unie před čínskou realitou působí starosvětsky a nesmírně pyšně. Humorista by řekl, že jedinou komoditou, jenž je na evropském trhu bez celních bariér, kvót a omezujících diskriminačních opatření, jsou afričtí a arabští emigranti. Možná to je tajná ekonomická zbraň plně nahrazující hospodářskou a finanční spolupráci s Čínou.

Každodenní události přicházejí v nepřeberném množství. Význam mají ty, které se nám krajně nelíbí a ty, jenž svět posunují k dobru. Sledujme obě.

riel