China Russia Photo:VCG

Čína s Ruskem v poslední době značně rozšiřuje a prohlubuje ekonomickou spolupráci, kdy tento proces se ještě dost urychlilo vyhlašování různých sankcí na Rusko v poslední době, takže Rusko přesměrovává své dodavatelské řetězce z Evropy do Asie, a tedy do velké míry do Číny. Mezi Ruskem a Čínou vznikají různá infrastrukturní propojení. Mosty, silnice, železnice, přístavy, logistické uzly, podtrubí, elektrická vedení a komunikační kabely, ale přesto zůstává značný prostor pro další druh většího propojení, a tím je větší propojení finančních systémů.

K tomu se nedávno vyjadřoval i přední ruský průmyslník a finančník Oleg Děripaska. S ním svého času dost spolupracoval i náš tragicky zesnulý velkopodnikatel Kellner, ač jeden z jejich projektů skončil soudním sporem, jejich spolupráce pokračovala stejně dál. Kellner byl také toho názoru, že aby Česká republika a evropská kapitálová seskupení, která vedl, plně využily ekonomických příležitostí v Asii a nalákaly sem asijské investice, je zapotřebí, budovat provázání našich finančních systémů s Čínou a Indií. Je totiž dobře zavedeným standardem, že rozsáhlé investice nějaké země v zahraničí probíhají prakticky v té míře, v jaké jsou v té zemi uchycené banky země investorů.

Rusko s Čínou provazuje své finanční systémy již delší dobu. Většina obchodů mezi oběma zeměmi je vyrovnávána v národních měnách. I některé zahraniční projekty probíhají tak, že např. Rusko staví atomovou elektrárnu v Pákistánu, kterou Pákistánci ruským dodavatelům platí v čínských yuanech. To samozřejmě vyžaduje i určitou účast čínských financujících bank. V dnešní době to s sebou nese jisté výhody v tom, že v Číně jsou nízké úrokové sazby na rozdíl od USA a Evropy, takže takové financování vyjde daleko levněji, než kdyby se dodávky platily v dolarech.

Ovšem podle Děrispasky současná provázanost finančních systémů obou zemí ještě není dostatečná. Děripaska, kromě toho, že je to finančník, je významným průmyslníkem a známý je jeho hliníkárenský gigant Rusal. Podle Děripasky, který poskytl interview Global Times, mají obě země při současné hluboké vzájemné důvěře ohromnou základnu pro ekonomickou spolupráci.

V posledních letech probíhají obchody mezi oběma zeměmi převážně v národních měnách s mnoha scénáři směnárenství mezi rublem a yuanem. Ale má-li rychleji růst spolupráce, bylo by šikovné, aby se zřídila i platforma pro mnohem hladší průběh poskytování půjček a investování. Čínské půjčky jsou daleko levnější než americké nebo evropské. V Číně je hrozně slabá inflace, až někteří škarohlídští Západní analytici mluví o nebezpečí deflace. A tak jsou zde úrokové sazby mírné a kapitál je zde naopak levný. Větší propojení Ruska s Čínou by tedy mělo přinést levný kapitál pro další ekonomický rozvoj. Také možnosti pro hladší investování ruských podniků v Číně, kde je nespočet investičních příležitostí.

Děripaska vůbec vidí v provazování obou ekonomik značnou perspektivu. Letos by měl vzájemný obchod Ruska s Čínou překročit 200 miliard $. Podle Děripasky by ale nemělo trvat tak dlouho, než se více než zdvojnásobí a překročí 500 miliard $.

Ale u zvyšování objemu obchodů by to nemělo zůstat. Hlavně by se měla prohloubit spolupráce ve vzájemných investicích. Děripaska to vidí tak, že by obě země měly zakládat i společné podniky a projekty společné dodavatelské spolupráce podniků v obou zemích k výrobě produktů zpracovatelského průmyslu, které by se pak mohly vyvážet do třetích zemí.

Jako velkou možnost takové spolupráce vidí např. automobilový průmysl. Rusko by také chtělo z Číny dost nakupovat zdroje obnovitelných energií. Ač je Rusko gigant v klasických energiích, je v něm ohromné množství velice odlehlých oblastí, kde je třeba spustit ekonomický rozběh a provést tam oživení umožňující využití zdejších např. geologických zdrojů. Rusko i Čína také značně zpřísňují své zákony o ochraně přírody. Čína je přitom světovým významným dodavatelem jak různých větrníků, solárů, zařízení pro přečerpávací elektrárny, tak i spousty dalších ekologických zařízení, třeba pro čištění odpadních vod aj. To všechno by Rusko pro svůj další udržitelný rozvoj potřebovalo.

Děripaska však viděl pozitivně nejen ekonomický výhled Ruska a Číny, ale i výhled na rozvoj širší světové ekonomiky. Jako jednu z hlavních opor zdrojů naděje, po kterém se mohou investiční a rozvojové ambice světa pnout jak popínavá rostlina po stonku, tento podnikatel vidí v Iniciativě pásu a cesty (BRI), kdy jeho vyjádření o ní lze snad interpretovat i tak, že tato tzv. Nová Hedvábná stezka znamená epochální zlom v historii a geopolitice.

Děripaska totiž tvrdil, že světová ekonomika se dlouho točila kolem Západu a skoro všechny technologie a investice byly iniciovány Západními zeměmi. Jenže teď éra, kdy zdroje nejnadějnějších investičních příležitostí musí přijít ze Západu, končí. Západ naopak svou snahou udržet si všude kontrolu a intervenovat tam, kde se mu něco nehodí, způsobuje mnoho regionálních konfliktů. Jenže je tu iniciativa BRI, která vytváří nové předivo spolupráce mezi národy, z něhož plynou ekonomické příležitosti, aniž by to bylo pod taktovkou nějakého dirigenta mimo dobrovolně zúčastněných partnerů. Vzniká tak multilateralismus a země posilují svou spolupráci a obchod na skutečném partnerském základě.

„Vzniká tak nová rovnováha,“ tvrdil. A také zřejmě sdílí i čínskou vizi společenství sdílené budoucnosti lidstva, neboť říkal: „Všechny země světa musí svou ekonomickou a obchodní spolupráci posílit, vzájemně si pomáhat a pracovat společně na této stejné palubě.“

Co se týče Ruska, to formálně do BRI zapojeno není, ale fakticky je jedním z jeho hlavních účastníků. Přes Rusko vedou železnice Eurasijského pevninského mostu. Rusko zajišťuje severní plavební cestu kolem Eurasie kratší než plavby přes Suez. Vybudovalo Severojižní koridor k propojení dopravních cest Eurasie se Středním východem a buduje řadu dalších komunikací navazujících na BRI.

Pokud jde Rusko, tak si Děripaska stěžoval, že to propadlo přehnané závislosti na Evropě. Zřejmě ta de-rizikovost, k níž teď Washington všechny vyzývá, má něco do sebe. Ale není to Čína, od koho je nutno odklánět dodavatelské řetězce, pokud nemají nějaké ekonomice hrozit obtíže. Protože Děripaska tvrdí, že Rusko teď musí hledat novou rovnováhu a přiklánět se se svou ekonomikou spíše k Asii. Před vypuknutím Rusko-Ukrajinského sporu záviselo podle něj přes 60 procent ruského průmyslu na evropských technologiích a standardech. Nyní země transformuje svoji ekonomiku a své dodavatelské řetězce, zakládá nové sítě průmyslové spolupráce s přátelskými zeměmi a nejen to, transformuje i národní průmyslové normy, takže už vše nemusí být, jak to bývalo, podle evropských norem, nýbrž je to spíše sladěno s Asií.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG