Amerika pomalu ale jistě mění svou zahraniční politiku směrem k Číně. Bylo zajímavé sledovat, jak se česká mainstreamová média stavěla k setkání prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga s americkým prezidentem Joem Bidenem. Vesměs jen krátce, stroze, informativně. Tedy kromě rozmáznutí Bidenova prohlášení o diktátorovi. Média, která jsou vesměs provládní, totiž neměla instrukce, jak je či není tato schůzka pro nás důležitá. Zvláště po tom, co byla Čína během posledních dvou let naší vládou označována za bezpečnostní hrozbu pro naší republiku.

Ale diplomacie je mnohem složitější a sofistikovanější. Bohužel se ale ukázalo, že tato informace k našim vládním představitelům nedorazila. Výsledkem je tak spousta diplomatických přešlapů, které poškozují pověst České republiky ve světě. To ukázala i povedená fraška v Africe, kde Nigerie na poslední chvíli odmítla přijmout Českou delegaci v čele s premiérem Petrem Fialou (ODS). Země podle mluvčího vlády Václava Smolky krátce před plánovanou návštěvou oznámila, že není schopna zajistit odpovídající přijetí a program. Podle ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) bylo důvodem to, že Nigerie nestihla vše řádně zorganizovat. Pro zasvěcené to byl ale výrazný diplomatický políček, který souvisel se současnu českou zahraniční politikou, hlavně s českou podporou Izraele v OSN. Věta o nepřipravenosti od ministra Lipavského byla pak třešničkou na spáleném dortu. Že by tak velká a důležitá země, jako je Nigerie, se nedokázala včas připravit na zahraniční návštěvu? To snad ani nemohl myslet vážně…

A nebylo to první takto silné diplomatické gesto, respektive facka, kterou česká vláda dostala. Stejně tak byla před časem zrušena cesta ministra průmyslu Jozefa Síkely (STAN) do Saúdské Arábie. A samostatnou kapitolou pak bylo prohlášení ministryně obrany Jany Černochové (ODS) koncem října, kdy po hlasování na sociální síti X uvedla, že se za OSN stydí a Česko nemá v organizaci, »která fandí teroristům«, co dělat.

Těmto postojům můžou fandit možná ještě zbylí vládní voliči, kteří dosud neprohlédli její neschopnost, či zaslepeně věří všemu, co tento povedený spolek v rámci svých informací a desinformací vypustí do světa. Všichni ostatní naopak vidí, že neschopnost a nevzdělanost těchto politiků je velkým průšvihem.

A jak vidno, vyhraněný proizraelský a protipalestinský postoj nikomu nepomáhá ale pouze podkopává českou pozici v muslimských zemích či regionech. Vzletné vztekání se v televizních zprávách, či rozhořčené, ale v podstatě velmi hloupé věty na sociálních sítích, nejen že nám škodí, ale ve výsledku ani nijak nepomáhají těm, kterým by vláda pomoci chtěla. O tom zda chce vláda pomáhat oprávněně či správně raději polemizovat nebudu.

Ale poslední zprávy naznačují, že se ledy hnuly správným směrem. Sice jsou tyto zprávy ještě ne úplně potvrzené, ale ve vládních kuloárech se mluví o tom, že by měl premiér Fiala příští jaro navštívit Peking. Po cestách předsedy senátu Miloše Vystrčila (ODS) a předsedkyně poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP09) na Tchaj-wan je to konečně změna správným směrem. I když domluvit cestu premiéra přímo do Pekingu nebude tak úplně jednoduché, právě i kvůli našemu Tchajwanci, jak o sobě Vystrčil prohlásil. Všichni ale ve výsledku viděli, že tyto cesty, od kterých si vláda slibovala zisky v podobě nové továrny na čipy u nás, byly kontraproduktivní, když nakonec Tchaj-wan staví svou továrnu v Německu. A proč? Protože Němci neprosili na Tchaj-wanu, ale komunikovali skrze Čínu.

Je tedy na čase, aby Česká republika přestala podlézat spojeným státům a jejich spojencům a netvářila se jako největší ochránce demokracie. Na taková gesta jsme skutečně malým státem. Ale aby začala jednat v národním zájmu, podporovala zdravé mezinárodní vztahy po celé Zemi a vedla chytrou a produktivní diplomacii, která pomůže naší chudnoucí zemi rozvíjet se ekonomicky na velkých mezinárodních trzích a podporovat tím domácí průmysl i byznys.

Ráda bych napsala, že česká vláda konečně prohlédla a chce rozvíjet zdravé vztahy s druhou největší ekonomikou světa, která nám může nabídnout stabilní trh, výhodné výměny i investice do rozvoje. Pravda ale bude asi někde jinde. Mnohem pravděpodobnější je, že diplomatický políček dostalo české vedení nejen viditelně v zahraničí, ale i tajně od svých loutkovodičů na západě. USA přeci nepotřebují spojence, kteří dělají takovou ostudu. Nedivila bych se, kdyby naši vládní představitelé dostali vyhubováno a byli donuceni přehodnotit své současné zahraniční směřování. A očividně poslouchají vzorně. Tak, jak se nyní mění zahraniční politika USA, mění nyní své mínění i naše vláda. Aneb kam vítr, tam plášť.

Otázkou ale bude, zda jim to schválí voliči, které dva roky masírovali v přesně opačném duchu. »Myslím, že voliči, kteří sledují naši politiku, to berou jako naprosto srozumitelné. Stejně jako se pan Biden sešel s čínským prezidentem, tak pokud to bude kultivované a budeme mluvit jako rovní s rovným, naši voliči to chápou,« obhajoval nepotvrzenou cestu do Číny poslanec Jakub Michálek (Piráti) v debatě České televize. Právě Piráti, kteří vedou ministerstvo zahraničí, dlouhodobě prosazují aktivní styky s Tchaj-wanem. Ovšem nyní otočili, když tvrdí, že »naším cílem je, abychom s Čínou mluvili a získali ji jako spojence«. A Michálek vlastně v debatě přímo přiznal i proč. »To že s Tchaj-wanem rozvíjíme vztahy, je dobře, současně to však neznamená, že nebudeme mluvit a kooperovat například v obchodní nebo kulturní rovině s velkými státy, jako je Čína. Mluvit spolu potřebujeme a chceme. Dělají to Spojené státy, stejně vhodné je to i v případě Česka,« prohlásil poslanec.

Je smutné, že na to tito lidé nepřišli sami, ale muselo jim to být řečeno a názorně ukázáno »ze shora«. Na druhou stranu je lepší začít pozdě, než vůbec. I když vystavět nové produktivní vztahy s Čínou po té, co tato vláda za poslední dva roky pohřbila mnoho slibných projektů a kontaktů, a neštítila se mnohých osočení Číny i rýpavých gest, nebude vůbec jednoduché.

Doufejme, že tento nový směr nebude jen náhlým poryvem větru v jinak setrvalé destruktivní bouři, ale naopak novým příslibem čerstvého vytrvalého vánku, který požene naši loď směrem ke zdravějším, klidnějším, mírumilovnějším a produktivnějším vodám.

Helena KOČOVÁ