Česká republika je sice malá země, ale už v historii mnohokrát dokázala, že se dokáže ve světě prosadit. Mimo jiné šikovností svých lidí, inovacemi, průmyslem. Jenže to bylo. Svět se mění, globalizace otevírá tisíce nových možností, inovace a průmysl se rozvíjejí mílovými kroky a my stojíme na vedlejší koleji a jen koukáme, jak nám ujíždí vlak. Přitom suroviny pro průmysl máme. I místo. Jen ta šikovnost a tah na branku chybí.
Zářným příkladem může být české lithium. O lithiu, jeho ložisku na našem území i ceně, kterou by mohlo mít, se ví už mnoho let. Pod Cínovcem v Krušných horách se nachází až pět procent světových zásob lithia, a Česko je tak jedním z nejvýznamnějších ložisek tohoto kovu v Evropě. Vedoucí odboru nerostných surovin České geologické služby Jaromír Starý v roce 2017 prohlásil, že zde může být dokonce až 1,4 milionu tun tohoto kovu. Není žádným tajemstvím, že odvětví využívající lithium velmi rychle roste, a to především proto, že tento kov je klíčovým prvkem lithium-iontových baterií, které se používají v přenosných elektronických zařízeních nebo také elektrických nářadích, ale v posledních letech je to klíčová surovina pro výrobu elektromobilů.
Co by tedy udělaly jiné země? Lithium, které by mohlo finančně výrazně zlepšit státní rozpočet na řadu let dopředu, by se snažili co nejšetrněji, ale také nejrychleji vytěžit, zpracovat a prodat. Problém ale je, že samotný stát je v této hře prakticky až poslední v řadě. I když za vše ručí a značnou část platí…
Hlavním hráčem je zde firma Geomet. Tu založil Čechokanaďan Otto Janout. Když firma získala souhlas s průzkumem ložiska, prodal ji v roce 2012 australské firmě European Metals Holdings. Avšak skutečná kauza kolem lithia se rozběhla až v roce 2017. Před sněmovními volbami i přes protesty mnohých politiků podepsala firma Geomet, která byla plně vlastněná australskou firmou European Metals Holdings memorandum s ministerstvem průmyslu a obchodu. Proti tomu tehdy ostře vystoupily KSČM i ANO, kdy poslanci těchto stran prohlašovali, že sociální demokraté chtějí lithium prodat do zahraničí. Nakonec koupila ve firmě 51 procent polostátní firma ČEZ.
Miliardy kdesi pod zemí
O co se hraje? Současná hodnota lithia v cínoveckém hlubinném ložisku je dle odhadů 1,94 miliardy dolarů (43 miliard korun). Jenže lithium, které je na našem území, není jednoduché získat. Vyžaduje to hloubkovou těžbu a náročné zpracování i přepravu. Jen rozjetí projektu na zahájení domácí těžby by mělo vyjít na 11 miliard korun. Z toho z vlastních zdrojů by do projektu měla polostátní firma ČEZ vložit 9 750 000 000 korun. Plus dotaci, o kterou skupina ČEZ žádá, ve výši jedna a čtvrt miliardy z Operačního programu spravedlivá transformace. Jde tedy z větší části o české peníze lidí, kteří si dnes předraženou elektřinu kupují. Program ovšem připomíná, že jde o orientační částky, které se mohou měnit.
Cílem projektu je nejen zahájit domácí těžbu lithia, ale i následné zpracování na surovinu potřebnou přímo do baterií. Nebo ještě lépe, vyrábět baterie přímo u nás, což by znamenalo výstavbu Gigafactory, tedy velké továrny. Současně s lithiem by se měl těžit a zpracovávat cín a wolfram, které se u nás na tomto místě těžily již dříve.
Čísla, která popisují hodnotu lithia, jsou závratná. O tom, zda ale takovou cenu bude mít i lithium vytěžené, jasno není. Záleží na ceně lithia v dalších letech v návaznosti na rozvoj elektromobility. Geomet plánuje vytěžit zhruba 25 tisíc tun lithia ročně po dobu až třiceti let. Jenže by vstoupil na trh v době, kdy bude ceny na mezinárodním trhu určovat a pravděpodobně i tlačit dolů Čína, která dodává na trh 24 procent světového lithia a v blízké době bude dodávat více než 32 procent (v roce 2025 zvedne produkci až na 705 000 tun ročně). A vedle toho vyvíjí nové baterie, které jsou na jiné než lithiové bázi…
Projekt existuje, realizace pokulhává
Zastánci projektu tvrdí, že lithium je strategickou surovinou, kterou Česko potřebuje k naplnění ambiciózních cílů v oblastech surovinové a energetické bezpečnosti, rozvoje elektromobility i již probíhající transformace uhelných regionů v centra moderní energetiky. Což by bylo v pořádku, kdyby to k tomu skutečně vedlo. Skupina ČEZ odkryla plány na těžbu a představuje projekt v Ústeckém kraji i v jednotlivých obcích, kterých by se měla těžba a zpracování bezprostředně týkat. S pochopením se zde ale nesetkává.
Problém je, že všechny tyto plány připravují firmy, ne stát. I ČEZ byť je polostátní, je prakticky mnohem více ovládaný drobnými, leč vlivnými akcionáři, než samotným státem. A vše je připravováno za zavřenými dveřmi, maximálně s konzultací na vysokých politických místech. Ale informace o tom, jak to bude vypadat konkrétně, se k lidem, kterých se těžba a zpracování bude týkat nejvíce, dostávají jen kusé a pozdě. Proto v městech a vesnicích poblíž plánovaného dolu a zpracovatelského závodu lidé protestují.
Plán ČEZu, respektive firmy Geomet, je v základě jednoduchý. Odkoupit pozemky. To se již stalo, a na zbytek z nich má firma Geomet díky financím z australské firmy koupené opce. Ovšem samotné odkoupení pozemků doprovázejí pochybnosti a prapodivné vazby. Dále je na těchto pozemcích třeba vybudovat vrt, který půjde z boku do nitra hory. Horizontální vstup by měl zajistit minimální dopady na přírodu. Ale samotné vybudování tohoto vstupu znamená rozšiřování silnic, protože zatím k danému místu vede jedna malá silnice. Dále přepravník, který by odvážel vytěženou a rozdrcenou rudu asi osm kilometrů do zpracovatelského závodu. Ve hře je podzemní tunel, pásový dopravník nebo nejmodernější a nejpravděpodobnější doprava lanovkou. Dále je v plánu výstavba zpracovatelského závodu, který bude potřebovat místo na uskladnění vytěžené rudy. Ačkoliv by se polovina hlušiny měla vracet do hory, druhá polovina se bude následně odvážet auty či po železnici k dalšímu zpracování či uložení v bývalém dolu v Tušimicích.
A pro to, aby byl celý projekt skutečně rentabilní, je ve hře i výstavba Gigafactory, tedy velké továrny na výrobu baterií, která by měla vzniknout buď v odstavené elektrárně v Prunéřově, nebo v Líních poblíž Plzně.
Lidé se bouří, nadnárodní firmy odcházejí
A právě kvůli dopadům samotné přípravy těžby a dalších plánovaných několik desítek let provozu dolů i zpracovatelských závodů se lidé v okolí Teplic a Cínovce bouří. Těžební firma samozřejmě slibuje přínosy pro obce v podobě kompenzací. Projekt musí projít podrobným schvalovacím procesem a splňovat všechny požadavky české a evropské legislativy. Nejpodstatnější je nyní pro tuto firmu výsledek studie proveditelnosti. Tato studie, kterou by firma měla mít hotovou do konce tohoto roku, má objasnit zásadní otázky, které potřebují investoři znát před zahájením povolovacích řízení. Tou nejhlavnější je předpokládaná poptávka a cena lithia v následujících letech. Rozhodnutí o komerčním využití lithia chce ČEZ učinit na konci roku, finální studie proveditelnosti by měla být hotová v květnu roku příštího. Pokud bude přijata, plánuje firma Geomet získat do roku 2025 potřebná stavební povolení, do roku 2027 vybudovat prostory pro těžbu a postavit zpracovatelský závod a od roku 2028 začít plně těžit.
Ústecký kraj ale není jediný, který má s těžbou problém. Firma Geomet plánuje i velké zpracovatelské závody a prostory na druhotné využití vytěžené rudy. Jedním z míst je Prunéřov, který ale neodpovídá kapacitou. Gigafaktory na zpracování rudy by tak měla pravděpodobněji vyrůst poblíž Plzně. I ta se ale proti plánům bouří.
Ovšem mnohem větší problém je ten, že momentálně není, kdo by vlastně baterie vyráběl. Z jednání se zástupci automobilového koncernu Volkswagen odešli Češi s nepořízenou. Volkswagen, který na elektromobilitu vsadil mnohé, tápe. Jeho auta se v Evropě neprodávají tak, jak předpokládal. U nás tedy stavět nebude, a jestli nějakou továrnu postaví, bude to jinde – v domácím Německu, ve Španělsku či v Kanadě.
A podle všeho po odchodu hlavního nadnárodního partnera v projektu gigafactory, se mnohé nyní zastavuje. Vláda tápe, odborníci pláčou, a čas i peníze plynou pryč.
Jinde to ale funguje, proč ne u nás?
Problém nejen Volkswagenu je ten, že trh s auty na baterie ovládla Čína. Evropa zaspala dobu. A my s ní. Čína vyvíjí každým dnem modernější, levnější auta se stále lepším dojezdem. Má mnohá know-how, zdroje, i fungující stabilní průmysl.
Už dávno nejsme zemí, která by se byla schopná prosadit na světových trzích sama. Můžeme ale participovat. Že to funguje a vyplatí se to, ví například Maďarsko. U východomaďarského Debrecínu začíná stavba obří továrny na baterie pro elektromobily. Je to čínská investice za víc než sedm miliard eur. A to i přes to, že lithium do těchto baterií bude muset Maďarsko dovážet pravděpodobně z Chile, Argentiny či Číny. Maďarsko si slibuje, že továrna bude zásobovat zahraniční automobilky Audi, BMW a Mercedes-Benz, které v Maďarsku působí.
Při své poslední návštěvě v Pekingu maďarský premiér Viktor Orbán podepsal několik důležitých kontraktů. Dnes vychází najevo, že jedním z nich byla i spolupráce s velkou čínskou automobilkou BYD. Ta již dnes provozuje továrnu na výrobu autobusů na elektrický pohon v Maďarsku u města Komárom a plánuje postavit velkou továrnu na elektrické automobily. Pravděpodobně poblíž města Segedín. Výhodou těchto kontraktů je stabilita čínského průmyslu, ekonomiky i podpory elektromobily. Tedy nehrozí, že by si to čínská strana na poslední chvíli rozmyslela, jako tomu bylo u nás. Navíc to bude ona, kdo bude projekt, který přinese Maďarsku jak nová pracovní místa, zisky i výraznější postavení na mezinárodním trhu z velké části investovat.
Asi by stálo za to přehodnotit naši politiku i mezinárodní spolupráci. Učit se, inspirovat se a spolupracovat s těmi, kteří netápou, ale jdou vpřed, ovládají vývoj i trhy. Jsme sice malí, ale umíme být šikovní. Jen to chce mít pověstný tah na branku se správnými hráči.
Helena Kočová